/14.12. 1996/

Zima jako v pytli, takže každý student Bradavic raději zůstal v Bradavicích, ideálně blízko krbu nebo deky. A vzhledem k tomu, jak brzo se v těchto časech stmívalo, nikdo už se venku nepohyboval. Bradavická knihovna byla narvaná k prasknutí a dívka s pekanově hnědými vlasy natahovala ruku po jedné z učebnic, kterou právě potřebovala.

,,Nato, že máš většinu předků ze Zmijozelu trávíš nějak moc času v knihovně, nemyslíš?" ozval se švitořivý hlásek Blaise Zabiniho a ač to Thaliu rozhodilo, snažila se to zamaskovat.

,,A helemese, Křiklanovo židle," pohodila hlavou, aby si odstranila si vlasy z obličeje. ,,A ano, v knihovně jsem, protože jsem posledních pět a půl roku zachraňovala svět a lidi na kterých mi záleží, takže teď doháním můj mizerný průměr."

,,Mě to vysvětlovat nemusíš," pověděl jí s lehkým úsměvem. ,,Můj průměr taky stojí za houby, ale nějak zvlášť mě to netrápí."

,,A přesto si v knihovně," uchechtla se hnědovláska.

,,A přesto jsem v knihovně," zopakoval Blaise jako papoušek a zahýbal flirtovně obočím. ,,Možná mám postranní úmysly."

,,Jako?" pohlédla na něj podezřívavě a on nakrčil ramena.

,,Víš, jak se Křikla zmínil, že bude pořádat ten vánoční večírek," navedl konverzaci tam, kam si to přál. ,,Tak mě napadlo, jestli bys tam nešla se mnou?"

,,Chceš se mnou jít na Křiklanovo vánoční večírek?" pozvedla nechápavě obočí a nemohla si pomoct, ale musela se doširoka usmát. 

,,Jsem už moc zoufalý?" poškrábal se za krkem a bylo na něm znát, že je trochu nervózní. ,,Jestli se mnou jít nechceš, tak samozřejmě nemusíš, jenom jsem ti-"

,,Já s tebou chci jít," přerušila ho a pohlédla mu do jeho tmavých očích, ze kterých člověk nedokázal nic odhadnout. ,,Vím, že jsme oba z trochu jiných světů a že hodně lidí z mého okolí by tě možná neschvalovali. Ale pravdou je, že už delší dobu mi okupuješ hlavu."

,,Tak okupuju hlavu, jo?" uchechtl se pobaveně a ona převrátila oči.

,,Musíme pořád po sobě opakovat ty svoje fráze?" otázala se ho ztrapněně a on nakrčil ramena. ,,Chtěla jsem říct, že po smrti mého táty jsem já i Cat byly uzavřené ke světu a zvláště k lidem ze Zmijozelu."

,,Proto byl Theo odmítnut?" hádal černovlasý mladík , Thalia pokývala hlavou a chvíli mlčela.

,,Jsem si jistá, že Theodore je hrozně milej kluk-"

,,Já ji nevidím," zakroutil hlavou. ,,Hele, ač je Theo můj kamarád, naprosto Cat chápu."

,,A já se bojím, že mě odsoudí," přiznala se Thalia a zvedla oči od země. ,,Jenže já už ztratila tolik, že si tě nenechám ujít."

Nebelvírská hnědovláska zhluboka dýchala, stoupla si na špičky, ale vzhledem k tomu, jak byl Blaise vysoký si ho musela k sobě přitáhnout. Chvíli ho jen držela, rty od sebe dělilo jen pár milimetrů a hleděla mu do očí. Snažila se v nich najít to, co hledala. Jaký vlastně je? Je to ten typický zmijozelský hajzlík, který jí chyběl to sbírky všech kluků, se kterými něco měla?

Nebo se vlastně jedná o milého kluka, co se schovává za svoje ego podobně jako její táta? Nějak si na něj nedokázala utvořit názor, ale byla si jistá jednou věcí - a to, že jí tenhle Zmijozel neskutečně přitahoval. 

A tak si ho k sobě konečně přitáhla a vášnivě jej políbila. Merlin ví proč, ale měla tendenci to porovnávat. Vybavovala si, jak se líbala s Cedricem a potom i s Remusem. Vlastně zvláštní, s jakými všemi muži si začala. Když si je ve své hlavě postavila vedle sebe, srovnala si jejich vzhled a zároveň i jejich vlastnosti, jaksi nenašla shodu. 

Nechápala, jak je možné, že prostě nemá typ. Mezitím, co se na veřejnosti líbala s Blaisem Zabinim, uvědomila si, co všechno mají společného. Všechny je měla ve své hlavě někým zakázané. Cedrica z důvodu svého bratra lomeno bratrance Huga, Remus je prostě Remus a Blaise je ze Zmijozelu.

Takže právě odhalila svůj typ. Děsilo jí, že má zálusk na zakázané ovoce, které jí očividně chutnalo nejvíce. Opravdu jí tahle zvláštní realita naháněla husí kůži a oprávněně se bála, kdo přijde jako další.

°°°

,,Tak další," vydechla vyčerpaně Catherine se svou hlavou v dlaních.

,,A jako proč?" rozhodila nechápavě rukama její kamarádka Daphne. ,,Nemá to cenu, když to máš nadrcené."

,,Nemám to nadrcené," zakroutila hlavou a hodila do ohně další kus třeba z košíku stojící vedle krbu.

,,Víš, že tam to dřevo házet nemusíš," uchechtla se Daphne, ,,ten oheň se obnovuje sám od sebe."

,,Já vím," hlesla blonďatá víla, ,,jenom jsem se na chvíli potřebovala cítit normální."

,,Normální?" nechápala Greengrassová. ,,Co na tomhle je normálnějšího než na zbytku života?"

,,To, že to dělávají mudlové, chápeš?" pokrčila rameny. ,,Žádná kouzla, žádné smrtící kletby, žádný Voldemort."

,,Když to myslíš takhle," povzdechla si chápavě Daphne. ,,Ale lidé odcházejí i u mudlů. A mají zase jiné starosti, vážné nemoci."

,,Nebavme se o tom," zakroutila hlavou zachmuřele a Daphne se objevil na tváři zářivý úsměv.

,,Přesně tak, bavme se o tobě a Charliem," zatleskala nadšeně blondýnka. ,,Jak líbá starší a zkušenější kluk?"

,,Já to upřímně nemám moc s čím porovnávat," trhla rameny. ,,Po pravdě jsem ráda, že ho mám ve svém životě, protože mi připomíná, že tenhle svět není jenom černý. Konečně mám pocit, že ve svém životě mám zase světlo."

,,Chtěla bych mít na výběr jako ty," usmála se na ni obdivuhodně. ,,Prostě mít před sebou celý život, nesvázaná rodinou ani pitomým jménem a moct se zamilovávat, procestovat celý svět a dělat cokoliv bláznivého tě napadne."

,,Mám pocit, že dokud bude Pán Zla žít, tak toho moc neobjevím," brala to z té horší stránky a Daphne zakroutila hlavou.

,,Alespoň nemáš středověké rodiče, kteří se třesou, aby ti sehnali manžela," odsekla kousavě na účet svých rodičů a Cat se na ni soucitně podívala.

,,Možná jsem to nezažila na vlastní kůži, ale moje mamka ano," vyprávěla jí. ,,I když měla zmijozelskou povahu jako my, dokázala překonat svůj strach, vyjít z komfortní zóny a prostě začala žít, jak si přála žít."

,,Kéž bych také byla tak statečná."

***

Díky moc za komentáře ❤