„Crucio!"

Melanie znovu vykřikne bolestí a začne sebou na zemi házet ve snaze uniknout vší té bolesti. Přijde jí, jako by se do jejího těla zabodávaly tisíce rozžhavených dýk. Když kletba konečně pomine, zůstane plavovláska ležet na boku. Zprudka oddechuje. Z očí jí stékají slzy. Ví, že si tohle všechno zaslouží, ale doufá, že už jí Pán zla nebude trápit dlouho.

„Myslela sis, že na to nepřijdu?"

Melanie neodpoví. Přece nebude Pánovi zla do očí říkat, že právě přesně v to celou dobu doufala. Doufala, že se Voldemort o dopise, který nechala pro Řád v domě McKinnonových, nikdy nedozví. Stačil ale jeden nestřežený okamžik, ve kterém si dovolila plavovláska na dopis pomyslet, a Pán zla měl vše jako na stříbrném podnose.

Dívčino mlčení je odměněno další mučící kletbou. „Crucio!"

Místností se rozlehne další bolestivý výkřik.

„Co všechno jsi jim řekla, Melanie?" zeptá se Voldemort poté, co mučící kletbu ukončí.

„J-jenom, že mě to m-mrzí," zakoktá plavovláska uplakaným hlasem. Při tom se snaží nemyslet na dopis, aby Voldemort nemohl zjistit, co vše do něj opravdu napsala.

„Opravdu? Podívej se na mě," přikáže Voldemort a upře na Melanii svůj pohled. Čarodějka sklopí zrak k zemi a pokusí se odolat nutkání podívat se černokněžníkovi do očí. Podivné nutkání ji ale nepřestává nabádat k tomu, aby se s pohledem rudých očí setkala. Plavovlásce se chvíli daří odolávat, nakonec ale dívčina vůle povolí a čarodějčiny oči se střetnou s pohledem Pána zla. V ten moment se dívce začnou před očima v rychlém sledu míhat různé vzpomínky, až nakonec Voldemort narazí na tu, kterou hledal. Dopis.

Melanie se snaží ze všech sil vzpomínku na dopis potlačit, ale nedaří se jí to. Před očima se jí začnou míhat jednotlivé řádky, jak je nedávno psala. Varování před Petrem a jeho donášením... Příklady informací, které Petr vyzradil... Snaha ospravedlnit se před svými přáteli... Vysvětlení, že chtěla jen chránit svou rodinu... Prosba o odpuštění... 

Dopis zmizí stejně rychle, jako se objevil, a Melanii se znovu naskytne pohled na Pána zla.

„Tak proto už Petr nenosí tolik informací," pronese zamyšleně Voldemort. Hned vzápětí věnuje plavovlásce další mučící kletbu. Dívka opět křičí bolestí.

Když kletba skončí, zůstane vzlykající Melanie ležet na zemi u Voldemortových nohou. Neodvažuje se nijak pohnout. Ví, že se na ni Voldemort teď velmi hněvá. Někdo vstoupí do místnosti, ve které se Melanie s Pánem zla nacházejí.

„Můj pane?" ozve se ženský hlas. Bellatrix Lestrangeová. Melanie ji pozná podle hlasu, nikoli podle myšlenek, protože mysl nejstarší ze sester Blackových zůstává čarodějce uzavřená.

„Ach, Bellatrix. Už jste zpátky, jak vidím. Buď tak laskavá a přiveď nám našeho mladého hosta."

Melanie zmateně nakrčí čelo. Jakého hosta?

Vysvětlení se dívce dostane hned vzápětí, když Bellatrix dovleče do místnosti svého zajatce. Přes hlavu má černý plátěný pytel, takže mu Melanie nevidí do obličeje, postavou jí ale až příliš připomíná jejího bratra. Plavovláska z celého srdce doufá, že se mýlí. Snaží se nahlédnout do chlapcovy mysli, aby si ověřila, jestli to opravdu je, nebo není její bratr, ale cítí jenom strach.

„Vítej mezi námi, Jeremy," přivítá Voldemort svého nového hosta. V tu chvíli má Melanie pocit, jako by se jí zastavilo srdce.

„Ne..." zašeptá plavovláska zděšeně.

V tu samou chvíli pozvedne Voldemort hůlku a namíří ji na Jeremyho. „Crucio."

Melanie jen s hrůzou sleduje jak se Jeremy sesune k zemi a s bolestivým křikem sebou začne zmítat. Kletba netrvá dlouho. Melanii to ale jako varování stačí. Rozumí úplně přesně tomu, co se jí tím vším snaží Voldemort sdělit.

To, že se nemýlila, dívce potvrdí sám Pán zla poté, co nechá Bellatrix, aby Jeremyho odvedla do jedné z cel ve sklepení. 

Odteď nastávají nová pravidla - každé dívčino pochybení odnese rovnou její bratr. 

Jestli doteď měla Melanie jen trochu na výběr, tak teď už nemá. Nemůže přece nechat Smrtijedy, aby ublížili jejímu mladšímu bráškovi. Obzvlášť když je to možná jediná rodina, která jí zbyla. Neví sice , jestli její otec žije, nebo ne, ale má pocit, že je správně spíš ta druhá možnost. Nikdy by přece nenechal Smrtijedy, aby odvedli Jeremyho.

Nenávist, kterou Melanie doposud cítila k Petru Pettigrewovi, se ještě prohloubí ve chvíli, kdy se čarodějka dozví, jak se vlastně Jeremy do spárů lorda Voldemorta dostal. Byl to právě Petr, kdo svému pánovi vyzradil, že Fénixův řád ukrývá dívčinu rodinu v domě Caradoca Dearborna.

Každopádně teď, když má Melanii znovu plně v hrsti, se může Voldemort soustředit na svůj další cíl, kterým jsou Potterovi. Snaží se je najít už několik měsíců. Doposud se mu to ale nepodařilo. Teď mu ale Petr pomohl dospět k domněnce, že by cesta k Potterovým mohla vést přes Siriuse Blacka. Ten se totiž podivně ztratil stejně jako Potterovi. 

Úkol je tedy všem jasný - polapit Siriuse Blacka. Ačkoli se to může s počtem Smrtijedů, kterými Pán zla disponuje, zdát jako lehký úkol, není tomu tak. Polapit ho není vůbec lehké. Smrtijedům se to dlouhou dobu nedaří. Najít Remuse Lupina už je ale jednodušší.

„Kde to jsme?" zeptá se Melanie poté, co ji Rodolfus Lestrange přemístí na jí neznámé místo. 

„To není tvoje starost," odbyde dívku Smrtijed. „Ty máš jinou práci." Lestrange pohodí hlavou někam směrem za čarodějku. Melanie se otočí. Kousek od nich spatří menší domek. S povzdechem se rozejde směrem ke vchodovým dveřím. Ví, co ji teď čeká. Smrtijedi potřebují informace.

Rodolfus dívce přidrží dveře a pokyne jí rukou, aby vešla dovnitř. Melanie poslechne. Sotva ale překročí práh a podívá se na scénu před sebou, ztuhne a zalapá po dechu. Uvnitř se nachází trojice dalších Smrtijedů. To ale není to, co plavovlásku zarazí. Dech ji vyrazí zajatec, který mezi třemi přítomnými přisluhovači zla klečí. Světle hnědé vlasy má sice místy slepené krví, pár krvavých šrámů má i na obličeji, ale i tak ho Melanie pozná naprosto bezpečně. Zvlášť když uslyší hlas jeho mysli. Smrtijedům se podařilo chytit Remuse Lupina.

„Už něco řekl?" zeptá se Lestrange a postrčí Melanii dopředu, aby mohl také vejít.

„Ani slovo," odpoví jeden ze Smrtijedů.

Remus zvedne zrak ze země a odváží se podívat na nově příchozí. Střetne se s vyděšeným pohledem Melanie. Jeho očima proběhne poznání. Hned poté chlapec sklopí zrak zpět k zemi. Plavovláska nasucho polkne. Nemusí se ani snažit proniknout do chlapcovy mysli, aby cítila to zklamání, které z něj vychází. Možná, že se ten dopis přece jenom nedostal do správných rukou.

„Víš, co máš dělat," pobídne dívku Rodolfus. Zjisti, kde se schovává Black.

Melanie se zhluboka nadechne, poté se ponoří do Remusovy mysli. Nechce to dělat, ale nemá na výběr.

„Máš něco?" zeptá se Lestrange po chvíli.

Melanie zavrtí hlavou. „Ještě ne."

„Tak se snaž."

Melanie by nejradši Smrtijedovi něco odsekla, na poslední chvíli se ale zarazí. Nestojí jí to za to. Místo toho se znovu vnoří do Remusovy mysli. Netrvá dlouho a hledanou informaci najde. Remus opravdu ví, kde se SIrius Black ukrývá.

Melanie zaváhá. Nechce Siriuse prozradit, patří přece mezi její přátele. Možná by ale mohla vyměnit informaci o jeho úkrytu za Remusův život. Je si totiž celkem jistá tím, že jakmile Smrtijedi zjistí, že jim už Lupin nic neřekne, tak ho zabijí. V tom lepším případě. V tom horším ho vezmou s sebou a zavřou ho do jedné z cel jako dívčina bratra. Tam se mu do hlavy může podívat sám Voldemort a zjistit tak, že Melanie lhala. V tom případě by to zase odnesl Jeremy. A to přece Melanie nechce. Má tedy zkusit tu informaci vyměnit? Nebo má radši dělat, že Remus o úkrytu svého kamaráda nic neví? Obě možnosti nesou určité riziko. Musí se ale rozhodnout rychle.