Bro, je mi celkem líto, že si Liam myslelel, že by to šlo. Asi celkem fajn kapitola. Neřešte ty blbosti, co jsou tam napsané.😅 Je celkem mrzuté, že mi nejede Wi-Fi, takže plýtvám na Wattpad data. Doufám, že se kapitola bude líbit. Budu ráda za komentáře.
---------------------------------------------------------
„Liame!" vběhla do pokoje Nina. „No?" zvedl jsem hlavu od učebnice. „Philip vás potřebuje!" My jsme si s Daikim prohodili pohledy a hned jsme vyběhli za ní. Zastavili jsme se až před pokojem Bethany. Vešli jsme dovnitř.

„Co se stalo, Beth?" zeptal se jí Daiki. Philip byl asi fakt hodně mimo, protože vypadal, že se nemůže ani nadechnout a u toho silně brečel. Bethany ho hladila po hlavě. „Rozešel se s ním jeho přítel po tom, co Philip zjistil, že ho podvádí s děvkami." vysvětlila. Já odvrátil pohled. „Pro Philipa tento vztah hodně znamenal." sklopila pohled na něj. „To...mě mrzí." řekl jsem. Daiki obejmul svoje školní rodiče. Nina k ním také přišla. „Já...za chvíli příjdu." zamířil jsem na chodbu. Bylo mi ho líto, ale nevím, co mu mám říct. Čím mu zlepšit náladu.

Vběhl jsem Philipovi do náruče. „Bude to v pohodě." pošeptal jsem mu. „Doufám." řekl a pohladil mě po zádech. „Jsi skvělí. Nemůžeš za to, že tě podvedl." sklopil jsem oči. „Děkuji." usmál se. Chvíli jsme tam ještě zůstali. Pak jsme šli s Daim zpět do našeho pokoje.

„V úterý je poslední den před vánočními prázdninami, tak proč se učíš?" zeptal se mě Dai. „Nevím." odložil jsem učebnici. „Zítra jdeme s holkama do obchodního centra. Jdete s námi." podívala se na nás Nina. „Když myslíš." věnoval jsem jí krátký pohled.

Ve škole jsme se neučili. Většina si kreslila. Já pracoval na Gigis hudebním programu. Psát noty umím pro všechny, takže proto to dělám já. O zimních prázdninách si to máme s holkama zahrát. Oba s Hani hrajeme na bicí a proto máme na společné hraní znásobené bubny, aby jsme mohli hrát spolu. Mia hraje na bass kytaru a Nicol na elektrickou. Mina na elektrické housle. Sophie na příčnou a Venda na klávesy. Byli jsme pozváni, že můžeme zahrát na vánočních trzích. Samozřejmě jsme přijali, ale bude to náročné pro nástroje.

„Copak děláš?” nakoukl mi přez rameno Daiki. „Píšu noty.” věnoval jsem mu pohled. „Jsi šikovný.” obejmul mě kolem krku. „Díky.” usmál jsem se na něj. „Co děláte vlastně vy s Ninou?” zeptal jsem se ho. „Kreslíme si toho druhého.” začervenal se. „No vidíš. Hodně štěstí.” pokračoval jsem v psaní.

„Jdete?” vešel dovnitř Philip. Já k němu zvedl oči. Zrovna jsem měl rozpuštěné vlasy, což nikdy nemívám. Ani na spaní, jen jsem si je nestihl zaplést. Dai byl ještě v koupelně. „Wow.” prohlédl si mě. „S rozpuštěnými vlasy ti to sluší.” usmál se. „Děkuji, ale zaplést si je potřebuji.” dočesal jsem si je. „Jestli chceš, tak můžu zajít pro Bethany a ta by ti je klidně zapletla.” navrhl mi. „Klidně.” věnoval jsem mu úsměv. Trochu se mi zdálo, že jeho barva v obličeji chytila červenou. Nevím, jestli jsem přitažlivý, ale asi na tom něco je.

Philip odběhl. Po chvíli přišel zpět s Bethany. „Máš skvělé vlasy.” prohlédla si je. Měl jsem je už pod ramena. „Díky, ale nechci, aby mě někdo viděl s rozpuštěnými vlasy.” vzdychl jsem. „No dobře. Dej mi gumičku.” nastavila ruku. Dal jsem jí ji tedy. Po chvíli to už měla. „Děkuji.” usmál jsem se. Dai zrovna vyšel z koupelny. Vzali jsme si batohy a vyšli jsme z našeho pokoje. Zamkl jsem a zamířili jsme k východu.

Uviděl jsem kluky ze sportovky. Všichni kamarádi šli poměrně vepředu předemnou. Pokusil jsem se zrychlit. „To je ta buzna z umělky.” řekl jeden a ostatní se zasmáli. Já sklopil pohled. „Liame.” uslyšel jsem před sebou. Bethany na mě čekala. „Jdeš?” usmála se. Já přikývl a doběhl jsem ji. „Copak?” zeptala se mě. Já se podíval na ty kluky. Ona na ně také zaměřila pohled. „Neposlouchej je.” vzala mě za rameno. „Tak pojď.” Šli jsme tedy za ostatními kamarády. Byli jsme tu s Daikim, Ninou a Philipem. Holky šly nakonec s jejich partou sami. Mě to tedy vůbec nevadí.

„Klidně můžete zatím zajít pro kafe, já potřebuji sem. Nino, půjdeš se mnou?” otočila se na ni Beth. „Jo.” řekla Nina. Byl to obchod s dívčím prádýlkem. Kluci přikývli a zamířili do Starbucks. „Můžu jít s vámi?” zastavil jsem dívky. Ony se na mě překvapeně podívaly. „No dobře, nemám odvahu si koupit to to prádlo sám.” vzdychl jsem si. „Jasně, že můžeš jít s námi.” pousmála se Bethany.

„Tak co se ti líbí?” přišla ke mně Beth. „Emm, tohle. Omlouvám se, asi ti můžu připadat jako trans girl nebo totální buzna, když si sháním prádlo v dívčím obchodě.” vzdychl jsem. „Ne. Rozhodně tě odsuzovat nebudu. Chápu tě.” pohladila mě po vlasech. „Takže?” „Toto. Je to úplně úžasné!” zazářily mi oči. „No vidíš. Pojď si to vyzkoušet.” usmála se. Já tedy zamířil do kabinky.

„Je to dobré?” otočil jsem se do kola. „Je to úžasné!” přikývla Nina. „I tak, nebude to blbé? Jsem přeci jen skoro šestnáctiletý kluk.” zamyslel jsem se. „Není to blbé. Neboj se. Vypadáš v tom vážně úžasně.” řekla Bethany. „Tak jo. Koupím si to.” podíval jsem se do zrcadla. Bylo to celkem dost sexy. Proč to nevyrábí i pro kluky? „Máš dobrý vkus.” pošeptala mi Nina.

„Pomoz mi vybrat si, Liame.” položila mi ruku na rameno Ni. Přikývl jsem. „Máš úžasnou barvu vlasů. Zkus buď něco bílého nebo růžového.” navrhl jsem jí. Nějakou dobu měla trochu tmavší odstín fialové, ale teď si je nechala nabarvit na světle fialové. „Dobrý nápad.” odběhla. Po chvíli na mě mávnula. Přišel jsem tedy k ní. „Wow. V tom určitě budeš vypadat skvěle.” prohlédl jsem si to. Také že v tom vypadala úžasně. Mělo to tvar jako jednodílné plavky, ale byl to jiný materiál. Takových typů oblečení mám plný deník na kreslení. Nina má dobrou postavu a je i celkem vysoká. Popravdě, je vyšší než Daiki.

Bethany si našla, to co hledala. Zaplatili jsme a zamířili jsme za klukama do kavárny. „Obědnali jsme vám to před chvílí, aby vám to nevystydlo.” usmál se na nás Philip, když jsme se k ním posadili. 
„Děkujeme.” napila se Beth. Philipovi jsme předtím dali radši naše objednávky, protože Dai by si to nezapamatoval.

Ještě jsme to tam prošli a v devět večer jsme se teprve vraceli na ubytko. „Jsem unavený.” lehl jsem si na svou postel. „Já ani ne.” posadil se na tu svou můj spolubydlící. „Jdu se osprchovat.” znovu jsem se postavil a vzal jsem si ručník.

Jen co jsem se osprchoval, tak jsem si ještě jednou vyzkoušel ten fit, co jsem si koupil. Sedlo to jako ulité. Jen se mi zdálo, že v tom mám velké nádobíčko. Výhoda byla asi to, že jsem v tom měl fakt dobrý zadek.

„Máš patnáct sekund na to vypadnout z koupelny, jinak tam vtrhnu a je mi úplně jedno, co tam děláš!” křikl Daiki přez dveře. Stále jsem na sobě měl ten fitík a špatně se sundával, takže jsem rychle nevěděl, co mám dělat. Dai najednou vtrhl dovnitř. Běžel k záchodu. Zakryl jsem si alespoň oči. Sice byl na malé, ale i tak. Když skončil a umyl si ruce, tak se na mě otočil a prohlédl si mě. Já si rychle rukou zakryl rozkrok. „Co to je?” zvedl obočí. „Emm, to je jedno.” otevřel jsem dveře koupelny a chtěl jsem vyjít ven. On mě ale chytil za ruku. „Vypadáš v tom dobře.” přitáhl mě k němu a obejmul mě kolem pasu. Můj pohlavní orgán byl v jednom ohni. Vypadalo to, že si toho už také všiml. Opustil obětí.

„Promiň.” řekl jsem do tmavého ticha našeho pokoje. „O čem to mluvíš?” otočil na mě hlavu. „Já...neměl jsi mě tak vidět.” přitáhl jsem si k sobě deku. „Mě nevadí, co jsi na sobě měl. Vypadáš v tom sexy.” pousmál se. „Tobě nevadí ani to, že jsi ve stejném pokoji s gayem?” obrátil jsem na něj oči. „Tobě snad vadí, kým jsi?” posadil se. „Né, že by mi to výrazně vadilo, ale nechci, aby si o mě lidé mysleli něco špatného. Jsem nula.” vzdychl jsem. „Nejsi. Jsi skvělí kluk. Tím, že jsi na kluky, nejsi špatný. A né, nevadí mi, že jsem s tebou v pokoji. Jsem rád, že nejsem na pokoji s nějakým homofobním borcem, co má vysoké ego.” řekl. „Já také.” přitakal jsem. „Co si myslíš, že by Philipovi zlepšilo náladu z rozchodu s jeho přítelem?” zamyslel se. Já se také zamyslel.

„Philipe?” zaklepal jsem na dveře jeho pokoje. On otevřel. Pravděpodobně brečel, protože měl červené oči. „Co potřebuješ, Liame?” pousmál se. „Můžu na chvíli dovnitř?” zeptal jsem se. „Jistě. Kluci někde v baru balí holky, takže jsem tu jen já.” pustil mě dovnitř. Já tedy vešel. Philip se posadil na svou postel.

„Chtěl bych vědět tvůj názor.” sundal jsem si overal. „Wow.” začervenal se. „Vypadáš...velmi pěkně.” přišel ke mně. „Padne ti to jako ulité.” vzal mě za bradu. „Myslíš?” ušklíbl jsem se. „Jo.” políbil mě. Byl to sladký polibek. Najednou se odemně ale odtrhl. „Já...není dobré toto dělat, když jsi teprve dítě. Jsem po rozchodu a ty máš přítele.” opřel se o zeď. „Jen jsem...ti chtěl zlepšit náladu.” sklopil jsem oči. „Chápu, ale...nemůžu.” posadil se na zem. „Jistě.” rychle jsem si oblékl zpět overál a odešel jsem zpět. Připadám si jako totální děvka, když toto dělám.