/8.7. 1995/

Jeden z typicky deštivých dnů, tak pro Anglii typický dnů a přesně dnes se měla uskutečnit první schůze Fénixova řádu. Blonďatá dívka se posadila vedle svého táty do křesla a pozorovala, jak zírá do ohně se skleničkou Bourbonu v ruce.

,,O čem přemýšlíš?" zajímalo Cat a Sirius se na ni otočil.

,,O všem tak nějak," vyjádřil to a ona se pousmála. ,,Kde je Lia?"

,,Sprchuje se," odpověděla blondýnka. ,,Jak se těšíš na první setkání řádu?"

,,Upřímně jsem trochu nervózní," přiznal Sirius. ,,Bojím se, že většina uvěří tomu pablbovi Popletalovi a budou zpochybňovat všechno, co Harry řekl."

,,Tihle lidé si nezaslouží místo u stolu," pokrčila rameny. ,,A já jsem si jistá, že takových lidí bude menšina."

,,Taky doufám," hlesl Sirius. ,,A co ty? Máš nějakýho šamstra na obzoru?"

Catherine vytřeštila oči a pohltilo jí teplo. ,,Já?" ujišťovala se blondýnka a její hnědovlasý táta s vytaženým obočím pokýval hlavou. ,,No já nerandím."

,,Ale copa to?" divil se Sirius. ,,Neříkej mi, že tvoje starší dvojče randí a ty ne."

,,Měla jsem kluka," připustila Cat. ,,Ještě v Krásnohůlkách. Ale byl to idiot."

,,To oni občas jsou," usoudil hnědovlasý muž. ,,Musíš jen hledat."

,,Hledat, hledat," mávla rukou dívka. ,,Nechci nikoho hledat. Jsem ráda, že mám tebe, Thaliu, domov. Nepotřebuju kluka."

,,Dobře, dobře, dobře," vzdal to Sirius. ,,Chápu, že si brala poslední vztah své sestry jako ostrašující případ."

,,Kvůli Cedricovi si rozhodně nedržím od kluků odstup," pokoušela se ho přesvědčit. ,,Budeme moct být na schůzi?"

,,Spíš ne, zlato," musel ji zklamat. ,,Nejste s Thaliou dospělé a některým lidem v řádu by se to nemuselo líbit."

,,Tak to ať jdou do háje," rozhodila blondýnka rukama a hnědovlásek se uchechtl.

,,Měl bych k tomu podobný přístup," soucítil s ní. ,,A v tvém věku jsem měl k věcem stejný přístup, věř mi. Ale musíš pochopit tu věc, že-"

,,Že to není bezpečné?" hádala Catherine. ,,Tati, umím mluvit se zvířaty a přírodou. Mluvím více jazyky než kdokoliv, kdo přijde do téhle místnosti. Myslím, že na věku to nestojí."

,,Třeba příště," přislíbil jí Sirius a ozval se zvonek.

°°°

Thalia seběhla po schodech dolů, stále s mokrými vlasy a v ruce držela ručník, díky kterému si pokoušela vysušit své hnědé mírně zvlněné vlasy. Vběhla jako řízená střela do jednoho z obývacích pokojů, který se skrýval v domě Blackových.

Lekla se, když zjistila, na koho právě narazila. V jednom z křesel seděl Liin bývalý učitel, v jedné ruce držel hrneček a v druhé jakousi olámanou fotku. Chvíli jej Thalia jen pozorovala, protože si všimla, jak bledý vlastně byl.

Potom ovšem Remus Lupin sám zvedl oči od té fotografie a trochu překvapeně si hnědovlásku prohlížel. ,,Thalio, co ty tady děláš?"

,,Bydlím?" pozvedla nechápavě obočí a Remus se uchechtl.

,,Jasně, špatná otázka," převrátil oči vzhůru a dívka se posadila naproti němu do křesla.

,,Co je to za fotku?" pokoušela se vytvářet konverzaci a hnědovlasý muž si povzdechl. ,,Je tam můj táta ve svém mladém věku a zvrací?"

Remus se rozesmál. ,,Ne, není," ušklíbl se, ,,ale věřím, že by to bylo skvělé."

,,Tak o jakou sentimentální vzpomínku jde?" zajímalo Liu a Remus tu fotku odhodil na stůl.

,,Mrzí mě, co se stalo s Cedricem," pověděl jí smutně a možná i soucitně Remus a Thalia nechápavě přivřela oči.

,,Proč se bavíme o Ced.." nedořekla to, protože při pomyšlení na něj se jí sevřelo hrdlo.

,,Víš, prožil jsem si hodně podobnou životní situaci, jako teď prožíváš ty," pokoušel se jí to vysvětlit, ale stále sklízel jenom ten nechápavý pohled. ,,Taky jsem se jednou zamiloval. Bylo mi sedmnáct, když jsem začal chodit s tou nejlepší holkou pod sluncem. Měla blonďaté rovné vlasy, vždycky uměla člověka rozesmát a byla silnější než skála."

Hnědovlasá dívka seděla jako přikovaná a nechápavě studovala jeho pohled. ,,A potom otěhotněla," pokračoval ve své historce, ale Lia věděla, že starý brach jejího táty není ani ženatý, ani otcem. ,,Myslel jsem si, že všechno bude skvělé a úžasné. Jenže život funguje asi takhle, pokud si myslíš, že všechno bude - jak jsem řekl - skvělé a úžasné, všechno se prostě zhroutí."

,,Co se stalo?" nemohla si odpustit tu otázku.

,,Začala rodit moc brzo a nezvládla to ani ona, ani náš malý Nikolas," dopověděl svůj příběh a Thalia cítila, jak rychle jí buší srdce. Najednou si vzpomněla na to, když se vytvářel pomník Cedricovi v Bradavicích.

,,Dorcas Meadowesová," vydechla polohlasně, když jí všechno do sebe zapadlo. ,,Jmenovala se Dorcas Meadowesová?"

,,J-jak," kroutil nechápavě hlavou a ona si povzdechla.

,,Má památník," vysvětlila mu hnědovláska. ,,Tam u Černého jezera. Má Dorcas a ještě jedna dívka památník."

,,Já vím," hlesl smutně hnědovlasý muž. ,,Když jsem tam učil, tak jsem tam chodil skoro každý den."

,,Teď tam vedle ní má památník i Cedric," posmutněla si Lia a pohlédla mu do očí. ,,Remusi, myslíš.. myslíš.."

,,Co?" chtěl vědět Lupin a Thalia si nervózně propletla mezi sebou ruce.

,,Myslíš, že se to někdy zlepší?" zajímalo ji a Remus cítil, jak z jejího hlasu srší touha po naději. ,,Je možné, aby se člověk odmiloval? A jestli ano, nebudu každého jiného kluka srovnávat právě s ním?"

Remus mlčel, protože upřímně netušil, jak má odpovědět. Má jí říct, že i po patnácti letech myslí jen a jen na ni? Má ji utěšit a přesvědčit ji o tom, že svou lásku najde znovu? Nevěděl si rady a bál se, aby na ní tenhle krok nezanechal nějaké následky.

,,Řekni mi, Remusi," pokračovala skoro už zoufale a ze všech sil se snažila zatlačit zpátky své slzy, ,,prosím, řekni mi.."

,,Řeknu ti tohle, Thalio," polkl na prázdno a snažil si v hlavě naplánovat, jak to zformuluje. ,,Láska je pocit, který nechováš jen k jedné osobě, se kterou strávíš svůj zbytek života. Miluješ svého tátu, svojí sestru, tetu, přátele a spousty dalších. Můžeš zároveň milovat Cedrica jako někoho, kdo v tvém životě něco znamenal, ale zároveň se můžeš zamilovat i do někoho jiného, rozumíš mi?"

,,Rozumím ti," vydechla po chvíli a studovala jeho oči, protože byla přesvědčená, že oči jsou skutečně bránou do duše. ,,Takže tys od té doby, co si ztratil Dorcas s někým chodil?"

Tahle otázka ho zaskočila, i když si sám sobě nadával, proč se na ni nepřipravil odpověď už dřív. ,,Vlastně jsem se odstřihl od světa," šel ven s pravdou, protože doufal, že to bude to nejlepší, co může udělat. ,,Řekněme, že jsem se neotevíral novým možnostem a říkal jsem si, že tohle nemůžu Dorcas udělat. To je ale kravina, Thalio. Nepromrhej svoje nejlepší léta sentimentálním vzpomínáním na to, jak to dříve bylo lepší. Udělej si lepší život teď a tady."

Thalii se konečně na tváři objevil úsměv. ,,Páni, tys měl jít na psychologii."

***

Zítra je poslední den školy v tomto školním roce! 😍❤️ Vánoce jsou blíž, než kdy před tím a já se zkrátka nemůžu dočkat 😂❤️ Přijde mi, že jsem asi ten nejvíce sarkastický člověk na světě, ale jakmile přijdou Vánoce, je ze mne malé dítě 😂

Tak si užijte zbytek čtvrtka❤️

🎄Sharie