Domů se mi tedy ale rozhodně nechtělo. Měla jsem neskutečný vztek a kdybych byla doma nejspíš bych něco rozmlátila.
Takhle to je pokaždé. Kdykoliv narazím na nějakého jakž takž slušného chlapa tak se to posere.

Čas od času za to může Mordred ale většinou je to chyba toho chlapa.
Dojde mu ,že nejsem ve skutečnosti to co by chtěl. Nebo si najde někoho lepšího či dokonce zjistí kým ve skutečnosti jsem a snaží se z toho vyždímat co nejvíc pro sebe. To jsem ale často zjistila až když můj čas končil.

Procházela jsem zasněženými ulicemi a sledovala nejrůznější světýlka, které lidi věšeli na své domky nebo okna. Hrálo to všemi barvami a já se snažila najít svůj vnitřní klid. Ta atmosféra byla nádherná a kouzelná.

S každým krokem, s každým dalším světlem jsem si připadala líp. Tentokrát jsem měla štěstí, protože jsem s tím chlapem neztratila celé vánoce.
Jen pár dní.

Pousmála jsem se když jsem v dálce uviděla velký vánoční stromeček, který stál přímo uprostřed náměstí. Kolem bylo spoustu malých stánku s nejrůznějšími sortimenty. Grog, svařák, trdelník i medovina tu byla standard. Navíc se tu dali sehnat nejrušnější dárečky od malých obchodníků nebo dokonce ručně dělané řemeslníky. Když to tak vidím přijdu si jako bych se zase vrátila do své doby kdy se věci dělali jen takhle.

Každá jednotlivá věc byla originál za kterým bylo mnoho práce od člověka který rozuměl svému řemeslu a taková věc se klidně mohla dědit dvě či dokonce čtyři generace než byla prohlášena za nepoužitelnou.
U prostých lidí ještě déle.

Byla jsem natolik zmámená a okouzlená,že jsem si nevšimla nezvané společnosti.

,, Nedáte si se mnou medovinu, princezno?"zeptal se sladkým hlasem a na rtech mu hrál typický úšklebek. Jeho sebedůvěra byla tak velká jako by mu poskytovala ochranný štít proti světu.  Jeho se nic netýkalo a nic se ho nemohlo dotknout.

,,Dej mi jeden důvod proč bych měla, egoisto?"zeptala jsem se kousavě a hravě mu oplácela jeho úšklebek. Svým způsobem si nikdy nezůstaneme nic dlužný. Na každou jeho zákeřnost mu mileráda odpovím vlastní. Nejsem totiž žádné ořezávátko, i když s oblibou dělám dobré skutky.

,,Hodný holky přece zlý kluky chtěj."řekl nevinně jako by tím bylo všechno vysvětleno.

,,V tom případě máš opravdu smůlu, protože já rozhodně nejsem hodná holka."řekla jsem dobíravě a zabodla do něj svůj pověstný pohled. Kdyby pohled mohl zabíjet už je po něm.  Na druhou stranu už tam dávno mohl být. Je starší než já ale o moc ne. Mohl by mít krásný náhrobní kámen, jen nevím jak by vysvětloval ten velký ročníkový rozptyl.

,,Navíc máš pifku na chlapy."řekl ploše a uchechtl se.

,, Nedělej ze mě kudlanku. Za většinu mých problémů s chlapy můžeš ty."poznamenala jsem trefně a vyplázla na něj jazyk.,, Minimálně půlku těch normálnějších si začaroval."

,,Víc jak polovinu."řekl hrdě a nabídl mi svoje rámě.,, Přijmeš tedy moje pozvání na medovinu? Když už víš,že každý chlap je parchant nemám tě čím zklamat."

,,Ty kdybys nekecal."odtušila jsem pobaveně a zahákla se za něj.,, Víš,že tě stále čeká moje odplata?"

Tuhle otázku jsem nadhodila po cestě ke stánku. Ten prevít ví co na mě zabírá. Vánoční atmosféra, teplá medovina a tabulka hořké čokolády. Tu čokoládu vytáhl hned jak jsem měla v ruce kelímek.

,, Tímhle to nevyžehlíš."řekla jsem rozhodně a s chutí si kousek ukousla.
My s Mordrede jsme takový přátelé/nepřátelé už několik staletí. Na začátku jsme se sice párkrát málem navzájem zabili ale zhruba od začátku dvacátého století jsme v takové šedé zóně.

,, Tak já se na to připravím."řekl s ledovým klidem. Vždy připravený na vše. To už jsem ho taky naučila.