,,Tady ne."řekla jsem nakonec odevzdaně a odtáhla se z jeho dosahu. Tento vývoj událostí se mi vůbec nelíbí. ,,Pojď za mnou."

Byla jsem v této budově už když se dělaly základy. Byla postavena za dob prohibice a já v jejich tajných místnostech strávila jedny celé vánoce. Nejsem alkoholik ale úřady mě ten rok prohlásili za nežádoucí osobu a byla jsem podezřelá,že ten rok co mě nikdo neviděl jsem strávila protivládní činností. Taková hovadina, jako by mi to stalo za tu práci když za pár let bylo stejně po všem.

Prošla jsem sálem hlouběji do chodby vedoucí na sever a zastavila se až u obrazu jehož jméno bylo více než příhodné. Jinovatka.
Celý svět ukrytý v zimní pohádce pokrytý jemnou jinovatkou.

Odklonila jsem obrázek a zmáčkla drobného ducha nakresleného pod ním. Běžně takovým detailům nikdo nevěnuje pozornost.

Ozvalo se tiché lupnutí a kus zdi o velikosti dveří se začalo otvírat.

,, Páni."zašeptal obdivně doktůrek za mnou a já mu podržela dveře než jsme se oba přesunuly ze zvědavých oči co byly v sále.

,,Tady budeme mít soukromí."řekla jsem a rozsvítila jedinou lampu co tu byla.
Bledé světlo dopadlo na spoře vybavený pokoj jemuž dominovalo kanape.

Posadila jsem se a povzdechla si. Nemyslela si ,že tenhle den někdy přijde. Nemyslela si ,že bude muset čelit celé své minulosti.

,, Nechceš se jen ptát..."nakousla jsem větu a opět zalitovala,že jsem se nezeptal na jeho jméno.

,,Nechci, protože bych mohl něco opomenout. Vyprávěj a já budu poslouchat."řekl klidně a posadil se těsně vedle mě. Asi aby vše slyšel a nic mu neuniklo. ,, Mimochodem, jmenuju se Nikolas."

,, Pěkné jméno, vznešené."řekla jsem s malým úsměvem a trochu se uvolnila. Když tomu neuteču nemá smysl se stresovat.

Zhluboka jsem se nadechla a pro jistotu upřela svůj pohled do prázdna. Nechci vidět jeho tvář když budu vyprávět.

,,Vše začalo ještě v temném středověku..."