/28.5. 1994/

Když Thalia Blacková opustila ředitelnu, napadlo ji další místo, kam by měla zajít. Kabinet profesora Lupina. Měla být ještě nějakou dobu uvolněná ze školy, kvůli pochroumané ruce, za kterou mohl právě Remus Lupin.

Zaklepala na dveře a čekala na to jediné slovíčko, které jí dovolí vstoupit. Nečekala dlouho, dočkala se ho rychle. Vzala tedy za kliku a opatrně do místnosti zahlédla hnědovlasého muže, který ovšem vypadal hůře než kdy před tím.

Chvíli na něj nevěřícně zírala, až po chvíli si uvědomila, co dělá, zatřásla hlavou a promluvila. ,,Dobrý den, pane profesore," vypadlo z ní a on se s bolestí v očích pousmál.

,,Můžeš to říct," pobídl ji a ona se snažila zamaskovat, že ví, oč jde. ,,Můžeš říct tu větu: ,Vypadáš hrozně.' ''

,,Neřeknu to," usmála se a snažila se mu zlepšit náladu tím, že se bude chovat empaticky. ,,Podle mě jste hrdina. Já bych to, co vy zvládáte každý měsíc nedala ani jednou."

,,Díky za tvůj obdiv," řekl zdvořile, ,,ale nemyslím si, že by to bylo něco k obdivu."

Nastalo pětivteřinové ticho než si Thalia všimla kufrů, ležícím na jedné hromadě. ,,Odjíždíte?"

,,Za prvé, Lio, můžeš mi tykat. Kdyby nebylo Pettigrewa, tak jsem nedílnou součástí života už jenom, protože jsem kmotrem tvé sestry," požádal ji Remus a ona vykulila svoje modré oči.

,,J-jsi kmotrem mé sestry?" vyhrkla překvapeně a on souhlasně přikývl.

,,Už je tomu tak," odsouhlasil jí. ,,A potom za druhé, ano, odjíždím."

,,Proč?" nemohla se nezeptat.

,,Myslím, že odpověď znáš," odhadl Lupin a ona přivřela víčka.

,,Narážíš na to, že lidi ví, co jsi zač?" hádala a on decentně přikývl.

,,Nemusíš tomu říkat to, mně to nevadí," poznamenal, ale potom rychle dodal. ,,Teda, pokud to nevadí tobě."

,,Mě to určitě nevadí!" vypálila ze sebe rychle. ,,Chci říct, že za svoje prokletí nemůžeš a nikdy to nezmění fakt, že jsi neskutečně chytrý a skvělý člověk."

,,Merline, tolik mi připomínáš svojí mámu," pověděl jí bez rozmýšlení polohlasně, když jí pozoroval.

,,Vážně?" pozvedla obočí udiveně. ,,Znal si jí dobře?"

,,No, byla to manželka mého nejlepšího kamaráda," pokrčil rameny. ,,A navíc - to hodně lidí neví - Cassiopeia se chtěla stát na konci sedmého ročníku zvěromágem a já jí s tím pomáhal."

,,Takže jí znáš dobře?" zopakovala znovu svou otázku a on si povzdechl.

,,Asi by se dalo říct, že ano," pohodil nejistě hlavou. ,,Ona věděla o mém tajemství a bylo fajn mít někoho, kdo to zase viděl jinak a já si o tom mohl promluvit. Ač to nedávala moc najevo, Cassiopeia patřila mezi nejvíce empatické stvoření, které jsem znal. Je mi líto, že si jí nemohlo poznat."

,,Ani nevíš, jak moc mě to štve," skousla si nervózně ret. ,,Proto chci najít svoji sestřičku a líp poznat tátu, protože mám pocit, že pořád někoho ztrácím."

,,Chápu, jak to myslíš," soucítil s ní a posadil se na kraj své postele. ,,Cítil jsem přesně takhle po té hallowenské noci, kdy mě opustili všichni, které jsem měl rád."

,,I můj táta," hlesla hnědovláska a on přikývl.

,,I tvůj táta," přitakal a najednou si všiml její ruky. ,,Ta ruka," ukazoval na tu svou. ,,To jsem ti udělal já?"

,,Jo," odpověděla mu pobaveně. ,,Táta se kvůli tomu přeměnil do své zvěromágské podoby a porval se s tebou."

,,Nechtěl jsem tě přizabít," dal jí najevo a ona se rozesmála.

,,To mi došlo," pověděla mu. ,,Na druhou stranu, madam Pomfreyová mi naordinovala klid, takže se uleju s hodně hodin."

°°°

Hugo Prewett posedával v knihovně a zíral do té učebnice s lektvary, protože mu tento předmět nešel, zvláště, když jej učil profesor jako Snape. Zavřel oči a znovu se snažil zapamatovat si složení Veritaséra.

,,Já na to už kašlu!" říkal si sám pro sebe nervózně. ,,Prostě ze mě nebude bystrozor. Bude ze mě popelář!"

,,Koukám, že jako všichni bojuješ s lektvary," ozval se za ním hlas. Zrzavý mladík se pomalu otočil, aby se ujistil, že se opravdu jedná o toho, koho tipoval. A když zjistil, že se nemýlí, měl co dělat, aby zachoval klid.

,,Jo, už mi z toho trochu hrabe," přiznal mladík a pomocí ukazováčku na pravé kroužil okolo svého ucha. ,,Tebe ovšem tohle netrápí, co?"

,,Přesně tak," zatvářila se vítězně Katie a vzala místo hned vedle Huga, což ho vyvedlo trochu z míry. ,,Mě zajímá famfrpál, famfrpál a ještě jednou famfrpál."

,,Jo, to bych si taky nechal líbit," pověděl jí uznale zrzek. ,,Ale faktem je, že jestli někdo má pracovat jako profesionální střelec, tak seš to ty."

,,Ale prosím tě," mávla rukou Katie Bellová. ,,Vždyť ty si taky skvělý brankář."

,,Díky no," usmál se na ni. ,,A co prázdniny? Máš nějaké plány?"

,,Asi budu hodně sportovat," usoudila hnědovlasá Katie. ,,A potom pojedu babi a dědovi do Stornoway do Skotska."

,,Takže si ze severu?" pozvedl obočí a ona pokývala hlavou.

,,Jojo," prohlásila hrdě. ,,Děda hrozně moc rád rybaří, takže mě to bude samozřejmě hrozně bavit. A co ty?"

,,U nás se všechno řeší na poslední chvíli," poškrábal se za zátylkem. ,,Ale asi půjdu na nějakou brigádu do Londýna."