"Jste připraveni, kluci?"

"Sakra, jo!" řekne Harry natěšeně. Já tu stojím vedle nich, bez jakéhokoliv výrazu v obličeji. Harry na mě pohlédne, když začneme vcházet dovnitř, zastaví si mě.

"Nialle, no tak."

"Co?"

"Proč se mračíš? Mám na mysli... je tam hodně holek."

"Harry, znáš mě. Nevyspím se s holkou a pak od ní ráno neodejdu." Vypíchnu. "Ani ty, nikdo z nás. Přišli jsme si zatancovat, napít se, trochu si zaflirtovat. To je vše." Kývne na znamení souhlasu a jdeme dál do klubu.

"Jo, protože jsme gentlemani." Harry si řekne barmanovi o pití, potom se otočí zpátky na mě, když si sedáme. "Ale, to neznamená, že se dneska nemůžeme bavit, ne? Dovol si to alespoň pro dnešek. A ztřískáme se."

"Já, jenom-"

"Ji pořád miluju a nemůžu se přes to přenést?" Přikývnu. "To je normální, kámo."

"Proč mám takový pocit-"

"Že jsi zlomený a opuštěný?"

"Mohl bys být alespoň gentleman, sklapnout a poslouchat?"

"No, nejsi nějaká sexy kočka, takže na tebe gentleman být nemusím." Ušklíbne se.

"Prostě mi neskákej do řeči." Povzdechnu si.

"Přerušuju tě, protože vím, co chceš říct, Nialle. Snad jsi nezapomněl, že mi někdo ublížil taky."

"Promiň," řeknu zrovna, když nám barman přinese naše pití. Vezmu si své a hned na poprvé si loknu docela hodně.

"Woah, zpomal trochu," uchechtne se, poté se taky napije.

"Sakra, to je fakt silný."

"Jo." Zahlédnu, jak se Liam baví s Louisem. Sedí spolu s pár našimi starými přáteli naproti v boxu. Nevěděl jsem, že tu budou, ale teď už je to jedno. Neviděli jsme se tak dlouho.

S Harrym jsme se k nim připojili, popovídali. Opravdu mi chyběli. Chybělo mi dělání těchto věcí. Pití, tancování, poznávání nových lidí. Ona mě úplně změnila. Teda mám na mysli, tohle nebyl můj životní styl, chodit pařit každý den. Ale líbilo se mi tak žít alespoň na jednu noc!

Přestal jsem počítat, kolik jsem toho vypil, kluci taky, jednoduše jsme se začali bavit. Už dlouho jsem večer nestrávil jako dnes. Vracím se k baru, kluci zůstali s přáteli a pár neznámýma v boxu. Nemám náladu na povídání, přišel jsem sem jenom kvůli pití.

"Niall, že?" Položím sklenici na pult a otočím se. Uvidím před sebou dívku s růžovými vlasy, oříškovýma očima, ale nebyla mi vůbec povědomá.

"Um, jo." Usměje se a posadí se vedle mě.

"A... ty jsi? Promiň, jestli to ode mě vyznělo hnusně."

"Ne, nevyznělo." Znovu jsem se napil a poté jsem se začal soustředit pouze na ni. Je hezká, ale docela mě zajímá, kdo to je. "Jsem Amelia."

"Rád tě poznávám," řeknu, trochu přitom kývnu hlavou. Nepřestává se usmívat, pořád na mě zírá. Upřímně, začínám se cítit nepříjemně. "Um, děje se něco?"

"To já bych se měla ptát tebe."

"Proč?"

"Protože vypadáš, jako by ti někdo zlomil srdce." Uchechtnu se.

"A jak jsi na to přišla?" Opře si rukou hlavu, čímž mi umožní zahlédnout znaménko, kterého jsem si předtím nevšiml. Jak jsem mohl? Jsem opilý a mluvím s ní tak minutu.

"No, tvoji přátelé tě opustili a ty tu sedíš sám, hodně piješ se zamračeným obličejem," pozvednu své obočí, nemyslel jsem si, že by si mě někdo všiml, "takže, není zas tak těžký si toho nevšimnout, víš?"

"No, někdo mě sledoval." Zasměje se, což mě donutí se usmát. Je roztomilá, když se směje.

"Ani ne, spíš jsem se nudila a můj zrak spočinul na tobě. Nevšimla jsem si, že jsem tě stalkovala."

"Fajn," pokrčím rameny.

"Takže, nechceš si o tom popovídat?"

"Zrovna jsme se potkali."

"Možná ti můžu pomoct, přestože jsme se zrovna seznámili. Někdy si potřebujeme promluvit s lidmi, které moc neznáme, nebo nám nejsou blízcí, takže by mohli posoudit celou situaci férově a nesoudit pouze podle osoby."

"Pravda." Byla to pravda. Potřebuji někoho, koho neznám, promluvit si s ním, říct mu všechno bez toho, aby věděl, co si myslí kluci. A taky je dobrý vědět, že někdo takový v tomto krutém světě stále existuje.

Všechno jsem jí rychle převyprávěl a líbilo se mi, že mně Amelia poslouchala. Ona neseděla a nekývala při tom hlavou, ona mě vážně vnímala. Věděl jsem její odpověď už dřív, ale chtěl jsem jí to všechno říct. Když jsem opilý, jsem někdy i citlivý.

"Víš, možná mají tvoji přátelé pravdu. A možná jsi byl moc zaslepený láskou k ní." Povzdechnu si.

"Jsem idiot."

"Samozřejmě že nejsi, Nialle."

"Jak to můžeš vědět?"

"Protože láska je prokletí." Má pravdu, zase. Bylo to prokletí. Ona byla moje prokletí.

Po chvilce ticha jsem začínal cítit potřebu vědět, jak vůbec zná moje jméno. "Počkat, já se tě ptal na jméno, ale ty jsi moje už znala. Jak?"

Zasměje se a přitom kroutí hlavou. "To je tajemství." Zamračím se.

"Hele, řekl jsem ti svoje osobní záležitosti a to jsme se poznali před pár minutami."

"Jsi opilý, pravděpodobně si tuhle konverzaci stejně nebudeš pamatovat."

"Když si to nebudu pamatovat, tak proč mi neřekneš, proč jsi tady, když to stejně zapomenu, jak jsi řekla."

"Jsi chytrý. Líbíš se mi!" Mrkne, čímž mě trochu zmate. "Dobře, dobře. Jsem čarodějka." Ušklíbnu se.

"Ooooh, ahoj Amelie Potter." S úsměvem zakroutí hlavou, podívá se do klubu mezi lidi, pak zpátky na mě. "Ne vážně, kdo jsi?"

"Už jsem ti to řekla."

"Fajn, Potterová, a proč jsi tady."

"Abych ti pomohla."

"Oh, vážně? Jak víš, že nějakou potřebuju a neříkej mi, že jsi mi to viděla na očích a další kraviny."

"Přesně. Kraviny. Ale jsem tu od toho, abych ti pomohla." Povzdechnu si.

"Víš co, odcházím odtud. Tohle je divný a nepříjemný." řeknu, vstávajíc, připravený od ní odejít, ale ona mě dřív chytne za zápěstí.

"Co bys mi řekl, kdybych..." otočím se, stoupnu si s rukama založenýma na prsou a čekám na to, co řekne, "ti dala dokonalou dívku, kterou sis vždycky přál?"

Sarkasticky si uchechtnu. "Rande naslepo?"

"Ne. Je nová v tomhle krutém světě, vtipná, bezradná, ale krásná a kouzelná." Zvednu obočí.

"A jak víš, jaký mám typ?"

"Proč se pořád ptáš proč a jak, když ti můžu pomoct s tvým zlomeným srdcem, Nialle?"

"Protože jak jsem řekl, je to kravina."

"Možná to tak vypadá, ale jak jsem řekla."

"Co? To, že jsi čarodějka? Myslíš, že jsem tak blbej nebo opilej, abys mě takhle ponížila?" Naštvu se, věděl jsem, že je to špatný nápad už od začátku, neměl jsem jí cokoliv říkat. Měl jsem odejít hned na začátku.

"Proč bych to dělala?"

"Můžu se tě zeptat na to samé."

"Podívej, nenazývám sama sebe čarodějkou, ale dokážu zvláštní věci, které by sis ani nedokázal představit."

"Oh, vážně?" Snažím se být po celou bodu konverzace co nejvíc sarkastický, vyslechl jsem ji a rovnou to smetl ze stolu. Žádná kouzla nejsou, jak bych mohl uvěřit týhle kravině? Dokonce jsem si myslel, že mezi mnou a Annou žádná láska nebyla.

"Ano, mohl bys, prosím, na chvíli zapomenout na Annu?" Mé oči se trochu rozšíří.

"Oh, tak to je ono. O tom to všechno je!" Zvednu hlas, začínám pociťovat oheň uvnitř mě. Nezmínil jsem Annino jméno za celý večer ani jednou, jak ho teda mohla sakra znát? "Zaplatila ti, aby sis ze mě dělala srandu, to, že mě podvedla, nestačilo?"

Zakroutí hlavou, zachová si vážný výraz.

"Podívej, nevím, proč ti pomáhám, možná protože vím, že jsi milý kluk, který by nikomu neublížil. Chci udělat tu správnou věc, vím, že mi později za to poděkuješ."

"Už jsme skončili?" Zahlédnu, jak se už kluci s ostatními loučí, jsou na cestě domů.

"Ano, všechno co potřebuješ je její jméno. Cara."

"Huh?" V tu chvíli jsem začínal být ještě víc zmatený.

"Nialle, můžeme jít?" zeptá se mě Louis, s Liamem a Harrym za zády. Všichni pozvedli svá obočí, když si všimli, že je Amelia se mnou.

Ona se jen usměje a odejde, ale ještě se stihne rozloučit. "Uvidíme se brzy, Nialle.'"

Poté co odešla, Harry, stojící vedle mě, položí svoji ruku na mé rameno. Všichni jsme se za ní otočili, dokud nezmizela. "Ehm, kdo to byl?"

"Cara?" zamumlám si pro sebe, vůbec nic nechápu.

"Její jméno je Cara?" zeptá se mě Liam, když nastupujeme do auta.

"Co to znamená?" Zeptám se sám sebe, znovu. Kluci si vymění ustarané pohledy, Louis se nakonec otočí, na svém sedadle pro spolujezdce vpředu.

"Kámo, jsi v pohodě?"

"Rozhodně ne."

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Nezapomeňte dát vote a koment, jestli se vám část líbila. Hodně to pro mě znamená. xx