Zmizela jsi. Jako by se po tobě slehla zem.

Tvé tmavé kadeře se ještě dlouho držely v mých vzpomínkách, ale tvá tvář se pomalu ztrácela.

Stala ses mlhavým snem.

Nikdo o tobě nemluvil, jako by všichni zapomněli na dívku s podivným vzezřením a ještě zvláštnějším jménem.

Můj život se opět začal propadat do nezáživného kolotoče veselí a smutku.

Toužila jsem po dobrodružství, jaké mi mohla poskytnout jediná osoba. Ty.

Jenže čím dál častěji mě trápilo, zda jsi nebyla jen mým výmyslem, bludem choré mysli, zvrácenou fantazií.

Starší začala pochybovat o mém psychickém zdraví, dokonce i stav mé tělesné schránky se zhoršoval.