Ráni se probudil jako první Mufasa. Celou noc sebou vrtěl. To poznal, protože ležel na samém okraji skály. Šel za Takou a probudil ho.
MUFASA: Vstávej Tako. Pojď za mnou vezmu tě za mudrcem Zurifem. Taka se probudil. Věděl že Zurif by mu tu ránu mohl vyléčit. Sarabi se taky probudila a šla s nimi cestou se k nim přidala Sarafina. Zjistila od Mufasy co se stalo. Došli ke starému baobabu.
MUFASA: Zurifu? Zurifu!
ZURIFU: Á Mufasa, Taka, Sarabi a Sarafina. Co pro vás můžu udělat?
TAKA: Včera jsem přišel k ošklivé ráně. Zahojí se mi to? Zeptal se naléhavým hlasem. Zurifu se na jeho ránu podíval a vyčistil mu ji listem na kterém bylo spoustu raní rosy.
ZURIFU: Pokud na to oko budeš opatrný zahojí se ti to. Jestli ne zůstane ti tam jizva. Taka se usmál a ostatní co tam byli také. Poděkovali Zurifovi a odešli. Taka byl šťastný. Ale táty se bál. Přišla tam Uru.
URU: Slyšela jsem od táty co se stalo. Všichni sklopily uši.
MUFASA: Taka za nic nemůže! Jistě není jediný lev kdo to udělal. Uru se usmála a vzala svoje lvíčata za zátylek. Ty se rozloučili se Sarabi a Sarafinou.