Seděl naproti mě a bezeslova na mě koukal.
Trvalo mu ještě dlouho než se nakonec vzpamatoval a zhluboka se nádechl. Úplně jsem čekala nějaký blbý kecy.

,, Fíha, kdyby to nebyl tak dlouhý život byl bych zklamaný tím strohým vyprávěním."řekl zamyšleně a jeho očí mi propalovaly díru do duše.

,,To jsi jako čekal,že ti budu vyprávět o každé hovadině co jsem za život udělala? To bychom tu strávili minimálně ještě jedny Vánoce."řekla jsem pobavením a lépe se uvelebila.

,,Asi jsi za život potkala dost známých osobností."řekl zaujatě.,,potkala jsi například toho známého svůdce Casanovu?"

Zdrceně jsem si povzdechla a přikryla si oči dlaní.,,Toho mi ani nepřipomínej."řekla jsem otráveně a při té vzpomínce se mi opět zvedl žaludek.

Kdyby byl pes tak by se mu teď zvídavě vztyčili uši. Už jen aby začal zvědavostí slintat.
,, Povídej.."řekl nedočkavě.

,, Jednou jsme společně vypili dvě flašky červeného a vsadili jsme se kdo pod jmelím získá víc polibků."řekla jsem se špatně skrývaným pobavením a na tváři se mi usadil vítězný úšklebek.,,Vyhrála jsem."

,,Ty jsi vyhrála nad Casanovou?"zeptal se nevěřícně a překvapeně vykulil oči.

,,Jasně, o dva gentlemany a tři lady."dodala jsem pobaveně a šibalsky na něj mrkla.
Následně jsem se zvedla a vydala se ke dveřím. Než jsem dokončila své vyprávění byla hluboká noc, možná i brzké ráno. Takže sál byl už nejspíš úplně prázdný a jediný kdo tam mimo nich ještě zůstal byla byly zaměstnanci co to pomalu ale jistě sklízí  vše aby mohli také odejít domů.

On se také zvedl a jako správný kavalír mi otevřel dveře.
,,Tak asi oslava už skončila."řekl klidně a věnoval mi pobavený úsměv.