„Hej, Harry, můžu s tebou na vteřinku mluvit?" zeptám se, čímž si od něj vysloužím zmatený pohled nejen od něj, ale také od Cary. Jsem si jistý, že ji zajímá, co chci Harrymu říct.

„Omluv mě." Harry ji tam nechá sedět na pohovce a jde za mnou do kuchyně. „Co se děje?"

„Nemůžeme dnešní filmový večer... zrušit?" To ho donutí pozvednout obočí. „No... je tu ona, víš? Není na nás tolik zvyklá."

„Není snad tvoje kamarádka?" Přikývnu.

„Tak je to potom i naše kamarádka. A neboj, ona si na nás zvykne."

Povzdychnu si: „Takže se z toho nevyvlíknu?" Nato zakroutí hlavou.

„Ne," znovu si povzdychnu, „proč vůbec? Čeho se bojíš... Niallere?" Ušklíbne se, když použije moji přezdívku.

„Co tím myslíš?"

„Znám tě, kámo. Bojíš se, že se něco stane."

„Co by se mělo stát?"

„Nevím," obejde mě a nahne se ke mně, ukazujíc na Caru, sedící na pohovce, rozhlížejíc se kolem, „třeba bych to na ni mohl zkusit, například?"

„Hah, ani ve snu."

„Proč?" ušklíbne se, „jsem úžasný, Nialle! A nepopírej to." Mrkne na mě. Zasměji se a zakroutím nad ním hlavou.

„Nejsi její typ."

„Jaký je teda pak její typ?" Jeho dosavadní rádoby namyšlený výraz se změní ve zvědavý. „Víš, že si dělám srandu, že jo? Já vážně nejsem úžasný, to rozhodně ne."

Znovu se zasměji a on s úšklebkem zakroutí hlavou. „Proč, Haz?" Taky ho popíchnu.

„Od té doby, co jsem ji uviděl, jsem se snažil, a pořád snažím, si získat její pozornost, ale výsledek nikde."

„Možná protože se zrovna dostala ze vztahu, nebo prostě není ještě připravená na nový?"

„No, to bys měl vědět. Tedy, nejsi náhodou její nejlepší kamarád?" řekne, „jak ji vůbec znáš a odkdy? Nikdy jsi o ní nemluvil," zeptá se.

Cítím se být nervózní, co mu na to mám říct? Doufám, že jí nikdo nepoloží tu samou otázku, protože si jsem jistý, že by nevěděla jak odpovědět a i kdyby, řekla by něco jiného od toho, co řeknu, a to by pokazilo úplně všechno.

„Um, já... my se známe už od doby, co jsme byli malí. Hrávali jsme si spolu, když jsme byli děti. A... dlouho jsme spolu nemluvili, ale ona mi zavolala a řekla mi, že je ve městě a že bychom se měli sejít a tak. Řekl jsem jí, aby tu zůstala trochu déle. Však víš, potřebuju pomoc... posunout se dál."

„To je ta nejlepší věc, kterou jsi kdy udělal. Díky!"

„A ty mi děkuješ, protože...?"

„To pochopíš později," poplácá mě po zádech a odejde za ní.

„Bože, ať tenhle den co nejdříve skončí."

* * *

„Tenhle film je nudný," řekne Harry, „že jo?" otočí hlavou ke Caře, ptajíc se jí. Protočím očima, vím, o co se snaží, to on vybral ten film.

„Proč? Já si myslím, že je úžasný."

„Ale nechtěla bys dělat třeba něco... více zábavného?" Zachichotá se, je zvědavá.

„Jako co?" zeptá se Liam.

„Mmm... Pravda nebo úkol?"

„Ne!" vykřiknu, aniž bych chtěl, nemohl jsem si pomoci, abych byl upřímný. Všichni se na mě podívají s překvapeným výrazem.

„Děje se něco?"

„Já jen... nesnáším tu hru?"

„Proč, vždyť ji miluješ, Ni!" řekne s úšklebkem Harry, začínám mít tušení, co za tím stojí.

„Oh, co to je za hru?" zeptá se Cara a... sakra. A jsme v háji, to určitě.

Všichni se na ni podívají s pozvednutým obočím, na což se rozesmějí. „Samozřejmě, že si dělá srandu," řekne Louis. Začnu hrát s nimi, také se zasměji.

„Samozřejmě, že si dělá srandu! Cara miluje žertování. Caro, můžu s tebou na chvilku mluvit?"

Zvednu se, míříc do mého pokoje, ona mě následuje a zavře za sebou dveře potom, co vejde dovnitř.

„Podívej, pokud něco nebudeš vědět, prostě mi dej nějaké znamení, abych si toho všiml, a já ti pomůžu," řeknu tichým hlasem pro případ, že by ti venku odposlouchávali.

„Znamení? Jako jaké?"

„Um... mrknutí, aniž by si toho všimli ostatní. Nebo prohrábnutí vlasů, já nevím." Přikývne.

„Takže, co je to ten úkol nebo... cože to bylo?" Uchechtnu se.

„Pravda nebo úkol. To je hra, kde si člověk vybere, zda chce odpovídat pravdivě na položenou otázku, nebo splnit požadovaný úkol. A pokud ne, takže dostane... něco jako trest."

„Oh, to je pěkná hra!"

„To jo, ale ve tvém případě, doufám, že se nic špatného nestane."

Usměje se: „Nemusíš se bát, já to zvládnu."

„Budu s tím počítat," usměji se na ni, ona natěšeně přikývne hlavou. Nevím, co se stalo, ale nepřestávám se na ni dívat. Zapomínám na všechno, na mé problémy, na kluky, prostě všechno. Jsem totálně mimo.

„Nialle, asi bychom se už měli vrátit, než si začnou zajímat, co-"

„Oh, jo, jo." Otevřu dveře a nechám ji vyjít jako první. Vrátíme se zpátky k ostatním, Liam s Louim se spolu baví, jen Harry se dívá přímo na mě, jakoby se mě jeho oči ptaly, co jsme tam dělali. Zajímalo ho, co se stalo nebo co jsem jí potřeboval říct.

„Takže, můžeme začít, ne?" Všichni přikývnou.

Vím, že z toho asi dělám moc velkou tragédii, mám na mysli, co se může stát. Jsem si jistý, že se budou slušně chovat a budou jí dávat jednoduché úkoly, protože je tu nová a protože je tu jediná dívka. Louis se tedy ujímá slova.

„Dobře, Caro!"

„Ano!" Zazubí se na něj.

„Pravda nebo úkol?" Oh, bože.

„Um... úkol."

Ušklíbne se. Sakra... Proč se šklebí? A proč se šklebí i Harry? Co se to tu sakra děje, na co oba myslí, dohodli se snad na něčem?

„Dobře, chci, abys... políbila Harryho."

Do prdele.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Takže... tohle je poslední zveřejněný díl a nevím jak vy, ale já jsem totálně nadupaná a chci už další! :D Všechny vás moc miluji, budu ráda, když zanecháte vote a komentář s názorem a tuto kapitolu a co si myslíte, že se stane. xx