Ale popravdě, není to zase tak hrozné. Zhodnoťte si to, jak uvážíte za vhodné. Doufám, že se kapitola bude líbit. Budu ráda za komentáře.
---------------------------------------------------------
„Well, girls, musíme to dnes dotrénovat." založila si ruce Mia. My přikývli. Už jsem si zvykl, že mi neříkají zvlášť, ale berou mě mezi holky. Postavili jsme se na své značky. Tahle sestava jde na taneční vystoupení.

„Šup, girls." otočila se na už unavené holky. Chvíli jsme ještě trénovali. „Tak jo, jdeme domů." ukočila to Sophie. My přikývli a vzali jsme si naše věci. „Trénujte doma, ano?" řekla nám ještě Mia. My na to přikývli.

„Charlesy, hoď mě ke tvé sestře." přišla k němu Sophie. „Tak nastup." otevřel jí zadní dveře auta. „Díky." usmála se na něj. „Pojď dovnitř." kývl na mě. Já si sedl na své přední sedadlo vedle něj. „Liame, budu si potřebovat něco vyřešit s tátou, takže pak na mě počkáš." otočil na mě hlavu.

„Čauky, Kei." pozdravila svou vlastnici Soph. „Ahoj, kluci." zamávala nám ještě. „Liame, zatím tu počkej." položil mi Char ruku na rameno a odešel za jeho otcem do pracovny.

„Oh, Liame, ahoj." podívala se na mě Tami. „Ahoj, Tam." usmál jsem se na ni. „Jak to jde s mím bráchou?" zeptala se mě. „Celkem dobře." odpověděl jsem. „A co škola? Chodíš na právnickou, ne?" Ona přikývla. „Jen tak mimochodem, nechodí Charlie každý den do klubů a barů s kámoši, že ne?" „O víkendech se mnou většinou zůstává. Nevím, jak ve všední dny, protože to jsem na ubytku."

„Vždy, když tě vidím, tak máš vlasy v culíku. Jak vypadáš s rozpuštěnými?" posadila se na pohovku. Já si sundal gumičku. „Vypadáš tak mnohem lépe!" řekla nadšeně. „Emm, nemohla bych ti udělat nějaký účes. Máš tak nádherně dlouhé vlasy." „Jestli chceš." sedl jsem si vedle ní. Tami mi udělala tradiční japonský drdol.

„Jdeš?" zavolal na mě Charlie ode dveří. Já se zvedl, rozloučil se s Tam a zamířil za ním. „Co jsi řešil s tvým otcem?" zvedl jsem k němu oči, když jsme mířili k autu. „Jen něco se školou a bytem." ani se na mě nepodíval. „Dobře." sklopil jsem trochu hlavu.

„Sedni!" nařídil mi. Rychle jsem se posadil do auta. Jen co jsme se zapásovali, tak se naštvaně rozjel. „Myslíš si, že jsem nezralý idiot?" podíval se na mě zamračeně. „Co? Ne." řekl jsem zaraženě. „Otec si to totiž myslí." přidal na plyn. Já jen na sucho polknul.

Mia:

Mina šla po tréningu ke mně. Potřebovaly jsme ještě něco spolu vyřešit kolem školy. Tak nějak jsme pak přešly na zkoušení. Z neznámého důvodu jsem si potřebovala zaposilovat, tak jsem si vylezla na svou vodorovnou tyč a tam jsem se přitahovala mezi tím, co jsem jí odpovídala.

„Mio, líbí se ti Aghy?” otočila na mě hlavu. Já seskočila dolů a posadila se zpět vedle ní. „Proč myslíš?” podívala jsem se na ni. „Jen tak.” „No popravdě-” „Já to věděla!” vypískla nadšeně. „Úplně se k sobě hodíte!” „A co ty a Sophie?” Trochu jí zajiskřily oči. „Emm, jo.” „Tak to ti přeji.” usmála jsem se.

Liam:

Char zavřel dveře a klíčky položil na stolek v chodbě. Zamířil bez jediného slova do našeho pokoje. Vypadal flustrovaně. Šel jsem nachystat oběd, protože jsem dnes ještě nic neměl. Těstoviny a jednoduchou špenátovou omáčku uvařit umím. Nějaké maso jsem k tomu také udělal. Nakonec jsem naše oba talíře s jídlem posypal sýrem.

„Charlie, udělal jsem ti oběd.” zaklepal jsem na dveře našeho pokoje. „Hmm, ok.” uslyšel jsem, ale dveře se neotevřely. Nechal jsem ho tedy být a šel jsem si to do kuchyně sníst alespoň já. Divím se, ale fakt se mi to povedlo.

Char vyšel z pokoje až kolem čtvrté hodiny. To jsem se zrovna učil. Sedl si ke stolu a začal jíst. „Charlie.” vzal jsem ho s úsměvem za ramena. „Liame, prosím tě.” otočil na mě oči. Já se tedy šel zpět posadit na pohovku.

„Jdu ven.” oznámil mi a odešel z bytu. „Proč mě musíš ignorovat?” ukápla mi slza. Zatím jsem šel uklízet. Dost se v našem bytě nudím. Asi příště pojedu k tátům. Pak jsem si rozečetl jednu z mích knih, které jsem si sem dovezl.

O půl jedenácté jsem uslyšel otevírání hlavních dveří. Charlie vešel dovnitř s nějakými třemi dívkami. Všichni se smály. Já se na ně podíval. „Oh, Liame, ty jsi ještě vzhůru?” zeptal se mě. Bylo z jeho hlasu poznat, že je napitý. „Jo, vždyť je teprve půl jedenácté.” zvedl jsem obočí. „Oh, tak to jo. Pojďte, kočky.” zamířili do pokoje. „Jsem takový idiot.” položil jsem si hlavu do rukou.

„Ahoj.” řekl jsem do hovoru. „Ahoj, co potřebuješ, Liame?” „Promiň, že vás ruším tak pozdě večer, ale nevím, co mám dělat. Charlie si dovedl nějaké tři děvky a já nedokážu spát ani v druhém pokoji. Potřebuji vypadnout. Bojím se jít k tátům, protože mě nečekají. Nemohl bych na noc zůstat u vás, Nicolasy?” „No, to by šlo. Jsme u Ryuua v bytě. Nachystej si věci, které si zítra potřebuješ vzít na ubytko. Do třičtvrtě hoďky tě vyzvednu.”
„Dobře.” položil jsem hovor.

Nicolas mi napsal, že už čeká venku. Rychle jsem Charliemu napsal dopis, že jedu už pryč. Vzal jsem si batoh a vyšel jsem z bytu. „Omlouvám se, že jsem ti zavolal. Jen...nedokážu tu být. Normálně bych to asi přežil, ale teď mám težší období.” vzdychl jsem. „V pohodě. Mně a Ryuuovi to nevadí.” usmál se. Nastoupil jsem si do jeho auta. Celou cestu jsem se koukal smutně z okénka. Nico si toho asi všiml. Pohladil mě po rameni.

„Ryuu, jsme tu.” řekl, když jsme vešli do jeho bytu. „Ahoj, Liame.” s úsměvem mě pozdravil. Nicolas políbil svého přítele. „Jedl jsi už něco?” zeptal se mě Ryuu. „Emm, ne.” odhrnul jsem si pramínek z obličeje. „Zrovna jsem dodělal večeři. Dáš si s námi.” zamířil zase do kuchyně.

„Takže, co zase Charlie udělal?” založil si ruce, když jsme seděli v jeho jídelně. „Má tam děvky.” hrál jsem si s tkaničkou od mikyny, jako by se nic nedělo. „Děvkař.” vešel Kenshin. Ten byt je v podstatě jeho, akorát tu s ním bydlí Ryuu. Pozdravili jsme se. „Tak co od něj čekám, že? Stále je náš vztah založen na smlouvě. To se nezmění. Jen...jsem doufal, že už toho nechá, když spolu teď bydlíme.” podíval jsem se jím střídavě do očí. „Zlato, bude to v pohodě.” pohladil mě Ryuu po tváři. „Doufám. Klidně, ať si je s kým chce přez všední dny, ale víkendy jsou naše.” řekl jsem.

Kluci mají v bytě jen dva pokoj, takže mi Ryuu ustlal na pohovce. „Kdyby jsi kdykoliv něco zase potřeboval, tak mi stačí jen zavolat.” posadil se vedle mě Nicolas. „Díky.” obejmul jsem ho. „Nemáš za co. Jen dělám svou práci. Přeci jen, studuji pedagogickou.” pohladil mě po zádech.

Ráno jsem se vzbudil, když mi někdo volal. Zvedl jsem to. „Ano?” „Zlato, kde jsi?” Byl to Charlie. „U Nica.”
„Proč?!” „Protože tam máš nějaké děvky!” „Tak sorry, že nevedu nudný život jako ty.” „Vole, chodíme spolu! Náhodou, je tu spousta věcí, co ani nevíš.” ušklíbl jsem se pro sebe. „Hovno. Já jsem tu lovec. Nemáš právo být s někým jiným než se mnou.” „Už musím, čau.” radši jsem to položil. Zakryl jsem si pusu a začal jsem plakat.

Nicolas s Ryuuem se asi tak po necelé hodince vzbudili. „Zavezu tě na ubytko.” podíval se na mě Nicolas. Já přikývl. Vzal jsem si věci a převlékl se. S Nicem jsme pak zamířili do jeho auta. Na ubytku jsme už byli po půl hodině cesty. Rozloučil se se mnou a zase odjel pryč.