/1.9. 1996/

,,Catherine, přestaň se, prosím tebe, šlechtit," žádala svou sestru Thalia. ,,Jestli ten vlak nestihneme, tak tě prohodím oknem."

,,No jó, ségra," houkla nedůležitě blondýnka, když jí její starší sestra táhla od výlohy, ve které se viděla v odraze. ,,Víš, já se chci vdát, Thal?"

,,A víš, že já chci stihnout vlak?" opáčila hnědovláska a rozběhla se vstříc sloupu. Blondýnka jen zakroutila hlavou, sama pro sebe se uchechtla a také utíkala směrem, aby se dostavila na Nástupiště devět a tři čtvrtě.

Blonďatá vílinka otevřela oči dokořán a rozhlížela se ohromeně po nástupišti. Všichni ti lidé, rodiče loučící se se svými ratolestmi, přátelé, co se shledávali po prázdninách. To všechno na ní působilo tak hrozně krásně, nostalgicky a také i poeticky.

,,Hej, Cat!" probudila ji z jejího ohromeného transu. ,,Pojď, už se poprvé píská, tak ať najdeme nějaké kupé."

,,Víš, už se nemůžu dočkat, až konečně budu studovat ty Kouzelné formule!" vypískla nadšeně Thalia, vyhoupla se do vlaku a následně podala pomocnou ruku i své mladší sestře. Možná jí jen podala ruku, aby to neměla tak těžké, ale bylo to vyjádření toho, jak se obě mají rády.

,,Hele, tak já jdu najít Daphne, jo?" pověděla Thalii Cat a věnovala jí poslední úsměv.

,,Dobrá, tak se uvidíme někdy později," pousmála se hnědovláska a zamířila na druhou stranu vlaku. Ano, tohle byla ta chvíle, kdy se rozdělily, protože každá spadaly do jiné koleje. A mohlo by se zprvu zdát, že to je špatně, protože spolu netráví dvacet čtyři hodin a sedm dní v týdnu. Ale ba naopak. Obě si byly v některých věcech velmi podobné, ale na druhou stranu v jiných ohledech se chovaly odlišně a proto se perfektně doplňovaly.

Catherine se rozešla směrem k části vlaku, kde nebylo tolik kupé, a kde se většinou setkávaly zmijozelští. Procházela celým vlakem a uvědomila si, že tenhle bradavický expres už jí vlastně není cizí, naopak znala ho velmi dobře. Vzpomněla si, jak před rokem byla nervózní, do jaké koleje se vlastně dostane.

Konečně našla blonďatou Daphne Greengrassovou, ke které se rychle posadila. ,,No nazdar, Cat," pozdravila svou kamarádku a vřele se na ni usmála, ,,tak jaké si měla léto?"

,,To víš, nějaké jo," nakrčila ramena Cat. ,,Prodělala jsem nějaké rodinné návštěvy, kocoviny i jednu brigádu."

,,A co nějaký ten kluk?" nemohla si odpustit mladá Greengrassová s laškovným výrazem v očích. ,,Nějaká letní láska?"

,,Já rozhodně nic," nahrnula dolní ret. ,,Co ty? Máš nějakého svůdného, mladého, čistokrevného kolouška?"

,,Díky bohu ne," uchechtla se Daphne. ,,Ale říkám ti, že do Vánoc mi někoho určitě už seženou."

°°°

Thalia odložila kufr do kufrové zóny a přešla úplně na konec posledního vagónu, které byla prosklená tak, že hnědovlasá dívka mohla pozorovat, jak utíká krajina. I když se rozloučila se svojí sestrou a pověděla jí, že půjde za svojí nebelvírskou partou, ale teď měla pocit, že potřebuje být chvíli sama.

Posedávala na jednom z kufrů a jen sledovala, jak krajina uhání a jak vlak nechává Londýn za sebou. Zatím co Catin původní smutek se změnil v vztek, z prvotního vzteku Lii se stal smutek. Uvědomění, že už ani tátu nemá, jí bolelo víc než cokoliv jiného a měla pocit, že už se to nikdy nezlepší.

Z kapsy mikiny vytáhla načatou tabulku čokolády, kterou pojídala pokaždé, když se cítila smutná. Rozdíl ovšem byl v tom, že poslední dobou jí čokoláda ubývala čím dál tím víc. Najednou se od země ozývaly kroky a ona se prudce otočila.

Zvedla své ledově modré oči, aby zjistila, o koho se jedná. Nejdříve si nebyla jistá, o koho se jedná, ale potom dohlédla až k obličeji. Pohotově vyskočila na nohy a odvážně pohlédla osobě, narušující její klid, do očí.

,,Blaise Zabini," vyprskla jeho jméno, když si pohledem měřila jeho černou košili, zastrkanou v černých džínách, poznamenané trochou sava. Mladík s tmavou pletí se na ni sebevědomě ušklíbl a opřel se o panty dveří.

,,Thalia Blacková," pověděl jí také na oplátku její jméno, ,,co tady děláš tak sama samotná?"

,,Asi počítám kufry," obdařila ho vyloženě nadšeným pohledem a on se její sarkastické poznámce uchechtl.

,,Hele, je mi líto tvýho táty," pověděl jí empaticky a založil si ruce na prsou. ,,A já vím, co to znamená, mít problémy s rodinou."

,,Víš?" pozvedla udiveně obočí a Blaise pokýval hlavou.

,,Moje posedlá máti měla tolik partnerů, že bych je ani na prstech na nohou nespočítal," poznamenal Zmijozel otráveně. ,,Sice je moje máti pořád mezi živými, ale zato jsem zažil tolik špatných nevlastních otčímů, že bych si radši rodinku odpustil."

,,Merline, to je taky hrozný," litovala ho Thalia a on trhl rameny.

,,Zase jsme docela zbohatli, když se máma vždycky při rozvodu vyrovnávala," proměnil to v cynickou větu. ,,A máš docela fajn ségru."

,,Ty jí chceš balit nebo tak něco?" vypálila ze sebe téměř okamžitě a on se do široka uculil.

,,Neboj, tu nechám Theovi," ujistil ji černoušek s nezištným mrknutím a ona vystřízlivěla z povídání o komplikovaných rodinách.

,,Víš co, já musím jít," pohlédla na Blaise a očima namířila pryč z místnosti, protože předpokládala, že už s ním moc času nestráví. Jenže černovlasý mladík opřel své mužné tělo o pant, takže Thalii znemožnil její únikovou cestu. ,,Můžeš odlepit svoje tělo od těch dveří, abych mohla projít?"

,,A co za to, modroočko?" zašvitořil mladý Zabini a ona s nezájmem převrátila očima.

,,Zase jsi přešel zpátky ke své arogantnosti?" nadhodila Thalia kousavě a on bez zaváhání jen pokrčil rameny.

,,My, kteří máme v životě nějaký posunek, používáme naše ego a chování se jako idioti jako ochranný štít," vysvětlil Blaise a Lia přivřel nechápavě svá víčka.

,,My jako kdo?" chtěla vědět hnědovláska přísně a on se uchechtl.

,,Klídek," vydechl až příliš v pohodě na to, aby to nevyvolalo ještě větší nervozitu v Lie. ,,Tebe samozřejmě nemyslím," houkl ironicky, ,,ale třeba Theo, Draco.. i tvoje ség-"

,,Cat z toho vynech," sykla po něm jedovatě a sledovala ty jeho divoké oči. I když vlastně si nebyla jistá, zda se jedná o oči divoké. Pokaždé vyjadřovaly jinou emoci a u něj se jí nějak nepovedlo poznat, jakým člověkem on vlastně je. Má dobré srdce, nebo je z kamene? 

,,Promiň," hlesl teď, jako by toho litoval, ,,nechtěl jsem tvojí sestru urazil."

Thalia na to neodpověděla, jenom sklopila oči a pokusila se ho obejít. Ovšem tohle on nechtěl dovolit, a proto svou svalnatou paží jejímu úprku zabránil. Tentokrát se nevysmekla, spíše se lekla. Jeho dlaň byla tak studená. Ale nevyškubla se. Podél jeho ruky, přes krk až k jeho očím si jej prohlížela a jakmile s ním navázala oční kontakt, on ji sám od sebe pustil. 

,,Máš tak studenou ruku," polkla naprázdno, protože jí vlastně teď trochu děsil. On se zhluboka nadechl a slabě se pousmál.

,,Když jsem.." najednou se zasekl a zavrtěl hlavou, ,,vlastně nic."

Nastala chvilka trapného ticha, kterého velmi rychle dívka využila a zamířila pryč z poslední místnosti posledního vagónu. 

***

Takže tu máme další postavu, která život dvojčat Blackových nejednou ovlivní😂😏

☕Sharie