Další mizerná pohádka.
Tohle prohlášení mě napadlo když mi cestou ze schodů sklouzla lodička a kdyby mě nechytil nejspíš bych už ležela na podlaze pod schody.

,, Stýskalo se ti po mé náruči, popelko?"zeptal se špatně skrývaným pobavením a přitáhl si mě za pas ještě těsněji k sobě.

,,Tyhle kecy ti opravdu na nějakou zabrali?"zeptala jsem se kousavě a snažila se najít ztracenou stabilitu. Nejvíc mě ale štve,že nemám opravdu daleko k tomu mu podlehnout. Svým způsobem je jeho chování osvěžující.
Běžně jsem já ta kdo se marně snaží ale teď je to on kdo se tak snaží. Možná ho budu ještě chvíli trápit než mu dám šanci. Tedy za předpokladu,že si to do té doby nějak nepokazí.

,,No já je běžné ani nepotřeboval ale je příjemná změna moct pro změnu někoho dobívat."řekl klidně a mimoděk mě pohladil po zádech.

,,Vypadám jako snadná kořist?"zeptala jsem se s ušklebkem a o krok jsem  od něj odstoupila. Byla jsem až příliš blízko.

,,Jsi ledacos ale snadná kořist rozhodně ne."řekl nevinně ale držel mě abych neměla šanci od něj utéct.

,,To není ten nejhorší kompliment co jsem za život slyšela."řekla jsem pobaveně a zakroutila nad svou situací hlavou. S ním si přijdu opravdu zvláštní ale v tom dobrém slova smyslu.
Výjimečně.