Patrik šel sám lesem už asi čtyři hodiny. Za tu dobu se nedělo nic zajímavého. Jen pokládal jednu nohu před druhou a míhal buky, sem tam břízu.

Zdálo se mu, že se setmělo, ale bylo jen něco málo po poledni. Divné. Pak vzhlédl k obloze a uviděl tmavě modré shluky mračen, které věštily déšť. Patrik nebyl zrovna dvakrát nadšený, protože spát na mokrém mechu se mu vážně nechtělo.

Patrik nevěděl, kolik toho ušel, ale moc ne. Důvodem bylo neustálé zakopávání o klacky a proplétání se mezi blízko rostoucími stromy. Už třikrát spadl a dlaně měl od krve.

Kručelo mu v břiše, protože dnes snědl pouze jeden krajíc chleba a to před sedmi hodinami. Taky mu byla zima, jelikož se slunce schovalo za ty tmavě modré mraky.

Vážně litoval, že se do minulosti vydal s prázdnýma rukama nebo, že o nějaké vybavení nepoprosil Josepha. Měl jen ten pitomej kompas, který mu byl stejně na nic. Celkem dobře držel směr, i když se musel vyhýbat stromům.

Když si konečně přestal v duchu stěžovat, ucítil na tváři studenou kapku. Začalo pršet. Tričko i džíny mu rychle promokly. Z vlasů mu tekly potůčky dešťové vody a přál si, aby se do minulosti vůbec nevypravil.

A pak mu to došlo: Elizabeth už klidně mohla být ve vesnici a on stále trčel v lese. A Joseph se svou družinou trčel na cestě vedle lesa, která není krytá stromy! V tomhle dešti přece nemohli jít, museli se schovat. To znamená, že se dost zdrží a to zase znamená, že Elizabeth nenajdou včas a že Elizabeth zemře.

Tahle myšlenka mu krutě projela myslí.

Zrychlil tempo, aby se zahřál a aby měl pocit, že Elizabeth dokáže zachránit. Jenže ten pocit neměl.

Jsem vážně idiot! Jak jsem mohl cestovat do minulosti bez vybavení?!?! pomyslel si.

Ještě chvíli pokračoval v dešti, ale byl unavený a tak se opřel o jeden buk.

Zablesklo se, ozvala se ohromná rána a najednou byl vysoký strom kousek od Patrika rozseklý vejpůl.

Patrikovy oči se zvětšili strachem: Bouřka!

Ještě nikdy nebyl venku, když řádila bouře. Snažil se vzpomenout si, co se při ní má dělat.

Takže, žádné kovové předměty.

Prohledal kapsy riflí, jestli v nich nějaké nemá. V zadní kapse našel svůj mobil. Celý z kovu určitě nebyl, takže si ho zastrčil zpátky. Našel taky jeden bonbón, který hned s radostí snědl. A to byl celý obsah jeho kapes.

Hlavně, blesk udeří na nejvyšší místo, aby urazil co nejkratší vzdálenost, protože je velmi líný, zopakoval si to, co říkala jeho učitelka fyziky na základce.

Rozhlédl se kolem a hledal nějaké nízké místo, ale všude byly stromy. Úplně všude. Ještě chvíli se rozhlížel a uviděl malý důlek, kolem kterého do dvou metrů žádné stromy nerostly.

Věděl, že nic lepšího už nenajde, tak se do něj schoulil a doufal, že na něj nespadne ani jeden buk zasažený zákeřným bleskem.