Nejvíc mě na něm ale vytáčí fakt, že ať řeknu cokoliv stále se na mě usmívá, jako by mi chtěl dokázat jak moc nad věcí je.

Celý večer jsem se mu snažila vyhýbat až to vypadalo ,že před ním utíkám. Když šel směrem k hloučku lidí se kterými jsem mluvila rychle jsem se přesunula o skupinku dál a stále jsem nenápadně sledovala jeho pozici aby mě nemohl překvapit.

Měla jsem docela štěstí,že si toho ale nikdo nevšiml. Tohle by se vysvětlovalo opravdu hodně špatně.

Když jsem měla povinné zdvořilostní fráze se všemi co jsem se jim  musela ukázat za sebou, ukryla jsem se v jednom temnějším rohu a poslouchala koledy. Byly tu na doplnění vánoční atmosféry ale jediný vliv jaký to na mě mělo byl ten, že mi to pěkně hrálo na nervy.

Možná víc než fakt, že chvíli potom co jsem zmizela mi z dohledu zmizel i on. Svým způsobem mi bylo jasný,že na mě bude zvědavý. Asi je zvyklý,že mu každá padá k nohám a snaží se ho co nejsnadněji uhnat. Takže když jsem se pak objevila já a místo nahánění od něj utíkám....jen povzbuzuji tu mužskou touhu dobívat a slabost úspěšných pro těžké výzvy.

Když se to podá takhle, jsem dokonalá kořist.

Dřív bych to možná i zkusila ale u těhle kluků je pravděpodobnost,že z toho bude něco vážnějšího třicet pět procent. Maximálně třicet sedm.

Na takovou sázku do loterie nemám ani chuť ani nervy.

,,Zase zkusíš utéct?"

A je tady krásné dejá vu. Jako by nestačilo,že na mě za dnešní večer už jednou promluvil zákeřně ze zálohy ale jemu se to podaří i po druhé. Už nejsem tak ostražitá jako kdysi.

,,Na to už je očividně pozdě."řekla jsem s povzdechem a otočila se za jeho hlasem.

,,Možná bych si to měl brát osobně, protože se všemi ostatními se bavíte normálně."řekl s úsměvem ale tvářil se trochu zamyšleně.,,Celý večer nad tím přemýšlím, co jsem vám provedl. Na nic jsem nepřišel tak doufám,že teď se dozvím odpověď."

,,V tom případě vás zklamu."řekla jsem prostě.,,Vy konkrétně jste neudělal nic."

Naklonil hlavu na stranu a nejspíš si v hlavě přehrával každé slovo co jsem pronesla.

,,V tom případě to není fér. Měl bych dostat šanci to pokazit sám za sebe."řekl nevinně a přišel blíž ke mně.

Zatajil se mi dech a na okamžik jsem měla chuť zkrátit vzdálenost mezi námi úplně abych se mohla rozplynout v jeho náruči.
Vykulila jsem oči když mi moje myšlenky plně došli a vycouvala jsem na původní vzdálenost.
Co to semnou je v jeho přítomnosti?

Když viděl jak jsem zareagovala trochu zvážněl.
,, Hlavně v klidu, to byla jen sranda."řekl jemněji a neustále se mi díval do očí. Nevím co v nich hledal ale očividně to našel.  Jako by v té temnotě mohlo být něco zajímavého.

,,Já vím."odsekla jsem a nasadila svůj poker face.

,,Když už jsme si to takhle vyříkali,"řekl klidně a napřáhl ke mně ruku.,,Smím vás požádat o tanec?"