Už je noc a celý můj den byl nesmírně vyčerpávající. Amelii jsem hledal úplně všude, nazývám ji čarodějkou a vlastně ani nevím proč. Možná protože mi přesně to řekla a já si pak z ní kvůli tomu utahoval, ale kdo ví, zda si ze mě vůbec dělala srandu.

Nemohl jsem ji nikde najít, dokonce jsem zašel do onoho klubu a ptal se po ní. Bohužel ji nikdo neznal, začíná to vypadat, jakoby najednou zmizela.

Pomalu se ve mně rodí pocit, že ona je důvodem, proč se všechno tohle děje. Když Cara zmínila dívku s růžovými vlasy, okamžitě se mi vybavila v mysli ona. Nikdy jsem si nepředstavoval, že by se mi něco takového mohlo stát.

Oživlá manekýnka? Ani náhodou.

Ale ani to mě nijak nedokázalo pořádně rozhodit, jsem celkem překvapený, že jsem s tím v pohodě a nezbláznil se z toho. A kdyby tohle byl nějaký problém či katastrofa, šlo by o tu nejsladší a nejlepší katastrofu, které jsem kdy čelil.

"Budeš brečet?" Harry má co dělat, aby se jeho obličej nezkřivil do úšklebku, jak se ptá Cary. Právě sledujeme filmy a přitom obědváme nebo já to nazval jídlem dne, protože je to kombinace všech tří jídel.

"Ne, jsem v pohodě. Ale ten film je vážně krásný."

"To je," přitaká.

Sedím přímo vedle ní a Harry z její levé strany. Otočím hlavou čelem k nim.

"Ptám se znovu, kdo vybral tenhle film?"

"Já," Harry po mně hodí jeden ze svých úšklebků. Uchechtnu se, protože přesně vím, na co myslí.

"Pokud myslíš na to, na co si myslím, tak ne," šeptnu jeho směrem, myšleno jako vtip. Vím, že mě slyšela. On jen protočí očima a začne se znovu věnovat filmu. Cara na mě pozvedne zmateně obočí, nechápajíc, o co vlastně jde, ale radši to nekomentuje.

Chtěl být dobrý chlap a utěšovat ji, zatímco by ona plakala, ale ne. Samozřejmě, je trochu naivní, nepochopila, co tím naznačoval. A když už u toho jsem, plakala už vůbec někdy?

Bože, soustřeď se, Nialle! Začínáš přemýšlet na věci, které už dělala a které ne, a zapomínáš tu na ten hlavní problém?! Potřebuji přestat si povídat sám se sebou a pomoct jí.

Podívám se na čas. Je deset večer, film už skončil a všimnu si, že Cara začíná vypadat unaveně. Ona spí? Sklapni, Nialle!

"Um, Caro?" otočí hlavou a podívá se na mě, "jsi unavená?"

Věnuje mi lehký úsměv. "Myslím, že ano," zachichotá se.

Vzhlédnu k Harrymu, zrovna když se zvedá. "No, a já bych už měl jít." Já i s Carou se oba postavíme.

"Dobře, kámo."

"Děkuji ti za tento kouzelný den, Caro," řekne s úsměvem.

"Oh, to já děkuji tobě, bylo to úžasné," usměje se nazpět.

"Ačkoliv jsem ti chtěl uvařit," povzdychne si s úsměvem na tváři a zakroutí hlavou. Na to se ona uchechtne.

"Příště."

"Oh, takže to znamená, že příště přijdeš... ke mně?" Mé oči se rozšíří. Můj bože, prosím, neříkej ano, neříkej ano.

"Jasně, proč ne?" Sakra.

To vůbec nevypadá dobře. Vím, k čemu se schyluje a musím to zastavit. Nechci, aby Harry těžce narazil jenom, protože není ten správný čas natož správná dívka. Ano, je sladká, krásná, hodná a taky manekýnka sakra!

"Super, tak se uvidíme později?" Na to pouze přikývne. Poté, co odejde, a já zabouchnu dveře, se k ní otočím.

"Caro, vážně máš v plánu s ním strávit den?"

"Um, jo. Je v tom nějaký problém?" zeptá se svým jemným sladkým hláskem.

"No, co když řekneš něco špatně? Například něco o... však víš o čem."

"Oh, nemusíš se bát. Nic neřeknu," věnuje mi uklidňující úsměv, "dnešek dopadl skvěle, nemyslíš? Nic jsem neřekla."

"Možná to bylo, protože jsem tu byl já."

"Klidně ho můžeš strávit spolu s námi." Povzdychnu si, tohle je těžké. Nemůžu Harrymu nic říct, protože by mi určitě nevěřil. A ani ho nemůžu zastavit nebo mu to nějak překazit, aniž by si začal myslet, že se mi líbí, nebo že žárlím.

"Nicméně, jak najdeme tu dívku, kterou jsi zmínil?" dodá.

"Dneska jsem se po ní podíval, ale nebyla k nalezení." Zívne. "Jsi unavená?" Přikývne hlavou a posadí se na pohovku.

"Um, mohla bych dostat nějaký polštář a deku, prosím?" Pozvednu obočí.

"Proč?"

"Budu tu spát." Uchechtnu se.

"Um, ne. Já tu budu spát, ty běž do mé ložnice," zakroutí hlavou a po kratší diskuzi o tom, kdo kde bude spát, se konečně zvedne a vejde do mého pokoje.

"Nikdy jsem nevěděla, že chodívám spát brzy," řekne, "nikdy jsem nevěděla, že můžu spát," uchechtne se, což mě donutí ke smíchu.

"Myslel jsem na to samé." Trochu si prohlédne místnost, než se s povzdechem posadí na postel. Všimnu si, že nad něčím přemýšlí, nad něčím, co jí tíží. "Jsi v pořádku?" posadím se vedle ní.

"Pořád myslím na...Myslíš, že jsem ožila z nějakého důvodu?" Věřím v to, že každý žije z nějakého důvodu, takže je možné, že tohle má také svůj důvod.

"Možná? Vážně nevím. Odpověď vážně nemám, tu má ona."

"Ta čarodějka?" Přikývnu.

"Ale máš ji i ty. Ty na to nějak přijdeš." Kývne hlavou a usměje se.

"Díky, Nialle." Nechápavě se zamračím. "Za pomáhání mi, nechávání mě tu a za spoustu dalších věcí. Vím, že se zdám jako úplný pomatenec* a že tě obtěžuji-"

"Neobtěžuješ mě, Caro. A nejsi pomatenec." Podívá se na mě s výrazem říkající 'Děláš si ze mě srandu?' což mě rozesměje. Chová se jako obyčejný člověk, není divu, že to na ni Harry zkoušel. "Dobře, možná ano, ale to já taky, jenže ty jsi na rozdíl ode mě krásný pomatenec."

Nelituji toho, co jsem zrovna řekl, ona je opravdu krásná.

Hleděli jsme na sebe v naprosté tichosti, tedy dokud ho někdo nenarušil, což už je po druhé za dnešek.

"Nialle?" otočím hlavou a spatřím překvapenou Annu.

Dívku, která mě před dvaceti čtyřmi hodinami zlomila a roztříštila mé srdce na milion kousků.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

*'zdám se jako úplný pomatenec' - v anglickém originále: 'I'm a mess'

Já vím, že jsem poslední dobou nic nepřidávala, omlouvám se, ale viňte školu. Také se omluvám za případné chyby, necítím se zrovna nejlépe, takže mi to moc nemyslí a ze školy jsem totálně unavená, vyčerpaná.

Doufám, že se vám kapitola líbila. Co si myslíte, že se stane příště? Nějaké nápady?

Nezapomeňte jako vždy na vote a komentář. xxx