Elizabeth stála před zrcadlem a prohlížela si v něm své svatební šaty. Byly světle modré poseté maličkými úlomky třpytivých safírů. Na západu Jižního království se nacházelo naleziště těchto drahých kamenů a tak jich měli celkem hodně. Používaly se na ozdobu královských klenotů a prodávaly do jiných království, aby jim Jihu úplně nespadla jejich ekonomika.

Šaty byly na jedno tmavší modré ramínko. Měly úzký pas a velmi objemnou sukni potaženou fialovými, růžovými a stříbrnými pásy látky, které šatům dodávaly speciální vzhled.

Elizabeth viděla, kolik ty šaty musely dát práce a divila se, jak je mohla i ta nejlepší skupina švadlen stihnout za pouhé tři dny.

Hned den poté, co se vrátila na zámek, začal její otec připravovat svatbu. Říkal, že musí být krásná a uchvacující, jak se na královskou rodinu sluší. Elizabeth se spíš zdálo, že to trochu přehání, protože se snažil ji i bez použití peněz udělat co nejlepší. Dalo by se říct, že zahájil sbírku, kdy každý občan daroval něco, co bylo potřeba. Zároveň se kuchaři pokoušeli o sehnání všech potravin, ze kterých uvaří svatební hostinu.

„Tak. Co si o tom myslíte?"

Elizabeth pohlédla na hlavu své kopie v zrcadle. Vlasy měla spletené do velmi zajímavé účesu, který jí na hlavě vykouzlila jedna ze služebných. Sice byl trochu divný, ale musela uznat, že vypadá celkem hezky.

„Je krásný," odpověděla.

Služebná se usmála: „A myslíte, že s ním bude spokojený i váš otec?"

Tohle Elizabeth popravdě netušila a tak navrhla: „No... Můžu se ho zeptat."

„To byste byla hodná."

Princezna vyšla ze svých komnat a zamířila k pokojům, jež patřily jejímu otci. V půli cesty ji však k jejímu překvapení zastavil její bratr Everald.

„Co potřebuješ?" utrhla se na něj. Zase měl na obličeji ten výraz získám všechno, co chci, který ji tak rozčiloval.

Její bratr se nezdržoval odpovědí a hned jí ukázal, co potřebuje.

„Takže ty ses vrátila..." Evidentně s ní chtěl jen mluvit.

„No... Ano."

„A připravila jsi mě o možnost ukázat otci, že k něčemu jsem."

„Cože?!" nechápala Elizabeth.

„Mohl jsem ve válce vést nějakou skupinu vojáku a ukázat, že jsem užitečný."

„Cože?!?!"

„Ale notak. Ty tomu vážně nerozumíš?"

„To nepoznáš z toho mého cože?"

„Já jsem byl vždycky ten druhý, jen náhrada, kdyby se ti něco přihodilo."

Teď se místo cože Elizabeth rozhodla jen vrhnout na něj udivený pohled.

„Víš, když jsi utekla, tak si sem náš otec pozval nějakého svého přítele a probíral s ním současnou situaci. Já jsem poslouchal za dveřmi a zjistil jsem, že i když se zdálo, že si tě vůbec neváží a má radši mě, celou dobu v tobě viděl schopnou budoucí panovnici. Byla by s tebe prý skvělá královna! Ale král jsem přece měl být já!!!"

Elizabeth byla dost překvapená. Myslela by si, že to není pravda, ale tohle by si její bratr nikdy nevymyslel. Vždycky jí předhazoval, že je ten oblíbenější.

Everald jí ani nedal možnost nic říct a pokračoval s pohledem plným nenávisti: „Takže bych ti jen chtěl oznámit, že když neodmítneš svatbu s Lulaikem, tak se o válku nebo o svoji možnost zasednout na trůně postarám sám."

„A to jak přesně?" zajímalo Elizabeth.

„Otrávím Lulaika a svedu to na tebe. Bude to snadné s tím správným vrahem."

„No... A proč mi to říkáš? A nebylo by snažší, kdybys nás rovnou zabil oba, když jsi tak podlý a zlý?"

„Ty si nezasloužíš zemřít. A až to bude vypadat, žes zabila svého manžela, budeš pro otce doopravdy zklamáním a vykáže tě ze země. A i kdyby ses snažila Lulaika ochránit před otravou, nevyjde to. Postarám se o to, aby byl jed v každém jeho jídle. Nebudeš mít šanci. Ale teď ji máš. Buď oznámíš, že si Lulaika nevezmeš, což náš otec pochopí, a nebo skončíš sama v nějaké daleké zemi."

Odmlčel se, aby dal svým nadcházejícím slovům větší důraz a řekl: „Vyber si." Pak odešel a nechal tam zůstat stát překvapenou a i trochu vyděšenou Elizabeth.

Opravdu by něco takového byl schopen udělat? zeptala se sama sebe a poté pokračovala ke komnatám krále.