/24.7. 1995/

Felix de la Vito. Mladík, co skrýval před světem jedno velké tajemství, protože se bál, že když vyplyne na povrch, že už potom nebude mít žádné osoby, které by se za něj postavili. Teď kráčel vstříc věci, které provázely jeho noční můry, ale přesto se chtěl postavit svému osudu. I přes varování a povídání o jeho největší slabině, on byl přesvědčen o tom, že svému strachu se člověk musí postavit čelem, i kdyby sebevíc nechtěl.

Stál tedy na břehu řeky Temže a zhluboka dýchal v domnění, že své neklidné srdce ukočíruje. V ruce svíral svou hůlku a v hlavě si přehrával všechny možnosti, co se můžou stát. Bál se, to o sobě věděl. Chvíli si i říkal, zda tohle není špatný nápad. Jen na malý moment to dokonce chtěl vzdát.

Potom se ovšem zvedl a pověděl si: ,,Před tímhle neutečeš, Felixi," vydechl s kuráží a hlavě a máchl velmi rychle vedle sebe svou hůlkou. Tento rychlý pohyb zajistil, aby se přemístil. Otevřel své oči a objevil se na místě, o kterém všichni s roztřeseným hlasem tvrdili, že se jedná o nejstrašidelnější místo v Británii, i když vlastně do Británie tak úplně nepatřilo.

Azkaban. Vítr samozřejmě foukal jako zběsilý, jak by ne, když se nacházel uprostřed Severního moře a ze severu se přiháněl silný a nelítostný vítr. Dal si ruku před svá ústa, aby se mu lépe dýchalo, a následně se pokoušel, co nejrychleji dostat do té pevnosti.

Když se dobelhal k hlavnímu vchodu, vysloužil si několik nemilých pohledů od azkabanských strážních - tentokrát od těch, co alespoň trochu vypadali jako lidé. Hned po projití dveřmi ho čekala registrace na recepci. Na druhé straně posedával podobně nerudný muž, jako ti strážní před branami, ale Felix se už nehodlal vrátit zpátky.

,,Copak chceš, krásnoočko?" ušklíbl se na Felixe nerudně a hnědovlasý mladík se nadechl.

,,Jsem Felix Rosier," představil se, ,,a jdu navštívit svého otce - Evana Rosiera."

,,Dobrá," vypadlo nepříjemně z pána na recepci, načež kývl na dalšího strážního a následně Felixovi hodil visačku s nápisem Návštěvník. ,,Připevni si to na svojí boss košili, mladíku, a tady Frank tě zavede k tvému kriminálnímu otci."

Frank se svým krokem vydal podél chodby a Felix jej odvážně následoval. Mezitím se rozhlížel po ostatních celách. Do každé z nich víceméně dobře viděl a tudíž mohl vidět, jak zničeně, šíleně a zoufale vězni vypadají.

A najednou se Frank zastavil a Felix zaslechl zvuk odemykání klíčů. V tu chvíli se prudce otočil a pohlédl na osobu, jenž sklíčeně seděla v rohu a s nepochopením na strážního i na Felixe hleděla. ,,Máš patnáct minut, Rosiere," plivl směrem k cele a Felix vstoupil dovnitř. Hleděl do očí svému otci a až teď doopravdy pochopil, jak divné tohle vlastně je.

,,F-felixi?" vypadlo z něj přepadle a Felix na něj nepřítomně civěl. Ač tohle plánoval už nějakou dobu a sepisoval si seznam témat, o kterých by se ti dva mohli bavit, najednou nic. Nevěděl, co by mu měl říct. Nejhorší ovšem byl fakt, že se ani nemohl usmát. Věděl totiž, že to byl on - jeho vlastní otec - kdo prodal jeho sestřenici Cat za to, že oni dva budou v jakémsi bezpečí. ,,Jsi to ty?"

,,Jsem to já," hlesl a posadil se vratkou židličku, protože cítil, že potřebuje trochu uklidnit. ,,Jsem tvůj syn."

,,Merline, tolik let," pohladil si svou bradu, který byla celkem obrostlá. ,,Já.. já nevím, kde bych začal."

,,Co třeba tím, proč.. proč si opustil mě a mámu, hm?" začal zostra. ,,Vybral si toho fanatického kreténa, co zabil nespočet lidí před tvojí vlastní rodinou?!"

,,Vybral jsem si to, že ty a tvá matka budete v bezpečí za cenu faktu, že strávím tolik let za mřížemi," odpověděl bez žádného dramatického přízvuku.

,,V bezpečí?!" vyjekl nevěřícně. ,,U prapraprapraprababičky Sybil, myslíš?! To kvůli tobě žila Cat a Thalia odděleně!"

,,Cat?" rozhodil nechápavě rukama a Felix mávl rukou.

,,Freya, Cat, Catherine - furt na samá osoba," vysvětlil. ,,Princip stejný. Poslal si Cat do Francie, pro co? Nedokázal ses Voldemortovi postavit sám, tak si raději zfalšoval naši smrt a odklidil vás pryč!"

,,Líbilo by se ti snad vyrůstat v sirotčinci?" namítl Evan. ,,Nebo s krvezrádskou Annabeth?"

,,A přesně tohle je ten problém," luskl mu před očima hnědovlasý mladík. ,,Jsi stejně zmanipulovaný jako Eduard, Sybil a zbytek smrtijedů! Zastáváš stejné hodnoty jako on!

,,Sybil není Voldemortova příznivkyně," opravil jej a Felix zavrtěl hlavou.

,,Možná není smrtijedka, ale to neznamená, že se nechová stejně jako Voldemort a všechny tyhle čistokrevné rodinky!" vyštěkl naštvaně. ,,Sybil nesnáší mudly, chová se povýšeně vůči těm, jejichž žílami neprotéká čistá krev a svoje přemýšlení má zakořeněné z dob, kdy ještě nebyly záchody!"

,,Očividně nejsi dost starý na to, abys vše řádně pochopil," stále si udržoval klidnou tvář, což Felixe začalo dopalovat. Chtěl, aby na něj zařval, aby se pohádali a on mu mohl dokázat, jak špatný otec ve skutečnosti je.

,,Myslíš?" pozvedl obočí a udělal ke svému otci pár kroků, aby mu dokázal, že se ho nebojí. ,,Hnusíš se mi ty, tvůj otec i celá pošahaná část týhle rodiny."

,,Sklapni už!" zařval rázně Evan, při čemž přesně udělal to, co Felix chtěl. ,,Kdybych byl na svobodě, tak bych tě hned vyškrtl z rodu, ty sprostý spratku!"

,,Smůla, že jsem na svobodě já a tak seš ze hry ty," prskl na něj nesnášenlivě hnědovlásek. ,,Jestli se někdy dostaneš na svobodu, budeš ten, kdo bude na Vánoce sám. Ten, kdo nebude mít s kým oslavit narozeniny. A víš proč, otče? Protože si zbabělý šváb, co nikdy nebude milován."

***

#TeamFelix 😂❤️

🎄Sharie