/6.1. 1997/

 ,,Catherine, představuji ti tvého snoubence, Augusta Rookwooda." 

Blonďatá dívka zavřela oči a místo toho, aby svého snoubence řádně pozdravila, snažila se sama sebe přesvědčit, že tohle není skutečné. Když své šedé oči otevřela, první, co zahlédla, bylo moře, omílající břeh pláže. Měla chuť se rozběhl vstříc tomu moři, skočit do té vody, i kdyby měla být oblečená. 

Augustus se s ní pokoušel navázat oční kontakt, ale Cat si byla jistá, že kdyby tak udělala, pozvracela by babiččin perský koberec. Sybil si všimla, že Cat nevěnuje Gusovi takovou pozornost, jakou by měla, a proto se rozhodla se o tuto situaci postarat.

,,Je jen trochu vystrašená, že ano, zlatíčko?" ujistila se Sybil se svým zářivým úsměvem na tváři. ,,A také se stydí, že ano? Musíš ji omluvit, Auguste, je ještě mladá, ale až se lépe poznáte, oblíbí si vás."

Stále nebyla schopná se mu podívat do očí, hleděla do země a přemítala o tom, jak tuhle situaci vyřeší. Chtělo se jí brečet, řvát, rozbíjet ten drahý porcelán ležící na stole o krb. Všechny ty emoce dusila v sobě, jako dušenou mrkev, ale už cítila, jak ta poklička naskakuje.

,,Agnes, co kdybys oznámila v kuchyni, že jsme už připraveni na studený předkrm?" kývl na chůvu Eduard a zamířil ke stolu. Sybil mezi tím chytla Cat za ruku a zmáčkla ji tak silně, že blondýnka pochopila, co se po ní chce.

Udělala tedy první, druhý i třetí krok. Při tom třetím dokonce i zvedla svá víčka a postaršího muže si znovu prohlédla. Znovu si v hlavě přehrála moment, kdy její táta s tímhle mužem měl potyčku. Uvědomila si, že Rookwood oba její rodiče moc dobře znal, z čehož vyvodila, že s nimi dost možná mohl chodit i do školy.

Už zbýval jen jediný metr a ona si byla jistá, že blíže se k němu už nechce dostat. Bohužel měla tu smůlu, že ten muž - kterému táhlo na čtyřicet - uměl chodit, a proto tu vzdálenost mezi nimi zkrátil sám. 

Vzal jí za ruku a zvedl ji tak vysoko, aby ji mohl políbit. Lekla se, když ji poprvé chytl, protože jeho ruka byla tak studená, že skoro ucukla. Uvědomila si, že všichni lidé, nacházející se v této místnosti se podíleli na smrti stovek lidí a ještě hůř, její vlastní matky.

A ačkoliv strýčka Evana a dědu Eduarda ze srdce nenáviděla, naivně doufala, že nebude sedět vedle tohoto muže. Hnusil se jí od hlavy až k patě. Hnusila se jí jeho drahá a na míru ušitá košile. Hnusila se mu jeho vesta s pozlacenými knoflíčky. Hnusily se jí jeho kalhoty, které doplňovaly vzhled bohatého smrtijeda. A jeho naleštěné boty - ze kterých skoro bolely oči - se jí hnusily. 

Ano, naivně doufala, že nebude sedět vedle svého budoucího manžela. Vzpomněla si na nebohou Daphne, která takovéto zásnubní večeře a obědy prožívá také. Také si ovšem vzpomněla na to, že se snaží tyhle potencionální nápadníky zastrašit svým nevhodným chováním. 

,,Vy jste se znal s mými rodiči?" nebála se zeptat a sledovala, jak na tuto otázku bude reagovat. Měla plán ho vyprovokovat a z celého srdce doufala, že se jí tohle povede. Na Augustovi bylo trochu vidět, že ho tato otázka zaskočila, ale přesto si na odpovědi načas nedal.

,,Ano, znal jsem je oba," přikývl. ,,Oba to byli výjimeční lidé, je mi líto tvojí ztráty."

,,Takže už mi tykáte? Tak starý skutečně jste nebo vás doma nenaučili etiketu?" setřela ho silně a Sybil se zhrozila.

,,Catherine," okřikla ji a Cat jen ironicky odsekla.

,,Promiň, babičko, ale jestli se mám vdávat, tak za někoho, kdo má úroveň," posadila jí za zadek a obrátila se zpět k Augustovi. ,,Jestli se můžu zeptat, když si myslíte, že moji rodiče byli tak výjimeční, proč ty sarkastické poznámky plus mínus pět minut před jeho smrtí na účet smrti mé matky, na které jste se mimochodem také podílel?"

,,I když jsem s vaším otcem vždycky nejlépe nevycházel, stejně není pochyb, že se jednalo o skvělého kouzelníka i člověka," odpověděl diplomaticky vůči oběma stranám. Ovšem ani tahle výborná věta neodzbrojila Catherine finálně.

,,Takže jste je znal ze školy?" pokračovala ve svém výslechu.

,,Ano, s vaší matkou jsem dokonce i sdílel stejnou kolej," potvrdil Augustus a Cat se falešně usmála na zbytek své pošahané rodiny.

,,Ovšem, křivdila bych vám, kdybych jenom vás vinila z smrti mé matky," odsekla kousavě a pohlédla na Evana. ,,Nejsi jediný, kdo přihlížel její smrti, že ano, strýčku?"

Tohle Felixova otce naprosto odzbrojila, protože si sám sobě vlastně nikdy neodpustil, že dovolil nechat zavraždit nejen Cassiopeiu, ale i Margaret a dokonce i jeho vlastní matku Gracelyn. Nic na to neříkal, ovšem Catherine se u něj dlouho nezastavovala. Nejvíce krve na rukou měl přeci jenom Eduard.

,,Ale copak jste vy dva proti dědovi Edovi, že?" utrousila se stále medovým hlasem na tváři. ,,To totiž on držel v ruce hůlku a řekl ty dvě slova, šest slabik a dvanáct písmen."

V tu chvíli zavřela oči, ale své slzy už nezatlačila. Z každého oka jí malý potůček vytekl a vyskočila ze židle. Svou levou ruku zatnula v pěst a pravou ukázala přímo na chladnokrevného vraha - svého dědu. 

,,To tys ji zabil, i když si věděl, že má celý život před sebou. To tys ji totiž zabil, i když si věděl, že má doma dvě malé holčičky. To tys ji zabil, i když si věděl, že tyhle dvě holčičky budou vyrůstat bez rodičů!" zařvala na něj rozhořčeně, protože ji rozčilovala, že Eduard doposud nehnul ani brvou. ,,Jenom, protože si sám měl příšerný život, si ho musel zničit i desítkám dalším!"

A potom se otočila na svého strýce, který už vypadal mnohem více provinile. ,,A ty!" zaječela na něj, ale Evan stále zíral dolů. ,,Podívej se na mě! Podívej se na mě, ty zbabělče!" přidala na hlase a kupodivu ji poslechl. ,,Zaprodal si mě téhle čarodějnici! Kvůli tobě jsem nevyrůstala se svou sestrou! Felix vyrůstal bez táty!"

,,Tak a dost!" zaburácel Eduard a zvedl se ze židle. ,,Tvoje matka měla hodně drzosti, ale v takovéto formě si to ještě nedovolila! Okamžitě se omluv mě, Evanovi i Augustovi!"

Cat ovšem dala najevo, že to bude to poslední, co by dnes dělala. Založila si ruce na prsou a čekala, co bude dělat dál. Když se zatvářila, že jí je jedno, co jí právě řekl, zrudnul vztekem jako vařený humr.

,,Co si o sobě myslíš?!" vyjekl. ,,Jsi jenom rozmazlená cácorka, jejíž úkolem není nic jiného než se dobře vdát!"

Cat se jenom sladce usmála a pohlédla na Rookwooda. ,,Nemusíš se ptát, takhle to u nás vypadá vždycky," ujistila ho, ,,vítej v rodině."