/Nejdřív si přečtěte dnešní jednodilovku z Adventního kalendáře😂❤️ Ať to pochopíte./

/4.8. 1995/

,,Já si myslím, že bychom to všem měli říct," prohlásila Annabeth přesvědčeně, když hleděla na svého přítele. ,,Jestli se to někdo dozví dřív, než to všem řekneme sami, nebude to dobré."

,,Já vím," povzdechl si Alastor a pohlédl z okna její pracovny. ,,A víš, že tě miluju, ale bojím se, jak budou všichni reagovat."

,,Je jedno, jak budou reagovat!" zvýšila hlas. ,,Jasné? Já tě miluju, Ale, a nikdo z toho řádu mi nebude říkat, co má dělat."

,,Díky," hlesl po chvíli s úsměvem hnědovlasý muž a prohrábl si vlasy. ,,A musím ti něco říct."

,,No, povídej," pobídla ho Beth a on hledal správná slova. Bál se, že ji ztratí. Bál se, že ji ztratí po takové době, kdy si ji vybojoval. Ten strach byl silný, ale už nějakou chvíli ho zžíral a on měl zkrátka potřebu říct tu strašnou kravinu, co udělal. ,,Merline, neděs mě, Ale."

,,Pamatuješ ty Vánoce 1975, Beth?" zeptal se a vlastně se musel sám sobě ve své mysli ušklíbnout, protože si to potřebné nepamatovala.

Blonďatá žena nechápavě přivřela obočí. ,,Co je na nich tak speciálního?" pokrčila ramena. ,,Asi jsem byla s Fabianem a Weasleyovými."

,,Ten Štědrý den si pracovala, stejně jako já," pověděl jí, ale ona stále na své tváři měla ten nechápavý výraz, protože nechápala, kam míří. ,,Přišla si za mnou kvůli nějakým dokumentům, potom jsme si chvíli povídali."

,,Kam tohle má vést?" snažila se to urychlit a on sklopil svá víčka. Děsil se, co na tohle řekne. Opravdu se toho bál. V hlavě se mu sami od sebe sepisovaly katastrofické scénáře o tom, jak po něm hodí židlí, bude na něj řvát a rozejde se s ním.

,,Už tenkrát jsme spolu spali," zkrátil to Alastor a sledoval, jak rychle je výraz Beth změnil.

,,C-cože?!" vyhrkla nechápavě. ,,Co? To není možné. Co to říkáš. Vždyť jsem v tuhle chvíli byla vdaná za Fabiana."

Alastor mávl hůlkou, čímž zase tu vzpomínku své přítelkyni vrátil. Najednou si na to všechno Annabeth vzpomněla. Zdálo se jí, jako by to prožívala znovu a měla pocit, jako by se jí měla zatočit hlava.

,,Merline, ale jak to, že si to nepamatu.. počkat," zasekla se, protože ve své zaslechla tu známou kletbu na vymazání paměti.

,,Když jsme to udělali, uvědomil jsem si, jakou kravinu jsem provedl," ospravedlňoval své činy. ,,Ano, jsem sobec a vím to o sobě, ale když šlo o tebe, nikdy jsem se nemohl zachovat tak, aby to pro tebe bylo špatně. A tak jsem ti vymazal paměť, aby si mohla být dál s Fabianem, protože jsem pro tebe chtěl to nejlepší, Beth."

,,Merline," chytla se za hlavu a on na ni provinile zíral.

,,Nechtěl jsem to udělat, Beth," omlouval se Alastor. ,,Merline, kdybych to mohl vrátit zpátky, hned bych to udělal. Musíš mi věřit, zlato, já to nechtěl původně udělat-"

,,Víš, co to znamená, ty pitomče?" skočila mu do řeči a on se zasekl. ,,To znamená, ty idiote jeden, že Hugo by mohl být tvůj."

,,Cože?!" vytřeštil oči a přidržoval se za stůl, protože mu dělalo hodně práce to rozdýchat. ,,T-to není možné, vždyť-"

,,Do prdele, jestli to tak je," zaklela. ,,Tohle mi nikdy neodpustí. Od mala je pyšný na to, že je Fabiánův syn a teď tohle. Ale třeba to tak není, vždyť má zrzavé vlasy-"

,,To byl nebyl problém," protřel si kořen nosu a ukázal na fotku jeho matky na stole. ,,Moje máti má zrzavé vlasy."

,,Merline, tohle mi nikdo nikdy neodpustí," zaklonila zoufale hlavu a sesunula se podél stolu k zemi, protože už jí její nohy neudržely.

Alastor si složitě sedl a pohlédl jí do očí. ,,Takže se na mě nezlobíš?"

,,Každý děláme chyby," pronesla a pokusila se o úsměv, ,,teď je hlavní, abych se dozvěděla, jak to všechno je nebo není."

,,Zjistíme to, a potom tak či onak všem povíme, že jsme spolu," usmál se na podpůrně a chytl ji za ruku. ,,Zvládneme cokoliv, Beth, protože se milujeme."   

°°°

,,Přijede moje sestřenice Florence a její přítel Aaron," pověděla Cat své sestře s nadšením v očích. ,,Už se nemůžu dočkat, až ji poznáš."

,,To já taky ne," usmála se na ni trochu sklesle Thalia, což zapříčinilo to, že si toho blondýnka okamžitě všimla.

,,Děje se něco, Thal?" starala se mladší sestra Blacková a chytla podpůrně svou sestru za ruku. ,,Jestli jde o Cedrica, tak si o tom se mnou můžeš promluvit, víš o tom, že?"

,,Jasně, že vím," obdařila jí děkovným pohledem a rozhodla se podělit se s ní o své pochyby. ,,Teď nejde o Ceda, i když na něj pořád musím myslet, ale o ten hrozný fakt, že se Voldemort vrátil."

Cat mlčela, protože chtěla nechat Thaliu, aby se vyjádřila. ,,Když Cedric umřel, celý zbytek června a celý červenec jsem přemýšlela jen na Cedrica a přehlížela tu krutou realitu, že největší hrozba kouzelnického světa se právě vrátila mezi živé."

,,Já vím," povzdechla si Catherine. ,,Pomyšlení na to, že tenhle člověk může za smrt naší mámy, babičky, tety a strejdy je příšerná. Nemluvě o těch statisícech lidí, kterým také podepsal verdikt smrti."

,,Chci říct," nadechla se zhluboka Lia. ,,Před nedávnem jsem mluvila Remusem, tvým kmotrem, a dozvěděla jsem se, že i jemu zemřela holka, kterou opravdu miloval. Dal mi radu, kterou jsem prve skoro hodila za hlavu, protože mi přišlo vůči Cedricovi nefér na něj jen tak zapomenout a začít se ohlížet po jiných."

Cat z jejího výrazu cítila sílu. Tušila, že to pro ni není jednoduché a byla si jistá, že se za každou cenu snaží chovat silně. ,,Ale asi tři dny zpátky jsem se podívala do kalendáře, najednou jako by se mi v hlavě rozsvítilo a já pochopila, kolik času jsem promarnila," vydechla uvědoměle. ,,Polovinu prázdnin, kterou jsem mohla strávit úplně jinak, jsem strávila uvězněná ve své hlavě, přemýšlejíc o tom, jak úžasný Cedric byl."

,,Jsi ta nejsilnější osoba, kterou znám," vypadlo z blondýnky s hrdým úsměvem na tváři. ,,Jsem tak strašně ráda, že si má sestra."

***

Zítra je Štědrý den😍😍😍 Kdo se těší?❤️

🎄Sharie