Joseph šel ke staré a rozbité chalupě. Pomalu otevřel dveře. Za ním ho následovali nějací lidé. Bylo jich hodně. Najednou se všichni proměnili ve vlkodlaky. Cenili tesáky a krutě vrčeli. Ale to nebylo to nejhorší. Na zemi v chalupě ležela dívka. Přes obličej jí vlály černé vlasy. Po modrých šatech tekla rudá, ještě teplá krev. Patrik ji chtěl políbit na její studené mrtvé rty. Pak na paži ucítil drápy. Chytili ho vlkodlaci. Vzpouzel se, ale byli moc silní. Praštili ho po hlavě a všechno zakryla tma...

Ale to byl jen sen. Ve skutečnosti se vrtěl na větvi vysokého stromu tak moc, že spadl na tvrdou zem a uhodil se do hlavy.

Hlava ho bolela, stejně jako zbytek těla. Po dvaceti minutách ovšem přestala. Pak se zaměřil na svou levou nohu.

Nohavice riflí měla podlouhlé díry od vlčích zubů. Když se mu kalhoty podařili odstranit, viděl na noze jen zaschlou krev. Jelikož si zranění nemohl ošetřit, vstal, že půjde dál.

Ale kam?

Všude kam se podíval, byl jen les, nemohl se od ničeho odrazit. Kompas už neměl, vrátil ho Josephovi, hned jak se potkali.

Pak ho napadlo, že by mohl zjistit, odkud vylezl na strom. Pamatoval si, že dřevina od něho byla směrem šikmo vpravo.

Poté už nebylo těžké podle nejnižší větve odhadnout správný směr jeho chůze.

Zvládl to snadno, ale nevěděl jestli je to správně. Asi se bude muset nechat překvapit...

Patrik udělal první krok a málem se skácel na zem, protože se mu zakrvavená noha podlomila. Musí na ni vyvíjet menší tlak.

A tak začal kulhat za Josephem a jeho družinou. Snad.

***

Patrik se belhal lesem celý den. Už obloha tmavla, ale pořád nenarazil na nějaký signál, že jde dobře.

Cítil se hrozně vyčerpaně. Měl pocit, jako by mu noha měla upadnout.

Najednou uviděl maličké světýlko.

Trvalo mu ještě asi tři další hodiny, než k němu přišel tak blízko, aby poznal, že se jedná o oheň. To už byla černočerná tma.

Okolo ohně seděli tři muži. Když se ukázal čtvrtý muž, Patrik se zaradoval.

Joseph!

Ale poté si vzpomněl na to, jak na něj detektiv křičel a chtěl odejít kousek dál. Jenže Joseph si ho všiml a zastavil ho: „Patriku, pojď si sednout.”

Mladík si vděčně přisedl k ohni a nechal se zahřát.

„Ty jsi nás sledoval?” zeptal se ho Joseph

Patrik se přikývl a čekal křik. Ale ten naštěstí nepřišel.

„Chtěl bych se ti omluvit,” sklopil oči Joseph. „Jsem jen trochu nervózní. O princezně Elizabeth jsme neslyšeli už pět dní...”

„Vlastně, já ji viděl v Klučovicích,” oznámil Patrik a zase se bál Josephova nadávání.

„Cože?!?!” zařval detektiv.

„Nemohli byste si to vyříkat až zítra?” požádal Karso. „Měli bychom jít spát a zítra rychle vyrazit na cestu.”

„Máš pravdu, Karso,” uklidnil se Joseph.

Všichni tiše ulehli na zem, přikryli se dekami a usnuli.