Když byl následujícího odpoledne propuštěn ze Sv.Munga, Draco se tiše plahočil chodbami Malfoy Manoru s rukou přehozenou přes matčina ramena a soustředil se spíš na neustálou bolest v žebrech než na bolestný nedostatek slov mezi nimi.

Shodně vykročili vpřed, kladli jednu nohu před druhou a zcela ignorovali husté napětí, které začalo bublat a odvažovalo se vyvřít jako hrnec ponechaný bez dozoru na plotně.

Zdálo se, že od chvíle, kdy se Narcissa po jejich předchozí hádce vrátila k jeho lůžku, si předsevzala, že se už nikdy nepustí do podobného rozhovoru jako předtím. Zjevně se ukázalo, že přiznat si to vůbec, bylo pro její nervy příliš náročné, pokud o tom svědčila hluboká vráska obav mezi jejím obočím.

"Kurva," zasyčel Draco, když zahnuli za roh a matčina ruka kolem jeho ramen se dotkla až příliš blízko jeho zraněných žeber. Natáhl se, aby si na citlivé místo přitiskl dlaň.

"Jazyk," okřikla ho Narcissa, načež Draco sevřel čelist tak pevně, až hrozilo, že mu praskne. "Nevychovala jsem tě, abys mluvil tak necivilizovaně."

Dracovi se zhouply útroby, a než se nadál, měl na jazyku právě to slovo, které se zapřísahal, že už nikdy nevysloví. Jenže tentokrát by to nebyl mudla, kterého se pokoušel zranit. "Ach, ano. Ale výraz mudlovský byl vždycky naprosto přijatelný, ne?"

Narcissa se okamžitě napjala, otočila se a upřela na něj ledové oči zalité netečností. Někdy se mu podařilo zapomenout, jak zručnou okultistkou se jeho matka za ta léta stala. Zkušenější než on sám, to rozhodně, a možná dokonce nadanější než samotná čarodějka, která ho naučila ho používat. Narcissa samozřejmě odmítla být tou, která ho bude vzdělávat, protože by nebyla ochotná podniknout nezbytné kroky k dokončení všech aspektů jeho výcviku. Teta Bella byla méně sentimentální, pokud šlo o takové věci, takže se pro tu práci skvěle hodila a dělala ji až příliš ráda.

"Pořád jsi trochu omámený," řekla Narcissa místo skutečné odpovědi a zcela se vyhnula jeho obvinění. "Pojďme tě uložit do postele."

"Mami..."

"Do postele, Draco."

Jeho rty se sevřely do pevné linie a on udělal další pomocný krok vpřed, dlaň stále přitisknutou k boku.

Jakmile dorazili do jeho staré ložnice - prostoru, do kterého se mu představa, že by měl vstoupit, nijak zvlášť nezamlouvala -, pomohla mu Narcissa k posteli a pak opatrně odhrnula prostěradlo, aby mezi ně mohl vklouznout. Podle čerstvé vůně mýdla a jemné květinové vůně předpokládal, že je nechala skřítky vyměnit od doby, kdy u ní naposledy přespával.

Když mu začala přiléhavě zastrkovat prostěradlo kolem nohou a chodidel, Draco přemýšlel, jestli jí tahle chvíle připadá nějak nostalgická. Když byl ještě malý, Narcissa mu nikdy nezapomněla každý večer zastrčit prostěradlo pod prsty, aby mu nebyla zima. Nebo si sednout na okraj jeho matrace a číst mu z některé z jeho oblíbené knížky, dokud se mu oči nezavřely únavou. Pak mu odhrnovala z čela vlasy, dávala mu lehké polibky na linii vlasů a pak uhlazovala bělostné prameny zpět na své místo.

Prudce si odkašlala, čímž ho vytrhla ze vzpomínek, a narovnala se do své plné výšky. Její oči zůstaly chladné. Odtažitě. Jako by ho skoro vůbec nepoznávala.

"Poppy bude poblíž, kdybys něco potřeboval," řekla a odvrátila pohled. "Jen ji nezapomeň zavolat."

"A co ty?"

Zdálo se, že ji ta otázka zaskočila, a během jediného mrknutí se Narcise zableskly duhovky. Sice jen na okamžik, ale dost dlouho na to, aby ten pohyb v matném světle zachytil. "A co já?"

"Vrátíš se?" zeptal se a nenáviděl, jak uboze infantilně to zní. Jako malý kluk, který se drží matčiny paže, aby na sebe upozornil. "Zkontrolovat mě?"

Narcissino hrdlo se zakymácelo a on sledoval, jak si uhlazuje rukama přední část šatů. "Já... se budu snažit udělat si čas."

Rozhostilo se těžké a dusivé ticho.

Protože Draco i jeho matka dobře věděli, že v dnešní době má všechen čas na světě.
____________________________________

Grangerová,
beru to zpět. Moc rád bych, abys mě navštívila.

Draco rychlým pohybem brku přeškrtal slova, zabručel si pro sebe, sbalil pergamen a hodil ho do krbu. Měl bezvadnou mušku, pokud to mohl říct sám o sobě, obzvlášť z celé své postele, a zamračeně sledoval, jak plameny pohlcují nepovedený dopis v jednom syčivém oranžovém a žlutém záblesku. Bylo to už pár dní, co mu nařídili klid na lůžku, a mohl s jistotou říct, že se ještě nikdy v životě tak bezmyšlenkovitě nenudil.

Narcissa ho navštívila dvakrát, jednou ráno a jednou pozdě v noci. Ačkoli v obou případech zůstala chladná a odměřená, kdykoli se pokusil navázat nějakou konverzaci. Když se nakonec omluvila a odešla z místnosti, příliš ho to nerozhodilo.

Domácí skřítkové - nebo spíš Poppy - se o něj začali starat místo matky. Neochvějně trvala na tom, že potřebuje dostatek odpočinku, aby se řádně zotavil.

Kdykoli měla podezření, že se příliš hýbe, vpadla bez ohlášení do jeho pokoje a nařídila mu, aby se vrátil pod peřinu a spal. Nebo aby alespoň v rozjímavém tichu zíral do stropu. Draco se začal zdokonalovat v tom, jak tiše opouštět postel, aby si toho nevšimla, ale zdálo se, že se nedokáže dostat příliš daleko, než ho přistihne na chodbě s oběma rukama v bok.

V posledních dnech klel častěji než za poslední rok a byl až příliš v pokušení pokusit se z ložnice přenést přímo k bráně na okraji pozemku. Snad by pak mohl utéct dřív, než by ho dostihla a donutila vrátit se do ložnice.

Uplynul další den, a když se podíval do zrcadla, všiml si, že se mu podél čelisti objevilo slabé strniště, které ho píchalo pod polštářky prstů, když si obkresloval ostrý hrot brady. Sklopil oči, sáhl po žiletce na mramorové desce a opatrně si na kůži nanesl trochu holicí pěny. Bohužel jen co si dokončil rozmazání spodní poloviny obličeje v bílé pěně, ozvalo se za jeho zády známé POP a on se musel kousnout do jazyka, aby nesyčel řetěz nadávek.

"Pan Draco nemá bez dozoru vylézat z postele," zacvrlikala Poppy ode dveří do koupelny a Draco se otočil a zjistil, že stojí s hubenýma rukama zkříženýma na hrudi a velkýma očima zúženýma do podezřelých štěrbin. "Potřebuje něco pan Draco?"

"Potřeboval jsem se oholit," zabručel a gestem ukázal na své bílé vousy plné soustředěných bublinek. "To se nesmí?"

"Pan Draco má odpočívat," řekla Poppy a zavrtěla hlavou, "nepotřebuje se holit, když ho nevidí nikdo jiný než Poppy a paní Malfoya."

"Nelíbí se mi, že nejsem oholený," ucedil, "je to pichlavé."

"Poppy je to jedno."

Spadla mu čelist, aniž by si uvědomil, jak agresivně skřípe stoličkami.

"Fajn," povzdechl si, "fajn, jen mě nech, ať si to nejdřív utřu, jo?"

Poppy úsečně přikývla a pak se lusknutím prstů okamžitě odlepila. Jakmile zmizela, Draco se oholil rychleji, než považoval za bezpečné, a rychlým mávnutím hůlky spěšně zahladil všechny drobné škrábance a ranky. Pak si obličej postříkal trochou studené vody a spěchal zpátky do postele.

Když se Poppy o chvíli později znovu objevila, pozorně si ho prohlédla očima, než se zamračila a vrásky ve tváři se jí stáhly dolů.

"Má pán Draco horečku?" zeptala se, "vypadá dost zpoceně."

"Ne, jsem v pořádku. Musel jsem si smýt pěnu na holení."

"Poppy si tím není tak jistá." Vylezla na jeho matraci, přišourala se k němu a naklonila se dopředu, aby mu přitiskla drobnou ruku na čelo. "Vidíš? Horké."

Draco svraštil obočí a natáhl se, aby si položil dlaň na čelo. Bylo trochu teplé, ale ne natolik, aby ho to znepokojovalo.

"Jsem v pořádku," řekl a sklidil od skřítka pochybovačný pohled. Podrážděně si povzdechl a odhrnul si z čela několik mokrých pramenů stříbrných vlasů.

"Jsem." Když se mu znovu pokusila změřit teplotu, mávl rukou pryč. "Opravdu. Je mi jen trochu teplo, protože jsi mě týden v kuse věznila pod všemi těmi dekami."

Propustil skřítku s příkazem, aby se prosím nevracela, dokud nebude mít možnost přečíst si bez přerušení alespoň deset kapitol své nové knihy o výrobě lektvarů. A když prolistoval prvních pár stránek, zahnal všechny zbývající myšlenky na cokoli jiného než na zajímavý výzkum účinků kořene mandragory načmáraný na pergamenu před sebou.

Ale pak...

"Pokud jde o mě, doufám, že je to Grangerová."

S drsným prasknutím knihu zaklapl, odhodil ji k nohám a tiše si slíbil, že ji spálí, až mu příště dovolí vstát z postele.
_____________________________________

Teprve ostré zaklepání konečně prolomilo mlhu jeho snů, a než se stačil posadit, vstoupila do pokoje jeho matka. Vypadala bledě, až nemocně, a přestože byl Draco stále trochu omámený z toho, že se právě probral z bezvědomí, vzadu v jeho mysli vzplanula jiskřička obav.

"Matko?" zeptal se, když se přiblížila k jeho posteli, ruce zaťaté v pěst. Viděl, jak se jí na hřbetu dlaně napíná každá jednotlivá žilka na kůži. "Co se děje?

Stalo se něco...?"

"Máš návštěvu," odsekla s očima upřenýma na čelo postele za ním. "Vlastně si už delší dobu žádá, aby tě viděla."

Dracův tep se zastavil, pak přeskočil a zrychlil. Nemohla přece mluvit o...

"Grangerová je tady?"

"Fyzicky ne. I když byla dost neodbytná, když psala sovy." Mírně zvedla nos - což byl úkon tak bolestně malfoyovský, že se Draco nemohl ubránit smíchu ve své vlastní hlavě. "Nevěděla jsem, že jsi jí umožnil přístup do sídla."

Draco se zamračil a neocenil matčin ostrý, obviňující tón. "Nevěděl jsem, že tě o tom musím informovat. Já jsem pánem panství. Mohu si dělat, co se mi zlíbí."

"Ano, no," Narcissa našpulila rty, "malé varování by se hodilo, to je vše."

"Fajn," vyhrkl Draco, narovnal se a odlepil z nohou silnou vrstvu prostěradla. "Dal jsem Hermioně přístup k našemu krbovému systému, protože je to moje přítelkyně a líbí se mi představa, že mě může zastihnout, kdykoli se jí zachce. Tady máš varování."

Narcissa si odfrkla a pak řekla: "Chce vědět, jak se uzdravuješ."

"Tys s ní mluvila?"

Malinko zavrtěla hlavou. "Ne. Poppy mě na její přítomnost upozornila teprve před chvílí."

"Myslel jsem, že jsi říkala..."

"Během posledního týdne mě několikrát upozornila, že si s tebou přeje mluvit. Nepovažoval jsem však za vhodné jí to umožnit, když jsi byla v tak křehkém stavu."

Draco se zamračil a pěsti se mu začaly zarývat do prostěradla. Klouby ho po chvíli zabolely a žadonily o uvolnění, ale on si tu bolest vychutnával. Zabránila mu říct matce některá vybraná slova, což by z dlouhodobého hlediska bylo pro oba nejlepší. Tedy pokud se chtěli dál držet jejich rozpadajícího vztahu.

"To ona mě po té nehodě přenesla do Svatého Mungose. Viděla mě už v horších stavech, než je tenhle."

"Ať je to, jak chce," Narcissa se v určitém okamžiku jejich rozhovoru začala držet jedné z jeho postelí. Draco si nedokázal vybavit, kdy ji viděl udělat ten pohyb. "Myslela jsem, že bude nejlepší, když si budeš moci odpočinout. S omezeným rozptylováním."

"Ona mě nerozptyluje."

Matčiny klouby se bledě zabodly do hlubokého kaštanového dřeva sloupků jeho postele. Otevřela ústa a zavřela je. Jednou, pak znovu - jako ryba lapající po kyslíku na čerstvém vzduchu -, než se narovnala a škubla za vysoký výstřih šatů, jako by ji škrtil.

"Kdybys mě potřeboval, budu v zahradách." Řekla, její tón byl chladný a odtažitý jako hvízdání větru v zimě. A pak byla opět pryč.

I když si Draco nedokázal vzpomenout na okamžik, kdy naposledy měl pocit, že se opravdu vrátila.

Když se vyhrabal z postele a prodral se na chodbu, snažil se ze všech sil postavit do své normální výšky. Bolelo to o něco víc, než by si přál, a jeho nádechy se zadrhávaly, jako by si znovu a znovu propichoval díru v plicích. Ale zvládl to. Mohl ignorovat trochu bolesti, pokud to znamenalo, že poprvé po více než týdnu promluví s Grangerovou. Nepamatoval si, kdy naposledy s ní tak dlouho nemluvil. Podíval se na ni. Věděl, že je tu, i když její společnost nebyla určena jemu.

Vzpomněl si, jak si její přítomnost uvědomoval ve třídách, které spolu sdíleli už v Bradavicích. I když jeho zájem o ni nebyl ničím jiným než hledáním něčeho, co by si mohl dobírat, pozoroval ji. Sledoval, jak žvýká špičku brku, když se ztratila v myšlenkách. Díval se, jak její ruka vystřelí do vzduchu, kdykoli zná odpověď, a prakticky se chvěje potřebou podělit se o své znalosti se zbytkem místnosti. Sledoval, jak její oči těkají k Weasleymu, jen aby zjistila, jestli na něj udělala dojem. A sledoval, jak ho to nikdy nenadchlo.

Zíral, jak si fascinovaně splétá kadeře do jediného kudrnatého drdolu na zátylku. Často přemýšlel, jaké by byly její vlasy, kdyby mu klouzaly mezi prsty. Nejdřív si představoval, že jsou jako sláma. Suché a drátovité. Ale postupem času, když se je začala učit lépe upravovat, svůj předchozí závěr pozměnil.

Bylo by to jako hedvábí. Měkké. Hladké. Dokonalé, aby se mu omotalo kolem kloubů a drželo se jí, když ji líbal. A líbal ji. A líbal ji. A utápěl se ve tvaru jejích rtů. Chuť jejího jazyka.

Draco si odkašlal a upravil si tepláky, když zahýbal za roh jednoho z mnoha salónků panství, odkud se z chodby ozýval zvuk praskajícího krbu. Než vstoupil do místnosti, pronesl nad sebou jedno očistné kouzlo a nervózně si prohrábl vlasy, zatímco čekal na... no, na něco. Možná se měl Poppy zeptat, do kterého krbu se Grangerová pokoušela dostat. Byla jich spousta a bylo docela možné, že si vybral tu špatnou.

Pod nosem si zamručel kletbu a otočil se, aby zkontroloval další místnost, když tu náhle...

"Draco!"

Ohlédl se přes rameno a v krbu spatřil její tvář, která na něj zářila jako... Merine, jako by pro ni skutečně něco znamenal. Jako by si nějak zasloužil místo v jejím životě.

Bylo to samozřejmě absurdní a on ztěžka polkl a úplně tu myšlenku zahnal, než ho zničí.

"Grangerová," otočil se k ní a krátce naklonil hlavu. "Myslel jsem, že jsem se předtím vyjádřil jasně. Nemám zájem o tvé návštěvy z lítosti."

Její tvář okamžitě poklesla a on si chtěl dát hlavu o nejbližší zeď. Něco s ním nebylo v pořádku. Někde hluboko uvnitř se překřížil drát, který mu bránil být na ni hodný, i když se snažil.

"To není..." začala a pak zavrtěla hlavou. Nastala krátká chvíle ticha, než pokračovala dál, její tempo se obnovilo. "O tom to není. Opravdu. Chtěla jsem tě jen zkontrolovat, čistě ze sobeckých důvodů."

Draco našpulil rty a nechal ji hrát její malou hru. "Aha? A jaké?"

Grangerová otevřela ústa, aby odpověděla, ale pak se zarazila a zamračila se. "Víš, já nemám zrovna v oblibě rozhovory přes krby."

"Škoda."

"Procházím."

Draco pokrčil rameny a předstíral apatii. "Když musíš."

O vteřinu později stála v jeho salonu sama čarodějka a oprašovala si z ramen lehkou vrstvu popela. Ramena, která - z nějakého nevysvětlitelného důvodu - zůstala holá, až na tenký špagetový pásek, který jí držel košili.

Na klíčních kostech měla drobné pihy a nebylo to poprvé, co si je přál přejet špičkou jazyka. Líbat a laskat každé místo, které by ji přimělo kňučet a dychtivě lapat po dechu a mezi přírazy a výkřiky vyslovovat jeho jméno.

I její předloktí byla holá, ale Draco se nedokázal přimět k tomu, aby zkontroloval, jestli je tam stále má. Logicky věděl, že má. Něco v něm však při představě, že ji znovu uvidí, zvadlo. Na vědomí, že ani Hermiona Grangerová, nejbystřejší čarodějka svého věku, nedokázala vymazat jizvy, které po sobě zanechala válka.

Grangerová, nevšímavá k jeho myšlenkovým pochodům, si ho s kritickým výrazem prohlédla od hlavy až k patě a znovu promluvila, až když si pečlivě všimla každého jeho rysu.

"Předpokládám, že je to dobré znamení, že stojíš."

Sklonil bradu a neobtěžoval se zmínit, že jeho současný strnulý postoj způsobil, že se mu v pravém boku rozhořel ostrý osten, takže každé nadechnutí pálilo jako oheň.

"Jsem v pořádku."

Grangerová svraštila obočí a zkřížila ruce na hrudi. Draco procedil skrz zaťaté zuby ostré zasyčení a odtrhl oči, aby se nesoustředil na to, jak se jí kvůli tomu vyhrnulo do popředí ňadro.

Sakra, on se vážně zbláznil. Sotva se na ni vydržel dívat, aniž by se chtěl ztratit v jejím doteku. Chtěl ji obejmout a už ji nikdy nepustit, chtěl si ji přivlastnit v jakékoli podobě. Označit ji za svou, jako nějaké zvíře.
Zavrtěl hlavou, znechucený vlastními instinkty, a vyhýbal se pohledu jejím směrem.

"Draco? " Zeptala se Grangerová, přistoupila blíž a natáhla ruku, aby se opřela o jeho biceps. "Děje se něco?"

Ano, něco bylo sakra špatně. Nakazila ho. Prostrčila si cestu mezi jeho logické myšlenky a roztrhala je zevnitř.

A jakmile se dotkla jeho holé kůže, ucukl a utekl, jako by ho její dotek mohl přímo propálit. Zahlédl krátký záblesk bolesti v jejích tvářích, ale stěží se na něj mohl soustředit uprostřed naléhavé obavy, že jeho tepláky jsou příliš odhalené. Mírně se odvrátil, chránil se před pohledy a modlil se, aby se neobtěžovala podívat se mu pod pas.

Merline, tohle opravdu nebylo setkání, v jaké doufal.
Draco si prudce odkašlal, natáhl ruku a přitiskl si ji na spodní stranu žeber. Byla to krutá výmluva, ale Grangerovy oči se přesto rozšířily obavami.

"Ucítil jsem malé píchnutí," zalhal napůl a povzdechl si, "v posledních dnech jsem toho moc nenachodil. Asi bude nejlepší, když si lehnu."

"No jasně, samozřejmě," přikývla Grangerová vehementně. Na rozloučenou si promnul bradu a pak se otočil a začal se vracet k ložnici. Ale sotva vyšel na první chodbu, zastavil se a zaslechl zvuk druhých kroků, které ho bez jakéhokoli pozvání následovaly. Draco se se zdviženým obočím ohlédl přes rameno a zjistil, že Grangerová je jen krok za ním. Když si všimla, že se zastavil, ztuhla uprostřed kroku a zvedla oči od svých bot.

"Jdeš někam, Grangerová?"

"Oh!" Zářivě zrudla, růžová skvrna se jí rozšířila od základu hrdla až k jablíčkům na tvářích. Prsty se jí začaly kroutit do látky košile. Rozkošné. "No, asi jsem předpokládala, že bys mohl chtít společnost..."

Když Draco mlčel, pokračovala s nervózním úsměvem: "Společnost, která není tvoje matka nebo domácí skřítek, to znamená."

Chvíli váhala. Prudký, úzkostný nádech mezi rty a pak: "Dobře. Tak pojď."

Grangerová se snažila skrýt úlevný úsměv tím, že otočila hlavu na stranu, ale Draco to viděl. Viděl ho a bezpochyby věděl, že je to jedna z těch věcí, které se ho budou držet déle, než měly.

Protože to, že se Hermiona Grangerová usmála, byla nádherná věc.

Vedl ji zpátky bludištěm chodeb panství a občas se zastavil, aby popadl dech. Přemýšlel, jak dlouho bude trvat, než se zase bude cítit normálně, a nemohl si pomoct, ale v duchu proklínal Pottera za škody, které způsobil - a to ještě jednou. Kolikrát už trval na tom, že ho málem zavraždí? Stále si nesl desítky jizev z posledního Potterova pokusu o jeho likvidaci a druhý neúspěšný pokus o jeho zabití stejnou rukou se mu vůbec nelíbil.

"Takže," povzdechl si Draco a zastrčil si ruce do kapes tepláků. "Zmínila ses o sobeckých důvodech?"

"No jasně," přikývla Grangerová a přistoupila k němu, "no, samozřejmě, jako tvoje přítelkyně..."

"Falešná přítelkyně." Draco to opravil a zamračil se.

"Ano. Jako tvoje falešná přítelkyně, o které si všichni myslí, že je skutečná, začínalo lidem připadat trochu divné, že nemám ponětí, jak pokračuje tvoje uzdravování. Což samozřejmě znamenalo, že jsem musela lhát. A já opravdu nerada lžu."

"Opravdu, Grangerová?" Draco se tiše ušklíbl: "Chceš mi říct, že ta samá žena, která navrhla zinscenovat celý tenhle falešný vztah, aby kamarádce a rodině vytřela zrak, nerada lže?"

Tím si vysloužil vražedný pohled. "Nesnáším, když mě někdo obviňuje z toho, že nedokážu vzbudit ničí romantický zájem, víc než lhaní."

"Tohle někdo vážně řekl?"

"Ne přesně těmito slovy, ale rozhodně to naznačili."

Dracovi se zkroutila čelist a v útrobách mu zahučelo podráždění nad tím, že si ji někdo bezejmenný bez tváře dovolil urazit.

"Jsou to hlupáci."

Grangerová se bez humoru zasmál. "Ano, no..."

Pokračovali směrem k jeho ložnici v napjatém tichu a zdálo se, že ani jeden z nich neví, jak tu mezeru překlenout. Bylo mu jasné, že chce něco říct - možná vyjádřit soucit. Ale už při pouhém pomyšlení na to se mu svíraly vnitřnosti. Nikdy by neexistoval svět, ve kterém by se mu Hermiona Grangerová měla omluvit. A kdyby se o to začala pokoušet víc než dosud...

Draco zaťal zuby, zašklebil se na koberec a zahrál to do autu jako další záchvěv bolesti v boku.

Když došel ke dveřím, vstoupil první a náhle se cítil nesvůj, když ho následovala. Nebylo to tak, že by něco bylo v nepořádku. Vždycky byl pořádkumilovný člověk; neměl rád, když věci nebyly na svém místě, pokud tomu mohl pomoci. Ale takhle si rozhodně nepředstavoval, že ji poprvé přivede do své ložnice.

Samozřejmě si to představoval při nesčetných příležitostech. Představoval si, jak na něm jede, stehna široce roztažená přes jeho boky, jak se kolem něj svírá její kunda, mokrá a horká a tak neuvěřitelně těsná, že si nemohl pomoct a musel zasténat.

Představoval si ji pod sebou na matraci, jak má vlasy rozprostřené v divoké svatozáři kolem hlavy, jak do ní znovu a znovu zajíždí a přírazy se stávají nedbalými, jak se blíží k vrcholu.

Ale to byly jen sny. Tohle byla realita. Drsná, krutá realita, která mu způsobila hluboké zamračení, když se posadil na okraj postele.

Grangerová se zavěsila poblíž okraje jeho koberce, pohledem přelétala po různých částech jeho pokoje a tiše pozorovala okolí. Nemohl si nevšimnout, jak se její oči téměř okamžitě zastavily na jeho polici s knihami. Jak lehce přimhouřila oči, když se snažila lépe si prohlédnout tituly seřazené podél jeho polic. Draco se uchechtl a rukou, kterou neměl přitisknutou k žebrům, k ní gestikuloval.

"Pokračuj," řekl a naklonil hlavu na stranu. "Vím, že umíráš touhou podívat se. Myslím, že s mým výběrem budeš souhlasit."

Nepotřebovala žádné další pobídky. Grangerová se usmála, cílevědomě vykročila k policím a natáhla se, aby polštářkem ukazováčku přejela po řadě hřbetů. Draco se neobtěžoval zmínit, že mnohé z nich jsou bezcenná první vydání. Neměl zájem kazit jí tuhle chvíli. Ne, když už prakticky začala zevnitř zářit.

Vytáhla jich několik z police jednu po druhé a po rychlém prolistování prvních stránek je zasunula zpátky na místo. Draco si jen složil ruce do klína, pozoroval ji s drobným, vědoucím úsměvem a trpělivě čekal, až si toho všimne...

Nyní příjemné ticho vyplnilo ostré zaúpění a Grangerová se otočila čelem k němu se starou, opotřebovanou knihou, kterou pevně svírala na hrudi. Jeho úsměv se rozšířil; stáhl se do plného úsměvu, který jistě odhalil mělké dolíčky v jeho tvářích.

Při dalším nádechu se Grangerové zadrhl dech a ona k němu knihu přistrčila.

"Řekni mi, že to není to, co si myslím."

Draco nakrčil obočí. "To záleží na tom. Co si myslíš, že to je?"

"Myslím, že je to první vydání Dějin čar a kouzel!" Prakticky vyjekla a on přemýšlel, jestli si to představoval, nebo jestli se jí vlasy opravdu rozšiřují s jejími vzplanutými emocemi. "A já se ze všech sil snažím přijít na to, proč to leží tady na tvé poličce!"

Draco pokrčil rameny a pousmál se nad jejím vytřeštěným výrazem. "Proč myslíš? Rád si ji jednou za čas přečtu."

"Ale je to první vydání!"

Merline, jestli bylo něco, co Hermionu Grangerovou bavilo víc než knihy, bál se o tom slyšet.

"Jsem si toho vědom."

Oči se jí nebezpečně ztenčily. "Mohl bys ji poškodit."

"Jsem velmi opatrný."

"Mohl bys ji někde ztratit."

"Kde? Mezi námi a mou knihovnou? To je velmi nepravděpodobné."

"No..."

"Domácí skřítkové by ji stejně dokázali najít."

Do prdele. Vzduch v místnosti byl najednou zatuchlý; zhoustl nabitým napětím a Draco se zamračil nad vlastní volbou slov.

Špatně jsi to řekl, ty hlupáku.

Grangerová se rozhořčeně ušklíbla a přitiskla si knihu pevněji k hrudi, jako by ji chtěla ochránit před jejím nezaslouženým majitelem. "Ale vážně, Malfoyi. Byli by tak rádi, kdyby ti ji vrátili?"

"Všichni jsou volní, Grangerová." Draco si povzdechl a prohrábl si rukou už tak rozcuchané vlasy. Díky Merlinovi, že se rozhodl oholit. "Přísahám. Ujistil jsem se o tom, jakmile můj otec..."

"Ach, tvůj otec!" Grangerová zafuněla a oči jí zahořely: "Samozřejmě. Protože dokud byl tvůj otec ještě nablízku, nemohl bys udělat vůbec nic, že? Protože jsi pořád příliš velký zbabělec, než abys vzdoroval jedinému jeho slovu. A kdyby ho dneska pustili z Azkabanu, vrátil by ses zpátky k tomu, jaký jsi býval. Nemám pravdu, Malfoyi?"

Draco na ni zíral, rty semknuté v tenké čárce, zatímco ona těžce a zrychleně oddechovala. Její slova visela ve vzduchu mezi nimi jako sekery, které čekají na pád, a Draco cítil, jak mu v hrudi buší něco mezi rozhořčením, pocitem viny, který se mu svíral v útrobách, a příšernou touhou ji do bezvědomí přetáhnout.

Dlouze a pomalu se nadechl a pokusil se trochu rozptýlit napětí tím, že jí dal čas, aby mu pohlédla dýkami na čelo.

"Grangerová," řekl tichým a jemným hlasem,
"posadila by ses?"

Zdálo se, že ji ta žádost zaskočila, oči se jí nepatrně rozšířily, když se jí kniha v ruce sesunula. "Budu... co?"

"Posaď se, prosím. Raději bych s tebou nevedl takový rozhovor přes celou místnost, pokud si mohu pomoci."

Nevyhověla mu okamžitě. Jen na něj několikrát mrkla, než se konečně otočila a zasunula knihu zpět do přihrádky na polici, přičemž její ruka tam setrvala ve snaze prodloužit nevyhnutelné.

A teprve po několika uklidňujících nádechů se nakonec přiblížila k jeho posteli, unaveně si ji prohlédla a nakonec se uvelebila na samém konci matrace. Skoro vůbec na ni nedolehla, jako by se bála, že prostěradlo ožije a uškrtí ji.

Draco odolal nutkání pokusit se ji utěšit. Aby se cítila nějak bezpečněji. Došlo mu, že kdyby se o to pokusil, nejspíš by ho od sebe odehnala.

"Máš pravdu," začal Draco, "o tom, jak jsem se choval, když byl nablízku můj otec. Slepě jsem ho následoval. A máš také pravdu, že kdyby zůstal na svobodě, nejspíš bych dál žil pod jeho patou."

Grangerové se napjala ramena a její výraz každou vteřinou ztvrdl. Ale Draco sotva skončil.

"Jak už to tak bývá," pokračoval a opřel se o čelo postele. "Není volný. Už léta není a je velmi nepravděpodobné, že ještě někdy bude. Což přirozeně znamená, že jsem teď pánem panství já, ať už zůstane naživu, nebo ne. Magie přešla na mě. Je moje a jenom moje, dokud zůstane zavřený v Azkabanu."

Grangerová mlčel. Zamyšleně.

"Takže ano, musel jsem počkat, až bude pryč, abych osvobodil skřítky. Musel jsem počkat, až budu mít plnou kontrolu nad rodinnými trezory, abych mohl stáhnout pravidelné dary Malfoyovy rodiny různým čistokrevným elitářským organizacím. A také jsem musel počkat, až z tohoto místa odstraním všechny stopy temnoty, počínaje..."

Draco se prudce nadechl a cítil, jak mu štěrbinami mezi předními zuby prosvištěl vzduch. Myslel si, že to dokáže vyslovit. Vypudit slova z toho místa v sobě, které zůstávalo zatraceně dlouho vzhůru, až se začalo vzpírat proti svým hranicím. Varování před erupcí.

"Je to pryč," řekl, hrdlo stažené něčím neviditelným. "Zničil jsem to, jakmile jsem na to měl sílu. Nemohl jsem stát...

Do prdele, dostal by to ven, i kdyby ho to mělo zabít. Přinejmenším to jí dlužil. Říct jí, jak neuvěřitelně ho to mrzí. Říct jí, že ať se omluví kolikrát chce, nikdy to nebude stačit. Že jí bude do konce života dlužit za tu jedinou noc. A to nemluvím o celém zbytku jejich příběhu, za který musel pykat.

Byl odporný, bezcenný zbabělec, který si nezasloužil nic jiného, než aby ho zničila právě ta čarodějnice, která seděla na délku paže od něj. Rozervaná zevnitř.

Měla by ho chtít mrtvého. Zavřeného, aby shnil v cele, jako byla ta jeho otce. Donucen prožívat každý den nejhoršího období svého života znovu a znovu, protože nic z toho by se nikdy nevyrovnalo takovým hrůzám, jakým ji vystavil.

Nikdy mu nemělo být dovoleno se jí dotknout. Líbat ji a cítit, jak se její boky otáčejí o jeho. Vyžadoval to. Dychtivý. Neměl vědět, jak chutná. Neměl by vědět, jak její kadeře kloužou mezi jeho prsty a omotávají se mu kolem kloubů, když si ji přitahuje blíž.

Nezasloužil si jediný okamžik, který mu věnovala. Ale byli tady, spolu, a přesto tak daleko od sebe.

"Já vím."

Draco prudce vzhlédl, nečekal, že promluví.

"...Cože?"

"Vím, že je pryč."

Draco nechápavě zamrkal. "Jak jsi mohla...?"

Grangerová pokrčila rameny, jako by její odpověď byla tou nejsamozřejmější věcí na světě, a on stiskl rty; umlkl.

"Nevím, jak to vysvětlit, opravdu." "Ale ve chvíli, kdy jsem prošla krbem, jsem to věděla. Prostě jsem to... cítila. Myslím, že bych tu nedokázala vydržet, kdybych necítila takovou jistotu, že už mi to nemůže ublížit. Že je to... pryč. Přesně jak jsi říkal."

Klouby ho bolely a teprve tehdy si uvědomil, že se začal držet prostěradla jako záchranného lana, kůži napnutou na kost.

Polkl a ochutnal pálení něčeho, co mu připadalo jako žluč vzadu v krku. "Jak jsi mohla...?" zněl jeho hlas přerývaně.

Mírně zavrtěla hlavou a on téměř viděl, jak se jí v mozku otáčejí jednotlivá kolečka. Snažila se racionalizovat své emoce a převést je na jednoduchou odpověď. Logický závěr.

Ale nakonec řekla jen: "Já nevím."

A zdálo se, že pro oba to byla ta nejvíc šokující věc, kterou kdy přiznala.
_____________________________________

Strašně moc se omlouvám, že dlouhou dobu nevyšla kapitola. Nevěděla jsem, jak pokračovat a neměla jsem vůbec náladu a ani čas nad tím přemýšlet. Snad jsem najela zpátky na vlnu, ale tak uvidíme.
Doufám, že se vám nová kapitola líbí a že za něco stojí.

Vaše Darky 🤍