Four

Màu nền
Font chữ
Font size
Chiều cao dòng

Povzdychnu si, mnouc si oči a přes sluneční paprsky, které mi svítí do očí, je otevřu. Zaslechnu hluk vycházející z kuchyně, poté do místnosti vejde Liam s hrnkem v rukách. "Oh, už jsi vzhůru!"

"Kolik je hodin?"

"Jsou dvě odpoledne," řekne Chloe. Docela mě překvapila, přesto jsem se na ni usmál. Usmála se nazpátek a následovala Liama, taky s hrnkem v rukách. "Ahoj, Nialle. Dlouho jsme se neviděli," objala mě a políbila na tvář, poté se posadila na pohovku vedle Liama.

"Spal jsem docela dlouho," zívnu a protáhl si ruce. Liam se uchechtne.

"Jo, měl jsi těžký den."

"O včerejšku," řekne Chloe s menším zamračením, "je mi to vážně líto."

"To je dobrý."

"Ne, vážně mi to je líto! Měla jsem v plánu sem jít a promluvit si o tom s tebou, ale potom jsem dostala nápad, ve kterém jsi šel s kluky ven a měl na tohle všechno zapomenout."

"Počkat, to byl tvůj nápad?" Přikývne. "Díky, pomohlo to." Pokrčí rameny a usměje se.

Chloe je úžasná kamarádka a přítelkyně. Liamovi věří a klidně ho nechá jít do klubu, aniž by se musela bát, jestli ji podvede nebo podobně. A je to velmi starostlivá a nápomocná osoba, stará se o mě.

Přeju si, aby taková byla i Anna, ne tak ochranářská přítelkyně. Ona vždycky byla ta, která se bála, že ji podvedu nebo ji zradím, nakonec to ale byla ona, kdo všechno zničil a roztrhal na kousky.

Kdykoliv se Liam s Chloe dostali do hádky, vždycky jsem se snažil o to, aby se udobřili, protože oba jsou laskaví a měli by být spolu. Zasloužili se navzájem.

"V kolik jsi šel spát?" Dřív, než jsem stihl odpovědět, se Chloe postavila.

"Oh, dojdu ti udělat kafe."

"Díky, Chloe!" křiknu ještě směrem k ní, když zamířila do kuchyně.

"Myslím, že tak kolem páté ráno," zavzpomínám na dění minulé noci. Sakra. "Cara..."

"Huh? Kdo?" zeptá se zmateně Liam, zakroutím hlavou.

Kam odešla? Počkat, byla vůbec skutečná? Mohlo jít o pouhý sen, vyspal jsem se pouze na pár hodin, které mi rozhodně nestačily. Takže, možná se moje hlava pomátla a nerozeznala rozdíl mezi snem a skutečností.

"Nic," řekl jsem mu na to, kroutíc hlavou.

"Když říkáš, kámo," pokrčil nad tím rameny, nechávajíc to být. Vím, že si všiml, že se choval divně. Ale jedna z jeho nejlepších vlastností je ta, že na nikoho netlačí.

Pravděpodobně jsem snil. Byl to jen nerealistický sen. Ta růžovo vlasá holka mě tou konverzací totálně ovlivnila. A taky, včera jsem toho docela dost vypil. Chloe se vrátila k nám do místnosti.

"Um, Liame," řekne, zatímco mi podává moji kávu se znatelným zmateným výrazem na tváři. Její pohled se přesune za mě, poté otočí hlavu k Liamovi.

"Ano, zlato?"

"Je tam... ne, to není možný," mumlá, přecházejíc do místnosti s jejími věcmi a manekýny.

"Děje se něco?" usrknu si ze svého hrnku.

"Jedna manekýna chybí." Zakuckám se, což přesunulo jejich pozornost zpátky na mě. Okamžitě se ke mně vrátila, zatímco jsem stále kašlal.

Co to sakra?

"Nialle, jsi v pořádku?" zeptala se mě, plácajíc mě do mých zad. Jen jsem přikývl, přestože jsem stále kuckal, ale méně než předtím. Byla to tedy pravda? Co se stalo?

Po chvíli ticha Liam promluvil. "Jseš si jistá?"

"Ano," odpoví, sedajíc si na pohovku, "je tam mezera mezi každou manekýnou, potom jedna výrazně větší a pak další manekýna." ukáže na ně.

"Nialle, víš o tom něco?" zeptá se mě Liam.

Oba se na mě podívají a já na ně zírám s očividnou panikou sršící mi z očí, radši jenom zakroutím hlavou.

"Um, ne," odkašlu si znovu, tentokrát ale, abych se srovnal.

"Možná se to stalo potom, co jsme odešli?" Pokrčím rameny.

"To je divný, kde teď teda je?"

"Jo, je to divný," oba se mírně zamračí, jak přemýšleli nad tím, kde asi je. Upřímně mě to zajímalo taky. "Co teď? Dokážou se snad pohybovat jako my?" uchechtne se Liam.

"Tak to by bylo sakra děsivý!" řekne Chloe vyděšeně, což donutí Liama k úsměšku.

"Jo, jako v Toy Story." Jen kdybyste věděli.

"Tak jako tak... Liame, pokud ji najdeš, mohl bys ji, prosím, vrátit na místo?" On na to pouze kývne hlavou, když se Chloe začala zvedat. "Už musím jít, uvidíme se později," řekne, mnouc si ret, odcházejíc ke dveřím. A já jen v tichosti seděl, znovu jsem začínal panikařit.

Kam odešla?

Co se s ní stalo?

Je to všechno pravda? Obživla?

Všechny tyto a dalších milión podobných otázek mi vířilo hlavou, dokud Liam nepromluvil. "To je vážně divný."

"Huh?" podívám se totálně ztracený ve svých myšlenkách.

"Co to dneska s tebou je? Chováš se divně." Věnuji mu pohled, myslím, že jsi zapomněl, že jsem se před pár hodinami rozešel s Annou. Nebo víš co, zapomeň na ni, Cara mi úplně pomátla hlavu. "Oh, jo jasně... promiň."

"Asi bych už měl jít," řeknu, vstávajíc z pohovky, "díky, že ji mě tu nechal přespat."

"Kdykoliv!" Vezmu si svoji bundu, o které si pamatuji, že ji měla včera na sobě. Ale nemohl jsem si vzpomenout na nic jiného, jen na to, že jsem jí dal svoji bundu.

Kdy jsem usnul a kdy odešla? Nemám sebemenší tušení.

"Já tě doprovodím-"

"Ne, to je dobrý. Čau!" Naposled jsem na něj mávl a otevřel hlavní dveře, načež jsem zahlédl stín, minoucí se z chodby. Otočil jsem se zpátky na Liama, který se celou tu dobu koukal na televizi.

"Um, Liame... ještě si odskočím na záchod."

"Jasně!" odpověděl bezmyšlenkovitě.

Pomalu se přesunu ke koupelně a vejdu dovnitř. Myslel jsem si, že tam někdo byl, ale nikoho jsem nenašel. Z mých úst vyšlo vyděšené syknutí, jak jsem se otočil. Stála v Liamově ložnici, sledujíc sebe v zrcadle.

Bože, ona je tak překrásná.

Onu myšlenku vypustím z hlavy a vyběhl k ní dřív, než by ji mohl zahlédnout Liam. "Caro, co tady děláš? Někdo tě uvidí!" šeptnu.

"Nevěděla jsem kam jít po tom, co jsi usnul, ale neboj se. Nikdo mě neviděl," šeptne zpátky.

Podívám se do obýváku, Liam byl zrovna zaneprázdněný čímkoli, na co zrovna koukal. Chytil jsem ji za ruku a podíval se jí do očí. "Pojď se mnou."

"Kam mě chceš vzít?" zeptala se nevinně.

"Ke mně."

"Proč?"

"Nikdo tě tam nenajde, neboj se, věř mi."

"Věřím ti, Nialle."

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Doufám, že se vám tato kapitola líbila, omlouvám se za případné chyby, ono už je docela pozdě v noci. :)

A nezapomeňte dát vote a napsat mi do komentáře, co si myslíte, že se stane a co si o tom celkově myslíte. xx


Bạn đang đọc truyện trên: Truyen2U.Pro