/6.11. 1994/

Thalia jako bez života procházela chodbami Bradavic a nevnímala okolní svět. Už se ztotožnila s tím, že na ni všichni koukají jako na tu, co chodí s šampiónem. Už jí na tom nezáleželo. Nenamalovala se, s vlasy si nic neudělala a kravatu měla povolenou.

Všichni lidé, které potkávali pro ni splývali, nerozeznávala tváře. Ale najednou před ní objevil Cedric Diggory. Šampión Bradavic. Zlatíčko Mrzimoru. Láska jejího života. Blonďatý mladík s tím nejhezčím úsměvem.

On, jako jediný z toho davu pro ni nebyl rozmazaný. Zvedla bradu, aby mu mohla vidět do tváře. Jeho ublížený, vyčerpaný a zničený výraz mluvil na vše. Všimla si jeho modřiny na pravé tváři. Nemohla přehlédnout, jak mu ty jeho medové vlásky padají do očí.

Sama od sebe se usmála. Nemohla za to. Prostě se usmála. I když by si to nejraději zakázala, nemohla si pomoct. Po chvíli zatřásla hlavou a nesnášela se za tohle všechno. Sklopila víčka a zamumlala si: ,,Musím jít."

Chtěla jej obejít, ale on ji chytl za paži. Jemně, ale stačilo to, aby jí zastavil. Možná se mu povedlo tak jednoduše i tak, protože srdce Thalii také chtělo zůstat. Jenže to mozek uvažoval racionálně. To ten jí říkal, aby z toho nedělala drama, ale ona se skutečně zastavila.

,,Můžeme si promluvit?" zkusil to a ona na něj chvíli jenom zírala. Mozek jí pracoval na plné obrátky. Stálo před ní rozhodnutí a ona netušila, pro co se rozhodnout. Možná by se přiklonila k možnosti ne, kdyby na ni nekoukal tím jeho rozkošným výrazem, který tak moc zbožňovala.

,,Mlčení znamená souhlas," nebavil se s ní a odtáhl ji do dívčích umýváren. Zabouchl za nimi dveře a opřel si ruku o zeď, tak, že jí prakticky zatarasil cestu pryč. Svými plnými rty se k ní přibližoval, ale ona otočila hlavu tak, že jí maximálně mohl zulíbat ucho.

Strhla ze zdi jeho ruku a vysvobodila se. Následně se na něj otočila, i když ji to ničilo, i když se na něj nedokázala podívat, aniž by neviděla před sebou všechny ty vzpomínky. ,,Tak cos chtěl probírat?"

,,Hmotnost lenochoda," odsekl sarkasticky, protože i na ni pozoroval, že se tváří, jako by jí celé tohle jen obtěžovalo. ,,Thalio, miluju tě. Stále se nic nezměnilo. Hugo na tom nezmění."

,,Možná má v něčem pravdu," polkla na prázdno. Sama cítila, že to není pravda. Jenže chtěla tomu uvěřit. Chtěla věřit tomu, že tohle je to nejlepší, co můžou udělat. ,,Já nechci ztratit kluka, co je pro mě jako bratr. A ty myslím, že to máš stejně."

,,Thalio, jestli po mě chceš, abych si vybral mezi tebou a tvým bráchou," pídil se po důvodu a ona zavrtěla hlavou.

,,Tady není, co si vybírat," vyvedla ho z omylu. ,,Já Hugovi řeknu, že jedu po někom jiném a chtěla jsem, aby ten někdo žárlil a já chtěla, aby to vypadalo důvěryhodně. Tak jsem poprosila dlouholetého kamaráda."

,,To neuděláš," nechtělo se mu věřit a chytl jí za ruce. ,,Já ti to nevěřím!"

,,Udělám," stála si na svém. ,,Cedricu, prostě nemáme být spolu. Smiř se s tím."

,,Ne," kroutil hlavou, ,,s tímhle já nesouhlasím," máchl rukou ke dveřím. ,,Klidně teď hned půjdu do Mrzimoru a řeknu mu to. Řeknu mu znova, že tě miluju a nic ani nikdo s tím nic neudělá!"

,,Osud nám v tomhle nepřál," přesvědčovala ho a on vybouchl.

,,Srát na nějakej osud!" zaječel. ,,I kdyby to znamenalo, že se budeme schovávat! I kdyby to znamenalo, že bych na tebe musel po Bradavicích počkat! Merline, miluju tě, Lio. Slyšíš mě? Já tě-"

,,Dost už," přerušila jej polohlasně a chystala se k odchodu. ,,Já jsem řekla moje, ty zase své. Můj plán znáš. Jestli se ho nebudeš držet, ztratíš mě i Huga. Pokud se ho držet budeš, ztratíš jen mě."

Chytla za kliku u dveří a ještě před tím, než opustila umývárky Ufňukané Uršuly, ohlédla se za ním. ,,Sbohem, Cedricu Diggory."

Sledovala, jak na ni bolestně zírá. Měla pocit, jako by ho obrovským nožem bodla ho zad. Na vlastní oči viděla, jak zničený on je. Avšak nevěděl, jak moc zničená je ona sama. Protože ona to v sobě dusila. Cítila se jako by jí někdo topil pod vodou. Potřebovala se nadechnout čerstvého vzduchu, možná se trochu vybrečet, sníst kýbl zmrzlinu a hrsti popcornu.

Opustila Bradavický hrad a roztáhla ruce do prava i do leva, přesně jako Rose v té nejznámější scéně v Titanicu. Pomalu se nadechovala nosem a vydechovala pusou. Myslela, že se bude cítit líp. Pravda, cítila se lépe. Ale jen na malý moment. Potom si začínala uvědomovat, že si možná nechala utéct nejlepšího kluka, kterého kdy mohla mít.

,,Jsi v pořádku?" ozval se za ní známý hlas. Hnědovláska se prudce otočila a bylo na ní vidět, že se vyděsila. ,,Promiň, nechtěl jsem tě vyděsit."

,,V klidu," odpověděla neurčitě a šouravým krokem se procházela po pozemcích.

,,V tom případě pro slovo "v klidu" asi trochu jiné měřítko," uchechtl se Seamus a Thalia se ušklíbla.

,,Fajn, tak vzhledem k tomu, že si mi neskočil na "v klidu", tak bych teď měla prohlásit, že je to dlouhá historka nebo že bys to nepochopil," pověděla mu.

,,Jsem si jistý, že za to může Rita Holoubková," odhadl to hnědovlásek a Lia si povzdechla.

,,Páni, rozlezlo se rychleji než Dračí spalničky," poznamenala nerudně. ,,Co mám udělat, aby jsem se přestala probírat já?"

,,Na to je jednoduchá odpověď," pokrčil rameny. ,,Projdi se po Velké síni nahá."

Oba se hlasitě rozesmáli. ,,Merline, Seamusi!" okřikla ho trochu ztrapněně. ,,To už ať jsem raději spojována s Cedricem Diggorym."

,,Můžu nějak pomoct?" zajímal se mladý Finnigan a Thalia se zamyslela.

,,Asi úplně ne," odpověděla skromně, ale potom si něco uvědomila. ,,Moment! O něčem vím!"

,,Fajn, cokoliv," nabídl se, ,,ale já se nahý ve Velké síně neprojdu."

,,Neboj, o to nejde," uklidnila ho. ,,Jak moc by ti vadilo hrát mi ex-kluka?"

,,Počkej, cože?" přivřel nechápavě obočí a ona se uchechtla.

,,Jde o to, že si to potřebuju udobřit s bratrem," vysvětlila mu. ,,A tohle by mi fakt pomohlo."

,,Co za to?" zazubil se Seamus.

,,Dobrý pocit?" nabídla mu a ona se zatvářil zklamaně.

,,Fajn, něco ti vymyslíme," zasmála se dívka. ,,A teď ti vysvětlím strategii."