Znova ses vypravila na onu mýtinu, z níž byla vidět naše rodná vesnice. Nepřála sis, abych tě následovala, avšak má zvědavost byla silnější.

Schovaná za keřem, sledovala jsem tvé počínání a náhle mě začala opouštět jistota.

Nebyla jsi odlišná jen fyzicky. Modlila ses k Bohyni, ačkoli její jméno se mi nepodařilo zaslechnout.

Tvá slova zajisté nesměřovala duchům, jimž připadala má víra.

Nepochopení se mi odráželo ve tváři.

Proč jsi vzpínala ruce k nebesům ztemnělým nocí, ozářena pouze měkkým světlem Měsíce?

Utekla jsem, příliš zbabělá, než abych ti dokázala čelit přímo.

Starší o tom věděla.

Zrada se mi zakusovala do srdce.