Lucius Malfoy celou dobu klidně stál a snažil se tvářit netečně. Věděl, že ministr se ho chce zbavit, a nechtěl mu ukázat svůj strach, ale když Pottera poslouchal, zmocňovala se ho naděje. Jen nechápal, proč to ten kluk, vlastně už muž, dělal.

Sledoval, jak sebejistě vypovídal, jak ho hájil a neoblomně si stál za svými názory. Musel si přiznat, že na něj zapůsobil.

Když skončil, Lucius si byl jistý, že víc pro něho nemohl nikdo udělat,  a i kdyby to nevyšlo, pocítil k tomu mladému muži obrovský vděk.

Když pak pouta z jeho zápěstí zmizela, upřel svůj zrak na Pottera.