Severus

Uběhl nějaký ten čas, co jsem společně na cestách do Vysokých zahrad s tím zakrslým lvem. Kupodivu se ukázalo, že to zase tak strašná a otravná osoba není, přeci jenom mi byl někdy dost užitečný, to se muselo nechat, sám jsem byl zvědavý co si vůbec myslel o mé osobě, když jsem mu tak nějak nic moc o sobě ani nepovídal, ono nebylo v závěru o čem mluvit, sám jsem nevěděl odkud pocházím, kde byl můj domov, věděl jsem jen to, že jsem měl minulost na nic, takže to ani nestálo za zmínku, což dost rychle Tyrion pochopil, když se na mě díval, přitom jak se na to čas od času ptal, jen aby mě buď naštval, držel ve střehu nebo nějak se mnou mluvil, protože jsem se i tak moc bavit o něčem nechtěl, prostě na to nejsem zvyklí, takže se mu ani nedivím, že se hold při cestě za tou Tyrrelovic dcerou nudil.

Pořád to bylo ale lepší, než to, aby se mě ptal, kolik jsem už vedl žen nebo čehokoliv jiného, za ten svůj život. U tohoto tématu jsem ho odbyl ještě svižnějším tempem, než u mé minulosti jako takové, protože se mi to prostě nelíbilo, a navíc ani já jsem se ho na to neptal, s kým nebo s kolika naráz lidmi někde spal.

Vždyť co je komu do toho, jestli jsem někoho měl nebo ne, ale abych pravdu řekl, kdysi jsem do jedné z žen byl zamilovaný, bohužel si radši vybrala jiného, takže ta moje naděje opadla, to bylo ještě dřív, než jsem se dal na dráhu pouličního rytíře a poutníka. Sice jsem neměl oficiální titul, že jsem hoden si říkat rytíř nebo vůbec používat ono oslovení, ale i tak, s mečem jsem to uměl leckdy o to lépe než moji protivníci, co už rytíři prý byli.

Ale abych se vrátil nazpět k těm vztahům, no tak od té doby se to nijak nehnulo, takže k ničemu nedošlo, což je na osobu v mém věku poněkud netypické, až divné, tedy za předpokladu, kdyby to někdo věděl. Nijak si však nestěžuji, jenomže jsme lidi, a každý má občas někdy takové ty stavy, že by práskl do bot a udělal cokoliv, jen aby se toho zbavil. No a i na mě to několikrát docházelo, ty primitivní zvířecí pudy, jak otravné, takže nezbývalo nic jiného než odolávat, o problémy jsem nestál, a mít nějakou jen na jednu noc, to není to pravé, co by bylo hodno mé osoby, prostě nejsem kurevník, a krom toho, veškeré mé úspory se mi do toho opravdu dávat nechtěli, akór když to vycházelo jen na potraviny a vše další, co jsem potřeboval více, než nějaké to sexuální pletichaření.

Za to skrček, ten se s tím nemazlil, prej už stihl obšťastnit půlku nevěstince v Králově přístavišti, a ani bych se nedivil, že by za nějaký ten čas, přišla nějaká ta ženská s tím, že s ním čeká děcko. Tohle by asi horko těžko doma vysvětloval, tak snad si ty dotyčné dávali pozor, jinak tenhle zakrslí lev může čekat do budoucna spoustu problémů.

"Co kdyby si s tím už přestal, víš že ti na to nemám co říct." odpovím se zamručením, když mě to jeho chvástání už přestávalo bavit.

"No tak dobře, tak mi aspoň řekni o čem se s tebou mám bavit, za celou tu dobu si sotva se mnou prohodil pět slov, a to už jsme skoro na místě."

"No tak to by mělo být dobře nebo snad ne, že jsme už skoro na místě?"

"To ano, ale i tak, by to chtělo víc komunikace, když už se mnou cestuješ."

"Dělám to jen proto, abys mě dostal do Králova přístaviště, to je všechno."

"To vím taky Severusy, ale co mám poté o tobě povídat tam u nás, když už se na tebe budou třeba ptát, jakmile tě spatří."

"Co já vím, tak jim řekni, to něco málo co už víš, a to jim musí stačit, nevím proč bys jim měl co říkat, o tom, jestli jsem s někým spal a kolik toho bylo, když to podstatné vůbec nebude. A co se týká té mé části minulosti, tam to prostě je takové jaké to je, nejde si moc vybírat, když sám nevíš, kdo jsi a odkud jsi, nebo kam skutečně patříš."

"Ehh..no moc snadné mi to tedy neděláš, to ti musím říct."

"Jsem si toho vědom Tyrione." odpovím mu nazpět, zatímco koně pobídnu ke klidnějšímu klusu, když už se blížíme k hlavní bráně Vysokých zahrad, kde malý lev bude vystupovat, kvůli té budoucí nevěstě pro svého synovce.

......

"Tak jsme tady, konečně." pronesu po chvilce, jen co koně zastavím a slezu z něj dolu taky, když už je na pevné půdě pod nohama i Tyrion. Jen vezmu otěže a poté koně volně vedu stejným směrem, kudy se vydal skrček.

"Vidím." odpoví mi nazpět Tyrion, a poté razí kupředu, tak ho tedy následuji, a jen si to místo prohlížím, sice to tady vypadalo vznešeně a pěkně, ale na můj vkus to bylo moc uhlazené a květnaté, ale jinak to tady vypadalo příjemně a přátelsky, no jen na ten první pohled, dokud se tu neobjevily stráže, co nás zastavily v cestě, když jim ale Tyrion řekl proč tu je, a prokázal se symbolem Lannisterů, mohlo se pokračovat dál, směrem k místu kde žije ona budoucí nevěsta toho mladého lva, včetně své zbylé rodiny.

"Co na to říkáš?" optá se mě.

"Ujde to, vypadá to tady no..zajímavě." řeknu mu nazpět.

"Jen to?"

"No ano, a co bys chtěl ještě slyšet?"

"Ne ne, nic, to je dobré, tohle stačí."

"To jsem rád." pronesu s ironickým úsměvem. Poté se na chvíli zastavíme v chůzi, jelikož si Tyrion usmyslel, že si prohodí pár slov s nějakou ze služebných co mu vlezla do cesty, tak mi nezbylo nic jiného než ty řeči poslouchat a ještě se dívat do prostoru před sebou jak nějaký hňup. Na moment jsem se poté podíval jinam, kde jsem spatřil dvě další služebné, jak si mezi sebou povídají a hledí na mě jako na kdoví co, no tak jsem se pokusil pousmát, což u nich vyvolalo ještě větší štěbetání, než měli rozjeté předtím. Dokonce se do toho začali lehce smát a tak podobně, typické ženské.

Když mě z toho pokukování po zdejších lidech probral Tyrion, byl jsem za to i rád. Rychle jsem se oklepal a jen jsem se rozešel jeho směrem.

"Co na ně říkáš?"

"Co na ty služky?"

"A na koho jiného asi?"

"Nevím, prostě normální ženy, co bych na nich měl vidět."

"Očividně si je nějak zaujal, když se začali tak tvářit a smát."

"Co já vím, jsou to ženské, těm hold těžko rozumím, nejsem takový znalec jako ty. A víc se o tom už bavit nehodlám."

"Však v pořádku, jen klid, nebuď jak nerudný medvěd, stačí už to, že v tom černém oblečení vypadáš jak netopýr."

"Skvělé, tak to ti děkuji." odbudu ho se sarkasmem v hlase.

"No tak nedělej ze sebe cynika, to se k tobě nehodí." pošle mi nazpět, tak ho jen probodnu pohledem a zamračím se nad tím. Nakonec po zbytek té krátké cesty už mlčíme, dokud se neobjevíme na místě, kde se nacházela Margaery Tyrrel a její očividně babička, či co to bylo za ženskou v tom zvláštním oblečení. No to je jedno, prostě jsme konečně uviděli tu, pro kterou jsme sem měli namířeno, tedy jen Tyrion já nikoliv.

~U všech Bohů, co to je zač? Čekal jsem ji mladší, vždyť ji může být tak přes dvacet, ne-li víc, no to je jedno, to je jejich boj, jestli si myslí, že těm dvěma to bude nějak klapat, tak prosím, tohle není pak moje starost~ pomyslím si v duchu, když si sjedu tmavovlásku se světlýma očima v modrém oděvu, respektive šatech, která se oddělila od jedné ze společnic, a jen si to šla skrz schodiště naším směrem, aby se pozdravila s Tyrionem.

Poté co tak učinila, sjela si pohledem i mě, a hned se začala ptát, kdo že to jsem. Chtěl jsem ji nějak odpovědět, ale Tyrion to už zařídil za mě, a ještě dodal, že moc výřečný nejsem, tak je lepší, když to zařídí za mě, to sice tu dotyčnou překvapilo, ale budiž, nechala ho mluvit, když už se do toho plně vrhnul. Jen jsem nad tím protočil oči ve sloup, a čekal jsem až to dokončí, aby jsme mohli opět razit na cestu.

Jenomže co čert nechtěl, ona omladina, ještě neměla sbaleno, takže si hold tady na skoro dva dny, uděláme pohodlí, což se mi upřímně nijak nezamlouvalo, ale odmítnout jsem to taky nemohl, jinak by mě to mohlo stát i krk, tedy v to jsem sice nedoufal, ale jeden nikdy neví, jak se kdo k čemu zachová. Takže jak bylo vidět, stejně se tomu nevyhnu, abych něco taky samovolně nepromluvil, čímž poté dám najevo, taky to, jak můj hlas zní a jak se přitom chovám. S dlouhým výdechem jsem, tedy nechal koně odvést do stáje, a jen jsem následoval Tyriona s Margaery a tou starší ženou do nitra jejich sídla, kde jsme si měli dát něco k snědku a k pití, než se nepůjdeme ubytovat do pokojů.