Uběhlo několik období. Stále však nemůžu uvěřit tomu, co se stalo při letošní zimě. Ale vypadá to se to nikdo. Zemřel totiž vůdce smečky, u které jsem pobýval. A kvůli hádkám o to, kdo bude dalším vůdcem se pustili i do toho, zda mohu stále být členem, anebo ne. Výsledek? Jsem sám jako každá kočkovitá šelma v tomto kraji. Občas mě navštíví má bývalá učitelka, Arine. Ale není to moc často.

Od doby, co jsem se ocitl zde uběhlo už několik sezón nebo období nebo jak to nazvat. Jsem už dospělý lev s krásnou hřívou. Stále mne ale běží hlavou poslední vzkaz od vůdce smečky. Sjednoť tento kraj prý. Učil jsem se od hodně zvířat, ale nevím, jak to udělat.

Jdu po kraji lesa a přemýšlím nad událostmi poslední doby. Najednou však ucítím cizí pachy. Dva. Okamžitě jsem zamířil směrem odkud jsem cítil ty pachy. Šlo to z louky, kde obvykle pobývají laně se svými mláďaty. Protože už to tu znám na vzpaměť, jsem tam během chvilky. Přikrčil jsem se po listy keře na místě, kde se spojila louka s lesem a sledoval jsem, co se tak na večer může dít na tom travnatém prostranství a zda náhodou neuvidím ty cizince. Po několika minutách čekání jsem konečně ze svého úkrytu zahlédl dvě kočkoviré šelmy. Druh a pohlaví z té dálky nebyly poznat, ale aspoň jsem už věděl s čím mám to potěšení.

Po nějaké době byly konečně dostatečně tak blízko, aych je poznal. Byly to překvapivě dvě mladé lvice.

Byly krásné a elegantní ostatně jako každá kočka. Musel jsem zjistit co tady pohledávají. Jak z povinosti, tak čistě ze zvědavosti a zájmu. Vylezl jsem ze svého úkrytu a pomalu jsem zamířil k nim. Okamžitě si mě všimly a připravily se k protiútoku. Já však klidně šel dál k nim, bez známky přípravy k útoku. Ta černá byla dále připravena zaůtočit, ale ta světlá už byla o něco klidnější, když viděla, že neznamenám žádné nebezbečí. Došel jsem k nim. ,,Zdravím vás. Smím se zeptat, co zde děláte?" pozdravil jsem je a hned se zeptal. Ta černá nevypadala, že něno řekne, ale světlá hned odpověděla, ,,Procházíme tudy, abychom se dostaly do říše, která sousedí s tímto územím. Je to říše Stromu života." Černá světlou okamžitě okřikla, ,,Proč mu to říkáš?! Vždyť je to lev! Těm se nedá věřit!" Světlá ale zůstala ůplně klidná a řekla jí na to, ,,Tenhle ale vypadá důvěrihodně." ,,To ti přijde skoro každý," zamručela černá, ale víc už neřekla. Světlá se hned otočila ke mně a představila sebe a černou, ,,Já jsem Zari a tohle je Area." Chvíli přemýšlím, jak se představit, ale pak řeknu své jméno, které jsem dostal od matky. ,,Já se jmenuji Share (Šare). Těší mě," odpovím. ,, Asi musíte být unavené. Poďte za mnou," řeknu a zamířím směr má jeskyně. Zaslechl jsem nějaké protesty od Arey, ale byla umlčena, když ji Zari řekla všechny důvody, proč to přijmout. Nakonec obě šly za mnou až k mé jeskyni v jedné skále s dobrým výhledem na okolí, ale též s kmeny stromů utvářející přístřešek těšně před jeskyní. Má jeskyň je Trochu výš nad zemí, ale velké kameny vytváří docela dobrou cestu nahoru. Na místě mé jeskyněkdysi byl obrovský strom, ale při jedné bouřce vypadl na kameny, které tam ležely a vytvořilo to taková výčnělek. Slyšel jsem, že kdesi v jedné říši tak na jedné skále, o něco výše, mají obrovský kámen a to tvoří úžasné místo pro tamější vládce. Tak asi tak tady zpadl ten strom a díky zvířatům a přírodním podmínkám a pořasí byl kmen zbaven listí, pak větví a nakonec byl kmen zploštěn do roviny. Do jeskyně jsem si natahal hodně věcí, abych to tam měl pohodlnější. Mám tam jehličí, protože listí by moc nevydrželo, a suchou trávu. Ukázal jsem Zari a Aree jeskyň a nechal jsem jim ji celou pro sebe. Já se pro spánek uvelebil venku před jeskyní a usnul.