Nevím, co k tomu napsat. Včera jsem si konečně koupila svoji první knížku o Nico di Angelo a Will Solace, takže omg aaaa. Doufám, že se kapitola bude líbit. Budu ráda za komentáře.
---------------------------------------------------------
Liam♦️: Jak to jde?
Nicolas♠️: Dobře. Je úžasný. Mimochodem tě Ryuu pozdravuje.
Liam♦️: Že ho také pozdravuji.😊

„Tento týden vás některé čekají přijímačky, takže se budete všechny hodiny učit individuálně." řekl nám pan učitel. „A když jsme už přijímačky psali?" zvedl jsem ruku. „Můžete dělat, co uznáte za vhodné, jen nerušte." podíval se na mě a Hani. Hani si s úsměvem ke mě přesedla, aby měl Danny větší prostor se soustředit. Hani mi podala omalovánky. „Kde jsi je vzala?" pošeptal jsem jí. „Idk." usmála se a začala si vybarvovat. Já nad tím jen vzdychl a začal také.

„Come on, come on, come on. Zvedni to." přecházel jsem po chodbě. Charlie mi to stále nebral a to mi říkal, že má teď volnou hodinu. „Stále ti to nebere?" došla ke mě Hani. „Kašlu na to. Možná má přece jen hodinu." vypnul jsem si mobil a zamířil jsem zpět do třídy. Ostatní se stále ještě učili. Jediné hodiny, kdy se nebudeme učit, tedy jen ti, co nechcou, je výtvarka.

„Nevíte to někdo?" ukázala Viktoria na jeden příklad zrovna, když jsme obědvali. „Hmm, jak to vypočítat? Když vypočítáš odmocninu z dva tisíce dvaceti pěti a druhou mocninu z třiceti dvou, tak ti výjde čtyřicet pět plus tisíc dvacet čtyři a výsledek ti výjde tisíc šedesát devět." napil jsem se. Všichni se na mě podívali s otevřenou pusou. „Já myslel, že používáš při matice taháky a ty to přitom umíš bezvadně." divil se Danny. „Už je to tak." „A ani se nehlásíš." řekla Vika. „Nemám proč." upravil jsem si vlasy. „To mám po tátovi M. Je taky rychlí v počítání, ale na veřejnosti to ukazovat nepotřebuje."

„Dnes jsem vám nachystal uklidňující téma. Budete si stříhat a lepit. Liame, Hani, jestli chcete dělat něco težšího, tak můžete stavět origami." oznámil nám táta N. Všichni tedy začali a já si zatím s Hani začal hledat návody na origami. Han si našla želvičku a já si řekl, že zkusím něco težšího. Draka. Nebylo to tak těžké, jak se zdálo. „Jak si to sakra udělal?!" zeptala se mě. „Nevím." usmál jsem se. „Koukej na moje." ukázala mi zmuchlaný papír. „Hodně origami." zasmál jsem se. Ukázal jsem jí, jak to poskládat. Zkusila to tedy a povedlo se jí to, takže byla ráda.

„Nathanieli, můžu s tebou mluvit?" nakoukl do ateliéru náš třídní učitel. „Jasně." řekl a zamířil za ním. Chvíli si povídali a pak se pravděpodobně rozloučili a pan učitel odešel. Táta došel zpět do ateliéru a zamířil za námi. Opřel se o stůl a začal mluvit. „Jak se zítra píšou přijímačky, tak vy a asi tak ještě tři z druhé třídy musíte být ve škole, jelikož jste už přijímačky psali. Ale učit se nebudete. Budete tu se mnou v ateliéru." My se s Han na sebe radostně podívali.

„Jak jsem vám psal, tak jste si mohli vzít cokoliv, na čem chcete pracovat." řekl nám pěti táta N. My přikývli. „Jen na hodinu budete muset jít do jiné učebny." sedl si za stůl. Já pracoval na jednom rozpracovaném fitu a Hani zatím zkoušela něco kreslit na jejím grafickém tabletu. Z druhé třídy tu byl jeden chlapec a dvě dívky.

„Sakra." zaklel jsem si. Vstal jsem a zamířil jsem ke stolu, u kterého seděly děcka z áčka. „Nemáš ořezávátko? Já si zapomněl a zlomila se mi tužka." přišel jsem ke chlapci. Ten ke mě zvedl pohled a podíval se mi do očí. Já se usmál. On se začervenal a rychle mi podal ořezávátko. „Díky." Mrkl jsem na něj a šel jsem zpět za Hani. „Musíš rozčervenat každého gaye?" zvedla obočí. „Asi." podíval jsem se koutkem oka na něj.

„Omg, jsi úžasný." šeptl mi do polibku. Já se usmál a otevřel oči. Přisál se mi na krk. Vzdychl jsem. „Nemáš náhodou přítele?" najednou se mě zeptal. „To je teď jedno." znovu jsem se usmál. On tedy také a políbil mě. Klekl jsem si. „Good boy." vzal mě s úšklebkem za vlasy.

„Díky." když jsme skončili, tak se usmál a dal mi částku, na které jsme se předem domluvili. Ano, začal jsem si tak trochu vydělávat tímto způsobem. „Kdyžtak mi napiš na ig, kdybys mě někdy potřeboval. Takže, já jdu a ty pak příjdeš za tři minuty." On přikývl.

Na dvě hodiny nás hlídal táta M, protože táta N jednu učil a druhou suploval. Po uběhlé době nás zavedl zase zpět do ateliéru. „Ahoj." políbil ho táta N. „Ahoj." usmál se. „Koukejte, co mám." zvedl táta N pět obálek nad hlavu. „Pan ředitel mi to donesl, že vám to mám dát." rozdal nám obálky s našimi jmény. S Hani jsme si to rozdělali naráz s druhou třídou. „Přijat." vykřikli jsme všichni. „Gratuluji." usmál se táta M a šel se nachystat na svou další hodinu. „Vidíš." obejmul mě táta. „Se divím. Moje obrázky tak dobré nebyly."

Liam🌹: Jsem tam.😍
Nina🌸: Také.😍

Druhý den jsme měli naštěstí být ve škole jen čtyři hodiny. Já ještě dozdoboval můj rozpracovaný fit. „Na koho to vlastně je?" zeptala se mě Hani. „Mohlo by to celkem být tobě." změřil jsem si ji pohledem a vytáhl jsem si krejčovský metr. Změřil jsem si ji. „Jo, to by ti mělo být." usmál jsem se a pokračoval jsem. „Okay." zvedla obočí a pokračovala v háčkování, které si ten den vzala do školy.

„Koukej, žabka." usmála se a ukázala mi, co uháčkovala. „Šikovná." pochválil jsem ji. Už mi toho na dodělání moc nezbývalo. Dozdobil jsem to asi půl hodiny před koncem. „Zvedni se, musíš si to vyzkoušet." strčil jsem to Hani do rukou. „Okay." podívala se na to. Po chvíli se vrátila. „Je to úžasné!" otočila se kolem dokola. Byly to takové speciální krátké šaty se sakem. „Vidíš, sluší ti to." usmál jsem se. „Můžeš si je klidně nechat, jen si je potřebuji ještě nafotit." Ona přikývla. „Jo, abych nezapomněla, tady máš fénixe." podala mi uháčkované zvířátko. „Díky." obejmul jsem ji.

„Jsem ráda, že tě přijali.” sedla si ke mě Mia. „Díky.” opřel jsem se o její rameno. „Nemůžu se dočkat prázdnin, až bude naše velká parta chodit ven.” „Já taky ne.” vzdychla. „Škola těžka?” podíval jsem se na ni. „Ano.” usmála se unaveně. „Alespoň, že se můžu přez víkendy vyspat.” položila se na pohovce.

Všichni spolužáci si vyměňovali dojmy z přijímaček. „Tak se posaďte. Už začala hodina.” vešel do třídy pan učitel. Spolužáci se tedy posadili zpět na svá místa. „Vím, že si toho máte co říct, ale teď od vás potřebuji pozornost.” opřel se o stůl. „Budete dělat projekt na jedno z témat, které bude napsáno na seznamu. Kdyžtak si můžete vybrat jaké jiné chcete, ale musíte mi to do konce dne říct, a nebo napsat.”

Žádné z volných témat se mi nelíbilo. Podíval jsem se směr okno. No jasně. Udělám projekt o Apollónovi. Nebo nějakou bohyni. Třeba Iris. Bohyně duhy. Nevím, co s tím furt mám, ale dějepis to je, takže pohoda. „Liame, tak co jsi sis vybral?” došel ke mě pan učitel. „Bohové a bohyně řecké mytologie.” řekl jsem. On přikývl a napsal si to na papír.