Bro, tato kapitola. Celkem taková nudná ig. Začátek není moc pozitivní. Trochu moc. Užijte si ji.

---------------------------------------------------------
Danny:

„Asi bych nečekal, že bych o to přišel s tebou." usmál jsem se na svého přítele. „Nevím, jestli na to nejdeme moc rychle." sklopil oči. Byl roztomilý. „Možná." vzal jsem ho za bradu a políbil ho. „Co říkáš na to, že jsem byl tvůj první?" zvedl jsem obočí. On vypadal, jako by ho někdo bodl do zad. „Popravdě..." nervózně si oddělal vlasy z obličeje. „Ty už jsi o to přišel dříve? S kým?!" zeptal jsem se ho. Dlouho mu trvalo, než se vymáčkl. „S Liamem." zakryl si pusu dekou. „Děláš si srandu?! S ním? Ten děvkař!" zařval jsem na něj. „Promiň." začaly mu téct slzy. Došlo mi, že ho to asi ranilo, že jsem na něj zařval. „Klídek." pohladil jsem ho po tváři a políbil ho. Pak jsem se k němu otočil zády a deku jsem si přisunul až k hlavě. „Promiň." uslyšel jsem od něho. „Neomlouvej se. Může za to ten kokot. Hezky si to s ním vyřídím!"

Liam:

„Ty děvko!" vlepil mi Danny facku. „Co ti sakra jeblo?!" křikl jsem na něj. „Vyspal jsi se s mím přítelem!" „Já nevěděl, že jste spolu!" „Jak jako nevěděl? Však to bylo jasné!" „Mohl jsi mi to říct." ublíženě jsem se bránil. „Jsi jen zkurvená děvka!" „Vždyť jsme kamarádi!" „Už ne!" naštvaně odešel. Denis se na mě smutně díval. Pak mi zamával, protože ho Danny táhl za ruku pryč.

Denis🩶: Jsi v pohodě?🥺
Liam🖤: Jo...
Denis🩶: Není to tvá chyba.
Liam🖤: Je. Promiň, ale asi není moc chytré, mi psát. Chápu, že to Dannymu vadí a nechce se se mnou už bavit.
Denis🩶: Nebuď na sebe tak přísný.
Liam🖤: Musím.

„Liame, proč je na tebe Danny naštvaný?" zeptala se mě Han do hovoru. „No-" „Je to děvka!" uslyšel jsem Dannyho. „To je jedno." položil jsem hovor. Položil jsem se na posteli a jen tak jsem se koukal do stropu. Už se stmívalo, takže v mém pokoji bylo šero. „Li." nakoukl dovnitř táta M. „Jdi pryč." otočil jsem se ke zdi. „Vy jste se s Dannym pohádali?" pohladil mě po rameni. „On se mnou. Jsem v poho. Můžeš jít." řekl jsem naštvaně. „Dobře. No, zítra jedeme na výlet. Odjíždíme v deset, aby jsme se mohli ještě ráno vyspat." postavil se. „Dobrou." odešel. Nemohl jsem spát. Prostě to nešlo.

„Liame, je ti dobře?" zeptal se mě ráno táta N. „Ani ne." vzdychl jsem. „Úplně hoříš. Donesu teploměr." odběhl. „Jasně, že máš teplotu. Nikam nejedem. Na, zpolkni to a odpočívej." podal mi prášek. Já ho zapil a zase si lehnul. „Dobře. Je to v poho. Napíšu jen Ise." uslyšel jsem tátu M. „Klidně můžeš jít. Já tu zůstanu s Liamem." řekl táta N. „Jsi si jistý?" „Jo." „Radši bych vás tu nenechával." „Marcu, vážně jeď.” odbil ho. Je mi líto, že tu se mnou táta N musí tvrdnout, místo toho, aby jel na výlet a trochu si užil víkend. „Tati, vážně jeď. Budu v pohodě." řekl jsem mu. „Liame, v pohodě. Mě to nevadí. Půjdu si číst. Jestli něco budeš potřebovat, tak za mnou zajdi." vyšel z mého pokoje.

Jen tak tak jsem stihl doběhnou do koupelny. Hned jsem se vyzvracel. Táta N mi podržel vlasy, abych je neměl špinavé. „Díky." usmál jsem se. „Stoprocentně si musíš jít lehnout. Donesu ti ještě nějaké prášky.” Já přikývl a zamířil do pokoje.

Během pár dnů jsem už byl zase fit. „Hej, Liame, nezajdeš si se mnou a Minou večer zaplavat?" zeptala se mě Mia. „Jo, klidně." usmál jsem se. Jen co Mia odešla, tak jsem si šel nachystat batoh. „Budeš tam chtít zavést?" zeptal se táta M. „Hej, asi jo." podíval jsem se na něj.

„Ahoj." zamával jsem holkám. „Čauko, Lio." pozdravila mě Mina. Někdy mi tak říká. Šli jsme si obléci plavky. Byl jsem rychlejší než holky, takže jsem na ně počkal. Bylo super, si po dlouhé době zase zaplavat. Holky zkoušely skákat z můstků. Na to mě nalákat naštěstí nezvládly. Jsou spolu cute. Mohli by spolu chodit. Bylo by to skvělé.

„Ahoj, holky." zamával jsem jím, když jsem nastupoval do auta. „Ahoj, Liame. Zase někdy." „Jak to šlo?" zeptal se táta. „Plavání bylo fajn." „To jsem rád. Už jen půl měsíce a budeš na jiné škole." „To jsi mi připomínat zrovna nemusel." vzdychnul jsem.

„Máš vše nachystané na zítřek?" zeptal se mě táta M. „Asi jo." rozhlédl jsem se po svých věcech. Za dva dny začínala škola, takže zítra ráno odjíždím na ubytko. „Tady máš ještě hotovost. Je jí sice málo, ale zbytek máš na účtu, takže si nezapomeň kartu." dal mi táta N obálku. „Na to fakt nezapomenu." vzal jsem si ji a schoval jsem si ji do jedné kapsy batohu.

„Ahoj." usmál jsem se na svého přítele. „Čauko." obejmul mě. „Budeš mi chybět." „Ty mně taky." stoupnul jsem si na špičky a políbil jsem ho. „Budeš mi psát, doufám." Já přikývl. „Škoda, že máš školu až za Paříží." vzdychnul. „Na nějaké víkendy budu jezdit domů, takže se můžeme vidět." „To by bylo fajn." pohladil mě po vlasech. „Tak já musím, ahoj." zamával jsem mu ještě. „Ahoj." smutně se pousmál.

„Tak jo, jsme tu." řekl táta N. „Takže střední škola." vzdychnul jsem a otevřel jsem dveře auta. „Nejdříve tě jdeme nahlásit." vystoupil táta N. Táta M ho došel a vzal ho za ruku.

„Dobrý den, náš syn tu má mít zařízené ubytování. Liam K. Anciel." řekl táta M paní, která seděla na vrátnici. Ona se hned podívala do papírů. „Je to tu. Podepište to a hned dostane klíče." podala jím papír. On si to přečetl a podepsal. Táta N sice není můj biologický otec, ale drží za mě zodpovědnost. I tak podepisuje většinou vše táta M. Nevím proč. Ta paní mi podala klíče. „Třetí patro. Pokoj sedm." Já přikývl.

„Ahoj, zlato. Budeš nám chybět. Přijeď o víkendu." obejmul mě táta N. „Můj syn jde na střední. Jak neskutečné." položil mi táta M ruce na ramena. „O víkendu přijedu." usmál jsem se, naposledy jsem je obejmu a zamával jím. Věci jsem si zvládl pobrat sám.

Stál jsem před dveřmi, kde bylo napsáno číslo mého ubytování. Měl jsem tam mít spolubydlícího. Vešel jsem dovnitř. Zavazadla jsem si dal do předsíňky. Byly tam dveře, které by měli vést do pokoje, který, bohužel, musím sdílet s nějakým klukem. Otevřel jsem je.

Na levé posteli seděl chlapec s blond vlasy. Jen co mě uviděl, tam mu zazářily oči. „Ahoj." přišel ke mně radostně. „Ahoj." zvedl jsem obočí. „Ty jsi můj spolubydlící, že?" „Jinak bych se sem nedostal." „To ani tak pravda není." zamyslel se. „Každopádně vítej. Tvá polovina je pravá. Dokud nic nezničíme, můžeme si to tu vyzdobit, jak chceme."
„Dobře." přenesl jsem si své věci na svou polovinu.

Ten kluk se na mě stále s úsměvem díval. „Jsem Daiki." „Já Liam." „Máš moc pěkné vlasy." „Díky." otočil jsem se k němu bokem. Když jsem se na něho po chvíli zase podíval, tak vypadal trochu smutně. „Hej." přišel jsem k němu a posadil jsem se vedle něj. Díval se mi přímo do očí. „Máš hezké oči." řekl jsem. On se zase usmál.

Najednou se rozrazily dveře. „Ahoj, prváci." vešel nějaký vysoký brunet. „Co třeba klepat?" zvedl jsem obočí. On si nás prohlédl. „Ruším snad mého oblíbeného blondýna, nebo jeho spolubydlícího?"„Ne ne." řekl chlapec vedle mě. „No vidíš. Takže, jak jste se zabydleli?" „Dobrý, I guess." šel jsem si sednout zpět na svou postel. „To je cool. Mám pro tebe seznam nejlepších a nejhorších profesorů a profesorek." podal Daikimu papír. „Díky." zvedl k němu oči. „Už musím jít. Večer se určitě zase uvidíme." odešel z pokoje.

„Kdo to je?" podíval jsem se na něj. „Philip. Teď bude ve třeťáku. Jeden z nejpopulárnějších na škole. Známe se, když jsem sem chodil na přípravku. Dost mi pomohl." usmíval se. „Pokud mě paměť neklame, tak jsi byl na přijímačkách ve stejné skupině." zamyslel jsem se. „To nevím. Tebe si asi nepamatuji. Dost jsem se soustředil na to, aby to bylo dokonalé." Já přikývl.