/11.9. 1993/

„Dobré odpoledne," pozdravil třídu nový profesor Obrany proti černé magii. „Buďte tak laskavi a uložte si učebnice zpátky do brašen. Dnešní hodina bude mít charakter praktické ukázky. Budete potřebovat jen svoje hůlky."

Thalia si nového učitele znovu musela prohlédnout, protože jí připadal svým způsobem zajímavý. Své učebnice vrátila zpět do své brašny a vytáhla svou vlastní hůlku. Její modré oči zakroužily zpět k Lupinovi, který čekal, až jeho studenti zandají knihy a budou mu znovu věnovat svou pozornost.

„Takže," tleskl Lupin, „pojďte prosím za mnou."

Lupin tedy opustil učebnu a hlídal, aby se za ním vytvořil jakýsi dav. Procházeli chodbami, protože hnědovlasý muž hledal nějakou chodbu, do které by mohl své studenty zavést. Ovšem, když procházeli okolo zapadlých dveří, spatřil Protivu, velmi známé školní strašidlo, co milovalo vytvářet neplechu - snad ještě více než Poberti.

„Ludrák, lůzák Lupin," notoval si posměšně Protiva, když spatřil Lupina. „Ludrák, lůzák Lupin, ludrák, lůzák Lupin –"

Ovšem, Remus za ty roky poznal mnoho lidí, kteří si z něj dělali terč. Každopádně nemohl dovolit, aby ho ztrapnilo obyčejné strašidlo před jeho novými studenty

„Tu žvýkačku bych na tvém místě z té klíčové dírky vytáhl, Protivo," odpověděl Lupin bez jakéhokoliv náznaku nervozity. „Jinak se pan Filch nedostane ke košťatům."

Mezi Protivovi záliby ovšem samozřejmě patřilo provokování bradavického školníka, takže Lupinovu výhružku nebral nijak vážně. Hnědovlásek si toho všiml a nechtěl to tak nechat, proto bleskově vytáhl hůlku a poohlédl se na třeťáku. „Předvedu vám takové malé užitečné zaklínadlo," oznámil přes rameno třídě. „Pozorně se prosím dívejte."

Zdvihl hůlku do výše ramene, pronesl „Waddiwasi!" a namířil ji na Protivu.

Žvýkačka rychlostí kulky vystřelila ze zámku a strefila se Protivovi přímo do levé nosní dírky. Protiva se překotil hlavou vzhůru a s hlasitým klením odlétl. Většině třídy, včetně Thalii, se na tvářích objevil užaslý výraz a Dean Thomas to samozřejmě musel komentovat.

„Paráda, pane profesore," vydechl užasle Dean.¨

„Děkuji ti, Deane," Lupinovi cukal koutek a musel si přiznat, že se cítil vítězně a dělalo mu to dobře. Najednou se objevili na místě, kde Lupin zamýšlel strávit hodinu a spatřil svého rivala z mládí. Mezi studenty najednou nastalo ticho a Remus pochopil, že Snape si za ty léta vysloužil autoritu a respekt, který se mu naopak za školních let nedostávalo.

„Nechte otevřeno, Lupine. Na tohle se raději nebudu dívat," ušklíbl se Snape a ladným krokem přešel k Remusovi.

„Možná vás ještě nikdo nevaroval, Lupine, ale do téhle třídy chodí Neville Longbottom. Radil bych vám, abyste ho nepověřoval žádnými obtížnými úkoly. Alespoň pokud mu slečna Grangerová nebude našeptávat, co má udělat," pokračoval Severus a Remus si založil ruce na prsou. Letmo zkontroloval Nevilla a měl pocit, že se za něj prostě musí postavit.

„Doufal jsem, že právě Neville bude mým asistentem v první fázi našeho cvičení," prohlásil bez mrknutí oka, protože to takhle nechtěl nechat, „a jsem přesvědčen, že to zvládne naprosto dokonale."

V tu chvíli Snape pochopil, že svého neoblíbence u nového učitele neshodí, proto opustil místnost a nemohlo chybět ani prásknutí dveří. Lupinova oblíbenost ještě více vzrostla.

,,Normálně ho mám ještě radši," uchechtla se Thalia směrem k Polly, ale Remus tuto poznámku moc dobře slyšel.

,,To rád slyším, Thalio," dal jí najevo, že to slyšel a dívka strnula. Nikdy neměla v plánu být na učitele drzá, ale tady se to přímo vybízelo.

„Tak tedy," propletl si mezi sebou prsty a pohlédl na své studenty. ,,Jistě jste si všimli této hýbající se skříně. Není to nic smrtelného, to vás mohu ujistit. Jedná se o bubáka."

Odkašlal si a pokračoval. „Bubáci si libují v tmavých a stísněných prostorách," vysvětloval profesor Lupin. „V šatních skříních, v mezerách pod postelemi, v policích pod dřezem – jednou jsem narazil na bubáka, který se vecpal do nástěnných hodin. Tenhle se sem nastěhoval včera odpoledne a já jsem požádal ředitele o svolení, aby ho profesorský sbor nechal na pokoji a abyste se na něm vy, moji žáci třetího ročníku, mohli trochu pocvičit. První otázka, kterou si tedy musíme položit, zní: Co je to bubák?"

Všem bylo jasné, kdo zvedne ruku. Ano, byla to Hermiona. „Je to strašidlo, které mění tvar," odpověděla. „Umí na sebe vzít podobu čehokoli, co nás podle jeho názoru nejvíc vyděsí."

„Sám bych to nedokázal definovat lip," pochválil ji profesor Lupin a Hermiona se šťastně rozzářila. „Takže bubák, který sedí tam uvnitř ve tmě, na sebe zatím žádnou podobu nevzal. Neví ještě, co osobu na druhé straně dveří vystraší. Nikdo neví, jak vlastně bubák vypadá, když je o samotě, až ho ale vypustím ven, okamžitě se promění v to, čeho se každý z nás bojí nejvíc.
To znamená, že ještě než začneme, budeme mít před bubákem obrovskou výhodu. Všiml sis, jaká je to výhoda, Harry?"

Hnědovlasý profesor se snažil přehlížet Hermioninu ruku a čekal, až Harry na jeho otázku odpoví. „No – protože je nás tolik, tak nebude vědět, jakou podobu na sebe vzít?"

„Přesně tak," pousmál se na něj Remus, jenž Harrymu věnoval hodně pozornosti. Nedokázal pochopit, jak je možné, že se Harry Potter tak moc podobný svým rodičům.

„Máte-li co do činění s bubákem, je vždycky nejlepší mít s sebou nějakou společnost. Zmate ho to. V co by se měl proměnit, v bezhlavou mrtvolu nebo v masožravého slimáka? Jednou jsem viděl, jak se bubák dopustil přesně téhle chyby – pokusil se vystrašit dva lidi najednou a proměnil se v polovičního slimáka. Nebylo to ani trochu strašidelné. Kouzlo, které bubáka zapudí, je jednoduché, vyžaduje však silnou vůli. Prostředkem, který jej dokonale zničí, je totiž smích. Musíte ho donutit, aby na sebe vzal podobu, která vás pobaví. Nejdřív si to kouzlo zkusíme bez hůlek. Opakujte po mně, prosím: Riddikulus!" vykládal Lupin.

„Riddikulus!" pronesla třída sborem.

„Dobře," pochválil je. „Velmi dobře. To ale byla bohužel jen ta snadná část. Slovo samotné totiž nestačí. A tady právě přijde řada na tebe, Neville."

Hnědovláska očima našla černovlasého kluka, jenž se pomalu snažil vystoupit z davu. Vždycky jí bylo Nevilla trochu líto, ale na druhou stranu to celé nikdy nepochopila. Byla si vědoma toho, že ztratil svoje rodiče, ale srovnávala jeho situaci s tou Harryho. Nechápala, jak si Neville nemůže tak věřit.

„To stačí, Neville," zastavil jej profesor. „Nejdřív to nejdůležitější: Můžeš nám říct, co ti na celém světě nahání největší strach?"

„Profesor Snape," vypadlo z něj trochu obávaně, protože si představoval, jak za dveřmi tento obávaný profesor stojí a všechno mu dá na lektvarech sežrat. Nevillovo přiznání třídu rozesmálo, dokonce i Neville se uchechtl.

„Profesor Snape... hmmm... Neville, pokud vím, bydlíš u babičky."

„No – ano," přitakal nervózně Neville a najednou ze sebe rychle vypálil: „Ale – aby se bubák proměnil v ni, to taky nechci."

„Ne, ne, ty mi nerozumíš," uklidňoval ho. „Jen bych rád věděl, jestli bys nám dokázal popsat, jaké šaty tvoje babička obvykle nosí."

Neville se zatvářil překvapeně, ale odpověděl: „No... nosí pořád stejný klobouk. Takový široký, s vycpaným supem nahoře. A dlouhé šaty... obyčejně zelené... a někdy přehoz z liščí kožešiny."

„A co kabelku?" napadlo Remuse.

„Takovou velkou červenou," přikývl Neville.

„Tak dobrá," začínal se mu na tváři vytvářet ten šibalský pohled, protože se sám sebe musel za tuhle chujovinu pochválit. Měl pocit, jako by se vrátil do svých školních let. Naklonil se tedy k Nevillovi. „Dokážeš si ty šaty naprosto přesně představit, Neville? Vidíš je v duchu před sebou?"

Neville souhlasně přikývl a Remus pokračoval. „Až bubák vyrazí ven z té skříně, Neville, a uvidí tě, vezme na sebe podobu profesora Snapea," instruoval ho Lupin. „A ty zdvihneš hůlku – takhle – a vykřikneš Riddikulus a co nejvíc se soustředíš na babiččino oblečení. Pokud všechno půjde dobře, profesor bubák Snape bude přinucen vzít si ten klobouk se supem, ty zelené šaty i tu velkou červenou kabelu."

Celá třída se hlasitě rozesmála a hnědovláska pochopila, že hodiny OPČM možná nakonec nebudou tak nudné, jako byli s Quirrellem a Lockhartem. Teď už profesor mířil na zámek u skříně a Remus počítal do tří.

„Ráz – dva – tři – teď!"

Najednou ze skříně vystoupil Severus Snape, který jako by vypadl z oka tomu realistickému. Celé třídě bušila srdce a napjatě očekávala, co se bude dít. Neville proti bubákovi napřáhl svou hůlku a vykřikl. „R–r–riddikulus!"

U bubáka se vystřídalo spousta studentů a najednou přišla řada na Thaliu. Bála se toho, v co se bubák promění. V ruce pevně svírala svou hůlku a čekala, až bubák bude mít nějakou svou podobu. Když přemýšlela nad tím, v co by se mohl bubák proměnit, zjistila, že si vlastně není jistá, co by to mělo být.

Najednou se přímo před ní objevil Sirius Black, v celé své podobě. Přesně takový, jakého ho znala z novin. Remus Lupin se vyděsil. Je možné, aby se Thalia Prewettová nejvíce bála svého vlastního otce? Viděl jí na očích, jak jí podoba bubáka zaskočila a čekal, zda se s tím vypořádá.

Hnědovláska naprázdno polkla a hůlkou zamířila na bubáka. ,,Riddikulus!" vykřikla statečně a vlasy, které sahaly Siriusovi až po ramena se najednou spletly do copánků. Třída se rozesmála, ale dívka se moc nebavila. Vzpomněla si na slova její mámy. Na ty slova, že Sirius Black si vzal Cassiopeiu. Netušila, že se její bubák proměnil právě v jejího otce.

***

Možná si teď říkáte.. to už je sobota? 😂 Můžu vás uklidnit, že není 😂 Je pátek a já vydavam kapitolu za sobotu 😂❤️ Milujte mě 😂❤️ A zítra ráno vydám kapitolu za neděli 😂 Důvod je ten, že budu podstatnou část neděli ve vzduchu a bůh ví, kdy se dostanu na Wi-fi 😂

Takže tu máte kapitolu, která obsahuje tu skvělou scénu, jak ji známe z filmu 😂😍

Tak užívejte víkend ❤️

☕️Sharie