/24.12. 1995/

,,Takže už jsi přemýšlela o jménech, Beth?" zajímalo Thaliu, když posedávala v křeslech u krbu. ,,Nebo Alastor nějaká navrhl?"

,,Ještě to není úplně sichr," zatvářila se tajemně, ,,ale vypadá to, že to bude Max."

,,Malý Maxík?" vykulila nadšeně svá očka. ,,Merline, to je krásné jméno!"

,,Že jo!" vyhrkla Annabeth potěšeně. ,,Nejdřív jsem přemýšlela nad tím, že ho pojmenuju podle nějakého našeho statečného příbuzného, ale.."

,,Ale u Rosierů jsem statečné jen holky," hlesla Lia trochu kousavě a Beth si povzdechla.

,,Nerada to říkám, ale vlastně máš pravdu," uznala nakonec blonďatá žena a hnědovláska chtěla odvést řeč od Rosierových.

,,A co Al?" zajímalo ji. ,,Má on nějaké statečné předky?"

,,Taky moc ne," zavrtěla hlavou, protože při vzpomínce na Alastorovu pravou rodinu nikdy nemohla mít kladné vzpomínky.

,,Odkud vlastně on pochází?" rozváděla konverzaci. ,,Nikdy o sobě moc nemluvil? Ví jeho rodiče, že budou mít vnoučka? Protože mít milující prarodiče z naší strany mít určitě nebude."

,,Thal," zastavila ji, ,,Al nepochází z jen tak nějaké rodiny."

,,Aha," vypadlo z ní, ,,a z jaké tedy? Moody mi nezní jako nějaké supr čupr jméno? Je to snad tajný princ nebo tak něco?"

,,Vím to jenom já," začala polohlasně, aby je nikdo jiný neslyšel, ,,ale Alastor pochází z rodiny Lestrangeů."

,,C-cože?" vyhrkla nechápavě. ,,Počkat, ještě jednou mi to řekni? Jakože náš Alastor? Ten cynický postrach všech smrtijedů, že pochází z rodiny Lestrangeových?"

,,Ne tak nahlas," požádala ji Beth a pokračovala ve svém odhalování pravdy. ,,Věc se má tak. Alova matka - Mary Moodyová - u Lestrangeových sloužila a jak to tak bývá, její nadřízený a pán nebyl někdo, kdo by své manželce byl nějak zvlášť věrný. A proto se starý Lestrange rozhodl, že si užije pár hezkých chvilek právě s Mary Moodyovou, která byla v té době velmi mladá."

,,Zneužil ji?" hádala hnědovláska a blondýnka smutně přikývla.

,,Jenže v té době nebylo moc ochrany, takže brzy se jeho aktivity projevily tak, že Mary otěhotněla," polkla naprázdno, protože stále měla před očima chvíle, kdy jí tohle Alastor vyprávěl. ,,Nejdříve nechtěl, aby se to někdo dozvěděl a chtěl ji vzít za specialistou, co by ji tohoto problému zbavil. Odmítla a starý Lestrange se rozhodl, že v tom případě bude stále sloužit v jeho domě a jeho dítě bude žít pod jeho dohledem."

,,A to byl Alastor," pochopila Thalia a začínalo jí docházet, proč je vždycky tak cynický a někdy až hnusně sarkastický.

,,Mary doufala, že díky tomuhle bude jeho syn vyrůstat někde, kde nebude strádat," pokračovala, ,,jenže Lestrangeovo manželka byla žárlivá žena a navíc se jí nedařilo otěhotnět. Začala si všímat, že si její manžel více všímá cizího dítěte než jí samotné a chtěla pomstu. V Alových čtyřech letech se narodil Rodulphus a o dva roky později i Rabastan. Lestrangeova žárlivá manželka se ale nespokojila jenom tím, že její manžel teď dává pozornost i jejím dvěma synům. Alastora bila, nutila ho dělat nejrůznější práce, na které byl ještě malý. Lhala o tom, že se Alastor pere se svými dvěma nevlastními bratry a že jim ubližuje. Za základě toho začal Ala bít i sám jeho otec. Nakonec Lestrangeová podplatila jednoho ze sloužících, který začal tvrdit, že Alastor je ve skutečnosti jeho."

,,Pro merlina," vydechla otřeseně Thalia. ,,Nevěděla jsem.. nevěděla jsem.."

,,To nikdo nevěděl," povzdechla si Annabeth. ,,Když se tuhle lež starý Lestrange dozvěděl, vyhodil Mary i s Alem pryč. Zajistil, aby si ještě hodně dlouho nenašla žádnou práci a prohlásil Mary za děvku."

,,Je mi to tak líto," zakroutila hlavou se slzami v očích. ,,Kdybych jenom mohla udělat něco."

,,Já vím, Thal," kývla. ,,Alastor nastoupil do Bradavic a Mary skoro nepokryla všechny výdaje, které pokrýt mohla. On se ovšem osvědčil a zazářil v Obraně proti černé magii i v Kouzelných formulích, že po Bradavicích našel pracovní místo ihned."

,,A potom si přišla ty," usmála se doširoka.

,,A potom jsem přišla já," zopakovala. ,,Když jsem přišla na ten pohovor, bylo mi necelých dvacet a jemu něco málo pod třicet. Tenkrát měl ještě obě nohy, celý nos i dvě oči. Vlastně neměl to břicho, které si pamatujete vy a místo nich měl lehce vyrýsované břišáky. Ale jeho břicho bylo vlastně docela slabé, protože on vždycky spíše vynikal v tom, že měl široká svalnatá ramena. A všechny ty padouchy a smrtijedy nachytal právě v tomhle věku. A spoustu jsem jich nachytala s ním."

,,Když jsem byla malá, nikdy si mi o tom neřekla," zakroutila nechápavě hlavou a Beth si povzdechla.

,,Vím, že je to zvláštní říct," uchechtla se, ,,ale vlastně není na co vzpomínat. Tu nejzásadnější vzpomínku na nás dva mi vymazal, protože chtěl, abych byla šťastná a já byla ráda, že mám tebe a Huga. Na sentimentální vzpomínání nebylo čas."

,,Vzhledem k tomu, kolik jste pochytali smrtijedů," podpořila ji Lia, ,,tak vychovat dítě pro vás bude hračka."

,,Někdo zvoní!" ozval se hlas Liiny sestry, která utíkala otevřít. Annabeth se společně s Thal zvedly ze svých křesel a uháněly do předsíně, aby se podívali, koho sem čerti nesou na Štědrý den.

Pomalu se dveře otevírali a když všichni zjistili, o koho jde, málem všem vypadli oči z důlků a Beth skoro ztratila dech. Právě na prahu stál její prvorozený syn, po boku se svou snoubenkou Katie Bellovou.

,,Hugo?" vyhrkla Annabeth nechápavě. ,,Jsi to vážně ty?"

,,Jo, jsem," vydechl trochu trapně Hugo a Katie raději převzala slovo.

,,Jde o tohle, kdyby nebylo mě, asi svou hrdost nikdo nezahodí," zazubila se hnědovláska, ,,ale nakonec jsem ho díky všem těm řečičkám o Vánocích přesvědčila o tom, že rodina by měla být skutečně pohromadě."

,,Tak to asi bude můj syn," ozvalo se zezadu a všichni přítomní - a že jich nebylo málo - se obrátili právě na tu osobu - Alastora Moodyho. ,,Takovouhle příšernou hrdost mám jenom já."

,,Chtěl bych se omluvit," zvedl své oči a čelil velmi zvláštnímu výrazu, na který zíral. Nebyl si vlastně jist, zda by ho nazval vyčítavým nebo smutným. Možná se jednalo o zlomený nebo také šťastný. Zkrátka tolik emocí by se do normálního člověka nevešlo, natož do Alastora Moodyho. ,,Hlavně tobě, Ale. Choval jsem se jako hovado a jako malé děcko. Nemyslel jsem na to, že láska je věc krutá a hlavně, že si ji člověk zkrátka nevybírá."

,,Nemusíš mi dělat přednášku o pocitech," přerušil jej Alastor. ,,Možná proto, protože ti to nejde, asi tak jako mě. Vidíš? Další důkaz o tom, že si zkrátka můj synátor. Ale hlavně proto, že teď všichni máme v pocitech bordel jako u mě v kanclu."

,,Jsem rád, že jsem tady," vydechl Hugo a z nějakého důvodu svého biologického otce obejmul. Nebyl si jistý, proč to udělal. Vlastně si nebyl jistý, zda za všechny tyhle pocity může Katie, Vánoce nebo snad potřeby celistvé rodiny.