Časem bych mohla aji k tomuto dodat obrázek. Fr to zase vydávám znovu. Z neznámého důvodu se mi vymazaly osoby, takže nějaké obrázky jsou jiné, protože jsem je už nenašla, třeba, jako Liama. Doufám, že se kapitola bude líbit. Budu ráda za komentáře.
---------------------------------------------------------
„Ahoj, Charlie. Všechno nejlepší k narozeninám." obejmul jsem svého přítele. „Děkuji, zlato." políbil mě. „Tady máš dárek." podal jsem mu zabalenou krabičku. „Je to takové jednoduché. Úplně jsem nevěděl, co ti mám dát." nervózně jsem si prohrábl vlasy. „Náramek? Ten je úžasný." vzal mě do náruče.

„Divím se, že jsi mě vlastně vyzvedl u školy a nepočkal jsi si na to, až přijedu domů." líznul jsem si zmrzliny, kterou mi Charlie po cestě koupil. „Chtěl jsem tě mít co nejdéle pro sebe." usmál se. „Přece jen, zítra máš módní přehlídku, takže by jsi na mě kvůli přípravě dnes neměl čas." podíval se na mě. „Chápu. Zítra se poprvé uvidím s prarodiči z táty N strany. Pro tátu to bude vyčerpávající." On přikývl. „V neděli bych tě sem mohl zase doprovodit." navrhl. „To by asi šlo. To bych tě rovnou mohl seznámit s mými přáteli." vzal jsem ho za rameno. „Klidně." políbil mě do vlasů.

S Charliem jsme společně jeli vlakem zpět do Paříže. „Jak se vlastně máš?" vzal mě za bradu. „Celkem dobře." podíval jsem se mu do očí. „Jak to, že si své prarodiče ještě nikdy neviděl?"
„Vždy slibovali, že přijedou, ale nikdy nepřijeli, takže ani moc nedoufám teď." sklopil jsem hlavu. „Budeš tam, že?" On s úsměvem na rtech přikývl. „Táta mi už koupil vstupenku. Co by pro mě neudělal, že?" Já se nad tím zamyslel.

„Ahoj, tati. Táta N není doma?" pozdravil jsem ho. „Ahoj. Nath si potřeboval něco vyřídit." „Dobře." posadil jsem se na pohovku. „Půjdeme si spolu zabruslit." oznámil mi. „My? Ale proč?" podíval jsem se na něj. Táta M mi podal obálku. „Jak jako, že jsem vybrán do gymnastické soutěže pro chlapce?" zvedl jsem k němu oči. „Vaše trenérka nahrála video a poslala ho na výběrové řízení. Jelikož jsi jediný chlapec ve vašem týmu, tak nemáš konkurenta." usmál se. „Wow." zvedl jsem obočí a nevěřícně jsem se koukal na obálku.

„Mio? Teto? Nečekal jsem vás tu." byl jsem překvapen. „Musíme tě přece podpořit a navíc, já sama se dostala do výběrového řízení pro dívky." přijela ke mně Mia. „A proč máme zrovna krasobruslit? Vždyť mám zítra módní přehlídku. Co kdyby se mi něco stalo?" otočil jsem se na tátu. „Neboj, jsem si jist, že se ti nic nestane. Krasobruslení je dobré na protažení, takže taková rozcvička. Vím, že tě to už moc nebere, ale už jsi se několikrát umístil vysoko, proč to tedy nezkusit zase?" navrhl. „No dobře." protočil jsem oči a začal jsem si nasazovat brusle.

„Jo, zapomněli jsme vám říct, že tu budeme jako trenéři krasobruslení. Jelikož jsme jedni z nejlepších krasobruslařů Evropy, tak se nás starosta zeptal, jestli bychom nemohli trénovat budoucí šampióny. Proto tu dnes jste. Né, aby jste se stali mistry v krasobruslení, ale pokud vás to zaujme, myslím tebe, Liame, tak by to mohla být dobrá příležitost." řekla teta. „Uvidím." dal jsem si vlasy do culíku a vjel jsem na led. „Nechceš ostříhat zase vlasy?" přijela ke mně Mia. „Ani ne. Líbí se mi dlouhé vlasy." usmál jsem se na tátu. Táta mi úsměv oplatil. Popravdě, vlasy už mám až na ramena, ale normálně je nosím spletené.

Dříve jsem krasobruslil každý den, ale už na to nemám čas. „Camel Spin byl  tvůj oblíbený kousek." bouchla teta tátu M do ramene. Sit Spin moc kluci nedělají, ale mně to ani tak nevadí. „Zkus Axel Jump!" zavolala na mě Mia. To je jeden z mích nejoblíbenějších triků, ale je trochu těžší.

„Nechceš přece jen zkusit zase soutěžit?" zeptala se mě teta, když jsem se už přezouval zpět do botů. „Asi by to šlo." zamyslel jsem se. „Já každopádně pokračovat budu." přisedla si ke mně Mia. „Však jsi mega dobrá. O proti tobě nemám šanci." věnoval jsem jí pohled. „Máš ji hodně velikou. Však jsi skoro supermodel a v gymnastice a baletu jsi úžasný. Takhle se dostaneš hodně vysoko." „Když myslíš." postavil jsem se.

„Jako vážně budu mít zlaté?!" podíval jsem se na asistentku. „No, návrhářka říkala, že to mám dát tobě." řekla. „Subarashī." prohlížel jsem si to. „Co má Denis?" „Ten chlapec se zeleno-hnědými vlasy? Stříbrné. Je to módní přehlídka s tématikou vesmíru. Ty jsi slunce, on měsíc a pak tu máme ještě planety a hvězdy. Může se to zdát divné, ale je to uplně inteligentní. Mimochodem, na řadě budeš jako první." vysvětlila mi. Já na to přikývl.

Vlasy mi spletli do několika copánků a natřpytili zlatým sprejem. „Denisy!" obejmul jsem ho. „Vypadáš úžasně." vzal mě za bradu. „Jen se divím, proč to nedali nějakému blond chlapci." zamyslel jsem se. „To stejné i s měsícem. Však oba máme nabarvené vlasy." odpověděl. „Asi to nebudeme řešit." vzal mě za ruku a společně jsme zamířili k ostatním modelům. Jako, měl jsem ve vlasech přidělané blond fake vlasy. Moje pravá barva vlasů je namíchaná z černých vlasů a konečky mám blond, kvůli genům od tety Zoe, ale barvým si je, abych měl barvy obou tátů a také se mi to líbí.

„Liame, jsi připraven?" zeptala se mě organizátorka. Já přikývl. Měl jsem make-up s velkým množstvím tělových třpytek, takže se zase budu nejméně celý týden třpytit. „Dobře." nadechl jsem se a vstoupil jsem na molo. Neohlížel jsem se kolem sebe jen jsem šel natrénovanou trasu. Záře reflektorů mě silně zářila do očí, ale nějak jsem to zvládnul. Když jsem došel do zákulisí, tak se mi zatmělo před očima, ale na nohou jsem se udržel. „Madam, Liam asi omdlí!" křikl jeden z chlapců na organizátorku. Ta hned ke mně přiběhla a pomohla mi si opatrně sednout. „Jsi v pořádku?" přišel ke mně ten chlapec a podal mi mou láhev s pitím. „Ano." usmál jsem se a rychle jsem se napil. Musel jsem být ale opatrný, aby se něco nestalo s kostýmem. „Liame!" přiběhl ke mně Denis. „Ahojky." ušklíbl jsem se a políbil jsem ho. Jen kamarádsky.

Když skončila přehlídka, tak mě rychle odstrojili. Ty třpytky dolů vůbec nešly, jak jsem říkal. Nakonec jsem si ten make-up nechal. „Ahoj." přišel ke mně Charlie. „Ahoj." zvedl jsem k němu oči. „Liame, pojedeme už domů." přišel ke mně táta M. Já přikývl a vzal jsem si svůj batoh. Ještě jsem zamával svému příteli, než jsem odešel.

„Kde je vlastně táta N?" zeptal jsem se ho. „Čeká vánku s jeho rodiči. „Ajo." došlo mi, že měli dnes přijet. Když jsme odcházeli, tak jsem ucítil ruku na mém rameni. „Liame Ancieli, vypadal jste úžasně." Já se otočil na tu ženu. Byla to Audrey Bourgeois. „Děkuji." usmál jsem se. „Divila bych se, že bych to někdy řekla nějakému Ancieli, ale v modelingu ti to celkem jde." protočila oči žena, která stála vedle ní. „Notak, Chloé." podívala se na ni. „Chloé, tebe bych normálně nepoznal." ušklíbl se táta M. „Já tebe asi také ne, Ancieli." odvrátila zrak. „Slyšela jsem, že jsi na módním návrháři. Až to vystuduješ, tak tě ráda zase uvidím." Byl to pro mě jako sen. Jedna z nejlepších módních návrhářek mi řekla to to. Je to máma tety Zoe, takže je to biologicky má babička, ale je to babička Mii. Vím, neměl bych takové blbosti řešit.

„Tati!" přiběhl jsem k tátovi N a obejmul ho. Už jsem vysoký jako on a jelikož mám platformy, tak jsem vyšší než on. „Vypadal jsi úžasně." usmál se. „Díky." oplatil jsem mu úsměv. „Abych nezapomněl, Li, tohle jsou mí rodiče." ukázal na vysokého pána s modrými oči a ženu, která stála vedle něho. „Dobrý den." podal jsem jím ruku. Oni si prohodili pohledy. „Těší mě." řekl pán s ledovým hlasem. „Takže tohle je náš vnuk?" prohlédla si mě ta žena. „V podstatě ano." přikývl táta N. „Hmm, no dobře." řekl nakonec ten muž.

Domů jsme šli pěšky, protože jsme nejeli ani tam v autě a chtěl jsem se projít. „Další gay do rodiny? To snad už nemyslí vážně." uslyšel jsem za sebou mluvit toho muže. „Neposlouchej je." pošeptal mi táta N. Táta M ho vzal za ruku. Já tedy přikývl. „Jak jsi to vlastně viděl, když jsi nebyl uvnitř?" zeptal jsem se táty N. „Mají živé vysílání." odpověděl. „To je logické." prohrábl jsem si vlasy. „Chceš je nějak upravit?" vzal mě táta M za rameno. „Klidně." On mi tedy rychle udělal dva copy z každé strany a pak je dal dohromady do culíku. „Díky." poděkoval jsem mu.