Každý příběh nějak začíná, ten můj začal už opravdu dávno v dobách kdy ještě existovaly princové, rytíři i čarodějnice s kouzelníky.

Zmínka o magii je důležitá, protože právě kvůli ní tu stále ještě jsem.
Původně to začalo jako lákavá nabídka, dlouhý život i nesmrtelnost mi tak popletli hlavu,že jsem zapomněla přemýšlet nad zápornými stránkami dohody, kterou jsem uzavřela.
To ovšem trochu předbíhám.

Měla bych to vzít od začátku. Bývala jsem princezna v jednom malém království jehož jméno i existence dávno zanikla v propadlišti dějin. Jediný královský potomek.
Bylo mi předurčeno, že můj život skončí ve velmi nízkém věku což dělalo velkou starost mým drahým rodičům.

To oni vyhledali Čaroděje jenž jim za velký poklad sliboval mou nesmrtelnost. Měli neskutečný strach z mé smrti, takový že zapomněli na svůj zdravý úsudek a přehlíželi varovná znamení.

Nevědomky mi tím ale podepsali rozsudek horší než smrt.
Vlastně posledních pár dekád si říkám o kolik by byla smrt milosrdnější trest než osud ke kterému mě to kouzlo odsoudilo.

Většinu roku je ze mě totiž jen stín mé bývalé existence. Jen duše bez těla co bloudí světem bez toho aby si jí někdo vůbec všiml.
Chodím ulicemi mezi davy ale nikdo mě nevidí.
To je ta moje osudová pohádka.