/5.9. 1994/

,,Jsem Alastor Moody," zavrčel nerudně Barty Skrk, když se rozhlédl po třídě. ,,Bývalý šéf odboru bystrozorů, rebelant ministerstva a váš nový profesor Obrany proti Černé magii. Jsem spíše pro praktickou výuku. Nějaké dotazy?"

Celá třída mlčela. Thalia pochopila, jakou autoritu Pošuk vykazuje. Vlastně jí to docela ohromilo. Měla pocit, že i spadnutí špendlíku by bylo slyšet. Všimla si, že jí a Harrymu jejich nový profesor věnuje trochu více pozornosti než ostatním, ale snažila se na to nemyslet.

,,Začneme třeba tímhle," zamyslel se hnědovlasý muž. ,,Tři kletby, které se nepromíjí! Co mi o nich řekneme, třído?"

,,Jsou tři," odpověděla Hermiona, která sbírala všechnu svou odvahu, protože i jí Moody naháněl strach.

,,Výborně, slečno Grangerová," pochválil jí, ale jeho obličej se jinak nezměnil. Stále se tvářil lhostejně a nějakým způsobem i otráveně. ,,Kdo mi řeknu tu první?"

Nikdo se nehlásil. Ač to pár studentů vědělo, nikdo neměl koule na to s Moodym mluvit. ,,Weasley!" vyvolal Rona, který na něj zděšeně zíral. ,,Vstaňte!"

,,A-ano," vykoktal ze sebe zrzavý mladík a Moody si ho se zájmem prohlédl.

,,Řekněte mi nějakou kletbu, která se nepromíjí," pobídl ho. ,,Jistě nějakou znáte."

,,Taťka mi o jedné říkal," připustil Ron. ,,I-imperius."

,,Ano, přesně tak," dal mu za pravdu a přešel ke svému stolku, kde se ve sklenicích nacházela všelijaká havěť. Z jedné nádoby vytáhl jakýsi hmyz a zamířil na něj hůlkou. ,,Engorgio," zamumlal a to podivuhodné stvoření nabralo dvakrát většího rozměru. ,,Imperio!"

Thalia sledovala, jak si s Moody dělá s hmyzem cokoliv chce. Třída se na tom velice bavila, ale ona v tom viděla to, co v tom vidět pravděpodobně měla. Pochopila, jak vážné a nebezpečné kouzlo je.

,,Hodně kouzelníků za První kouzelnické války a hlavně po skončení tvrdilo, že následovali Vy-víte-koho jenom proto, že byli pod kletbou Imperius," vysvětloval jim profesor. ,,Má to ovšem zákeřný háček - jak poznáme ty, kteří lžou."

Na malý moment nastalo ticho, ale poté přešel k lavici, kde seděl Neville Longbottom. ,,Vstaňte, Longbottome," poručil Nevillovi, který jej poslechl. ,,Víte, jak se nazývá druhá z těchto kleteb?"

,,Cruciatus," odpověděl bolestně Neville, který si vzpomněl na své nebohé rodiče, které díky této kletbě přišli o rozum.

,,Ano, kletba mučení," přikývl Moody a uvrhl tuto zmiňovanou kletbu na zvíře, které mu spočívalo v dlani. Hmyz se svíjel v bolestech a v tiché třídě bylo její naříkání slyšet. Thalia vyskočila na nohy a vyhrkla: ,,Dost!"

Poté si uvědomila, co provedla, ale věděla, že už to zpět nevrátí. Moody s tím tedy přestal a přistoupil k Lie, která stále stála na svých nohou. Poznal ji. Poznal Thaliu Blackovou, kterou ovšem vychovávala žena, která chrápala s pravým Alastorem Moodym.

,,Tak mi můžete říct tu poslední kletbu," pobídl ji, ale než stačila odpovědět, Moody se na ni utrhl. ,,Jistě ji znáš, protože tvoje rodina ji nejednou praktikovala."

,,Ti lidé, kteří ji praktikovali nejsou moje rodina," zúžila oči. ,,A ta kletba se jmenuje Avada Kedavra."

°°°

Catherine de la Vito seděla v kočáře a četla si jednu z knih, kterou si s sebou vzala. Její babička jí vyjednala svůj vlastní kočár, vzhledem k tomu, že do Bradavic jela ze svého ročníku sama, tudíž bez svých přátel. Najednou ale pocítila, jak jí zaléhají uši.

Poznala, že kočár klesá. Najednou se otevřely dveře a před nimi stála madame Maxime. Předklonila se, aby se nepraštila hlavou o horní práh dveří vedoucí do kočáru a usmála se na svou studentku.

,,Mon cher," oslovila ji francouzsky, do kočáru vstoupila ještě jedna osoba a ředitelka spustila anglicky. ,,Za šádošt Blumbála máme tu šest pšivést do Bladaviš i jednoho anglišana. A všechny košály jsou jiš plné, takše kdyby ti to nevadilo, Catherine, mohl by zůstat zde?"

,,Ale jistě," odpověděla Cat a prohlédla si toho tajemného angličana, jak ho nazvala ředitelka. Na hlavě mu trčely zrzavé vlasy všemi směry, ale ještě mnohem více jí zaujaly jeho ledově modré oči. Na sobě měl černé džíny a koženou bundu, která mu dodávala trochu rebelský vzhled a díky tomu vypadal ta na dvacet.

,,Paní ředitelko?" otázala se Catherine, když odtrhla oči od zrzka. ,,Kde teď jsme?"

,,Pana Weašleyho jšme nablali ve měště Nantes," odpověděla zase ve své špatné angličtině. ,,En attendant."

Zrzavý Weasley se posadil naproti Cat a sjel ji pohledem. ,,Takže ty si Weasley?" začala rozhovor blondýnka a on si ji změřil pohledem. ,,Četla jsem tvojí rodině."

,,Vážně?" podivil se. ,,Kde prosím tebe?"

,,U nás v Krásnohůlkách jsem z Weasleyových dostala trojku," přiznala se dívka s úšklebkem. ,,Je vás vážně hodně, víš to?"

,,Jo, to vím," rozesmál se. ,,Ale to třeba Blacků také."

,,Z těch jsem měla jedničku," pokrčila rameny a zúžila oči. ,,A vlastně, jaký z těch Weasleyových seš ty?"

,,Charlie," představil se zrzek. ,,A co ty?"

,,Catherine Cassiopeia de la Vito," odhalila mu celé své jméno a on se zatvářil ohromeně.

,,Wow, chudáku," zasmál se. ,,Když ses učila psát, tak ti trvalo asi hodně dlouho než si to jméno dokázala napsat, co?"

,,Náhodou," snažila se ho přesvědčit o opaku. ,,Jazyky mi vždycky šly."

,,Všiml jsem si," připustil. ,,Tvoje angličtina je lepší než té vaší obří ředitelky."

,,Díky," pousmála se Cat. ,,Kromě angličtiny ještě šprechtím německy, latinu mám taky na skvělé úrovni a to nemluvím o starých runách. A kamarádka mě poslední půl rok učí španělsky."

,,Merline, to tě to baví?" zvedl obočí až ke kořínkům svých zrzavých vlasů.

,,Celkem jo," připustila. ,,Co baví tebe? Jaký je tvůj příběh?"

Charlie se zamyslel a uchechtl se. ,,Mám šest sourozenců - jak možná víš - pět bratrů a jednu ségru. Taky mám sestřenici a bratrance, které už beru jako sourozence, takže se mi Vánoce vždycky prodraží."

Tomu se oba zasmáli a mladý Weasley pokračoval. ,,Vždycky jsem miloval zvířata, hlavně draky. Tak jsem po studiu v Bradavicích šel studovat stáž do Rumunska, kde jsem vlastně do teď. Jinak nic zajímavého."

,,Taky miluju zvířata," pověděla mu se zájmem. ,,Vlastně s nimi dokážu mluvit."

,,Cože?!" vyhrkl Charlie překvapeně. ,,To fakt dokážeš?"

Dívka nakrčila rameny. ,,De la Vitovi jsou vílí rod, ve kterém se objeví všelijaké schopnosti. Ale třeba můj bratranec Felix žádné schopnosti nemá. Ani teta Ela."

,,A jinak? Nějací sourozenci?" zajímal se Charlie.

,,S největší pravděpodobností ne," dala mu odpověď. ,,Moje máma zemřela v První kouzelnické válce, mého tátu neznám já a ani moje babi neví, kdo je, ale zastává se názor, že také umřel. Vlastně po smrti mých rodičů jsem skončila u své prapra a ještě hodně pra babičky, které Voldemort vyvraždil rodinu."

,,To je mi líto," vyjádřil svou soustrast a ona si povzdechla.

,,Takže celý život žiju s babi, tetou Elou - která má vlastní noviny -, bratrancem Felixem - ten je v sedmém ročníku a do Bradavic jede také - a nakonec i sestřenicí Florence. To je poslední de la Vito víla společně se mnou," vysvětlila mu. ,,Florence je nitrozpytka a dokáže lidem pouhým dotekem ulevit na bolesti. Ač nezastaví rány, lidem se uleví. Teď objevuje zapadlé víly po Jížní Americe."

,,Takže ona léčí lidi a ty mluvíš se zvířaty," zopakoval Charlie nevěřícně. ,,Co já nezažiju."

***

No tak dneska trochu veselejší notu 😂❤️ Kdo si ještě vzpomíná, kde se ti dva potkali poprvé?😂

🎄Sharie