Už jsme u kapitoly 60🥳. No jo, už je to přez třicet týdnů, co vydávám tento příběh. Však první kapitolu jsem vydala na Vánoce. Neodsuzuje prosím po této kapitole Liama. ⚠️15+⚠️ Doufám, že se kapitola bude líbit. Budu ráda za komentáře.
---------------------------------------------------------
Liam:

Byl jsem tak unavený, že jsem spal vážně dlouho. Jako, kolem půl osmé jsem se vzbudil. Tátové už byli v práci. Protože jsem celou noc spal v dresu, který jsem měl předtím na kostýmu, tak jsem si teď na sebe hodil jen tričko a nějaké kraťasy místo pyžama. Vzal jsem si snídani.

Začal mi zvonit telefon. „Ano?" zvedl jsem hovor. „Lii, už jsi se najedl?" zeptal se mě táta M. „Ano, něco jsem si už dal." „Dobře. Ve tři budeme doma." „Okay. Půjdu se ještě vyspat."
„No dobře. Nathaniel potřebuje s něčím ještě pomoci, tak já jdu." „Jistě, ahoj." položil jsem to. Jak jsem řekl, tak jsem si šel zase lehnout. Fr, když jsem měl soutěže, tak jsem toho vážně moc nenaspal a měl jsem často kruhy pod očima, tak mi táta vždym musel udělat make-up.

Marc:

Liam stále spal. S Nathanielem jsme zatím řešili něco do práce. Spíše já a Nath mi pomáhal s organizací testů, které jsem už vytiskl pro děti. Uslyšel jsem zvonek. Šel jsem otevřít.

„Dobrý den." nervózně se pousmál Charlie. „Ahoj. Pojď se zatím posadit. Liam by se měl každou chvíli vzbudit." ukázal jsem na pohovku. On přikývl a posadil se vedle Nathaniela.

Na schodech se objevil rozespalý Liam. Když uviděl Charlieho, tak se mu rozšířily zorničky. „Charlie!" skočil mu do náruče. „Ahojky, zlato." políbil ho. Když si můj syn zase stoupnul na zem tak ho silně obejmul. „Zlato, byl jsi neskutečný." usmál se na něj. „Díky."

„Liame, vem si věci. V pondělí už jdeš tedy do školy." řekl mu Nathaniel. On přikývl a zamířil po schodech nahoru do svého pokoje. Charlie ho jen s úšklebkem sledoval. „Nechceš něco na pití?" vzal Nath chlapce za rameno. „No, jen asi vodu." otočil na něj hlavu. On tedy šel do kuchyně a po chvilce se vrátil zpět a podal mu ji. „Děkuji." napil se.

Liam sešel schody již oblečený. „Konečně se pořádně najez. Celou sezónu jsi moc nejedl." podíval se mu do očí Nathaniel. On na sucho polknul. „Charlie, dohlédni na něj." podíval se nakonec na chlapce. „Dobře." přikývl.

Liam:

Nastoupili jsme do auta. „Vážně jsi byl úžasný." otočil na mě hlavu a usmál se. „Díky." rozzářily se mi oči. „Nemáš zač." nastartoval auto. „Jaký chceš playlist? Přeci jen, do našeho bytu to dobrou půl hodinku trvá a ještě k tomu jsou ve středu města zácpy." řekl. Já se zamyslel a našel jsem můj oblíbený s nu metalovou a rockovou hudbou. Charlie to zapnul a vyjeli jsme.

„Things aren't the way they were before. You wouldn't recognize me anymore." broukal jsem si pro sebe slova písně. „Zlato, klidně si zpívej nahlas." pohladil mě po ruce. Jak to, že jednou se chová jako úplný idiot, ale jindy je totálně zlatý? „Zkurvené kolony!" bouchnul rukama do volantu. Já se nad tím musel zasmát.

Konečně jsme dojeli domů. Trvalo to kolem hodiny a třičtvrtě, protože jsme se ještě museli stavit do supermarketu pro potraviny. Charlie mi vzal věci do bytu. Já mu věnoval láskyplný úsměv. „Zítra ráno tě hodím do školy." oznámil mi. „Okay." rožnul jsem světlo v obýváku.

Char mi vzal z rukou věci, položil je na zem a vzal mě do náruče. „Co děláš?" zvedl jsem obočí. „Nic." ušklíbl se a mířil se mnou do pokoje. Sundal mi mikynu a začal mě líbat na krku. Pomalu jsem si sundal tričko. Jen mu ulehčuji práci. „Chyběl jsi mi." pošeptal mi do ucha.

Když se mnou skončil, tak usnul, jak měl ve zvyku. Já se postavil k oknu a díval se na osvětlené město. Eiffelovka silně zářila. Podíval jsem se na něj, jak si tam spal. Mám ho rád, ale nejsem si stále jistý.

„Ahoj, Liame." doběhly ke mně holky. „Přeji ti to." usmála se Mia. „Teď stačí, aby jsi reprezentovala za dívky Francii ty a Ancielovi budou zase na vrcholu krasobruslení." ušklíbl jsem se. „Zkusím to příští rok." přikývla. Já nad tímhle už také přemýšlel a asi budu pokračovat i příští.

Vzal jsem si batoh. Ještě před tím jsem napsal Daikimu, ať mi vezme učebnice. Nestihl bych to na ubytko, tak proto. Char mě zavezl před školu. „Tak v pátek." políbil mě ještě. „Ahoj." zamával jsem mu a zamířil jsem do budovy umělecké školy.

„Liame!" skočila mi kolem ramen Nina. „Ahoj." pousmál jsem se. „Byl jsi úžasný!" podívala se mi do očí. „Čauko." přišel k nám Daiki a podal mi učebnice. „Díky." dal jsem si je do batohu. Když jsme s kamarády procházeli chodbami, tak se na mě spousta lidí dívalo.

„Je neskutečné, že jsi vyhrál na Grand Prix!" pokračovala Nina. „No, to asi jo." zamyslel jsem se. „Sorry, já se koukal až na to Grand Prix a neviděl ty před tím." přidal se Dai. „Na Grand Prix se musel koukat, protože jsem ho k tomu donutila. Byli jsme tady na ubytku, takže to vyhovovalo." vzala Daikiho za ruku.

„Hello, bro." zatočil se mnou Mio. „Ahoj." ušklíbl jsem se. „Chyběl jsi nám." usmál se Seam. Oli přikývl. Philipa a Bethany jsem ještě nepotkal. „Good job." plácl si se mnou Rie. „Jsi úžasný krasobruslař. Takže to to byl důvod, proč jsi nechtěl, aby tě někdo při bruslení viděl?" Já na to přikývl. „Tak to jo." pokýval hlavou Oli.

„Ahoj, synu." uslyšel jsem za sebou. Stál tam Phil a Beth. „Ahoj." obejmul jsem je kolem pasu. „Jsi borec." trochu se snížil, aby mi viděl do očí. „Mistr za Francii." pohladila mě po vlasech Bethany. „Aww." přitiskl jsem si ji blíže ke mně.

Den proběhl normálně, jen se na mě lidé stále dívali. Kamarádi mě od jejích pohledů chránili. „Bro, můj spolubydlící je teď pryč. To se asi unudím k smrti." vzdychl Mio.

„Liame, nemohl by jsi dnes na noc jít někam jinam?" nervózně se Daiki poškrabal na zátylku. „Proč?" zvedl jsem obočí. On se mi podíval do očí. Mně to došlo. „Jistě." ušklíbl jsem se.

„Děcka, jdu s kámošem pro jídlo, co chcete?" vešel Philip. Jak jsme se pak dozvěděli, takhle se ptal všech kámošů. Něco jsme si u něj objednali a dali mu peníze. Po necelé hoďce se vrátil a dal nám to.

Dai se podíval na mobilu na čas. „Emm, Liame?" zvedl ke mně oči. „No?" „Nemohl by jsi už jít?" zeptal se mě. „Okay, ale když se vrátím dříve, tak mi to neměj za zlé." vyšel jsem ze dveří pokoje.

Zaklepal jsem na jediné dveře, kde mi bylo jasné, že je volno. „Oh, Liame. Pojď dál." odstoupil Mio ode dveří. Já vešel dovnitř. „To tě Daiki vyhodil?" zasmál se. „Ne, jen chce mít volný pokoje, protože..." zatřásl jsem hlavou. „Nina?" zvedl obočí. Já přikývl. „Lol, tak to bych od něj nečekal." usmál se. „Takže jsi musel uvolnit prostor." Já na to přikývl.

Jelikož jsem stál stále zády ke dveřím, tak jsem za sebe natáhl ruku a pomalu jsem zamknul. Mio se na mě jen nechápavě díval. Já si sundal overál, co jsem měl na sobě, a hodil jsem jej na zem. Mio si mě prohlédl. S úšklebkem jsem k němu pomalu šel. „Liame, tohle není úplně nejchytřejší." podíval se mi do očí. „Mio." sklopil jsem ho na jeho postel. „Prosím, Liame, ne." řekl, když jsem se k němu přiblížil už jen na pár centimetrů. Zorničky se mi stáhly a já od něj bleskově odskočil.

„Promiň." vyčítavě si stoupnul a chtěl mě vzít za rameno, já ale uskočil. Chtěl jsem si vzít overál a odejít, ale Mio mě chytil za ruku. „Já...omlouvám se." sklopil hlavu. „Já bych se měl omluvit. Jsem mimo. Zůstaneme stále kamarády?" omluvně jsem se na něj otočil hlavu. „Jistě." přikývl.

Už jsem se chystal otevřít dveře, když Mio promluvil. „Kašlu na to." přitáhl si mě k němu a políbil mě. Rychle mi sundal zase overal. Rozepnul si své kalhoty a hodil je na zem. Láskyplně mě položil na postel a zase začal líbat. Rozpustil jsem si vlasy a gumičku jsem hodil na noční stolek. „Jsi pěkný." oddělal mi pramínek vlasů z obličeje. Já spojil opět naše rty. Bro použil i jazyk. To jsem dlouho nezažil. „Ojedeš mě už konečně?!” ironicky jsem se na něj obořil. Vzal mě za pas a naše těla se spojila. Byla to noc plná vášně, to musím uznat.

Philip:

Byl čtvrtek ráno a já šel pro Mia, abychom mohli jít spolu do školy, jako většinou chodíme. „Mio-" zastavil jsem se ve dveřích. Spal na své posteli a v objetí svíral...Liama. Nemohl jsem tomu uvěřit. Nejdříve to zkoušel na mě a teď i na mé kamarády?

Liam:

Otevřel jsem oči. Stále jsem byl u Mia. Podíval jsem se ke dveří. Překvapením jsem sebou trhl. Mio se probudil a také se posadil. „Philipe?!" vykulil oči a přitáhl si k sobě deku. „Asi se raději nebudu vyjadřovat." řekl Philip. „Já-" snažil se něco Mio říct, ale Phil ho přerušil. „Chápu. Svedl tě. Nedivím se. Je sexy. Jen si nemyslím, že to je nejlepší nápad, když má přítele." pokrčil rameny. Já sklopil oči. „Oh, promiň, Liame." došlo mu tu. Philip ví, že můj vztah s Charliem není úplně nejideálnější. „Na." hodil mi overal. Já si jej pod dekou nasadil. Pak jsem vylezl z Miové postele a zamířil jsem na chodbu. „Počkám venku." otočil pohled na Mia a šel za mnou.

„Nechci nic říkat, ale nejsi na tom o nic lépe než Daiki." ušklíbl se, když jsme mířili k nášemu pokoji. Pomalu jsem otevřel dveře. Nina a Daiki leželi vedle sebe. Naštěstí měli na sobě deku. Nina měla na Daiho hrudi položenou hlavu a ruku. Věděl jsem, že nejsou oblečení. Však všechny jejích oblečky byly na zemi. „Hej, děcka, vstávejte." zavřel jsem dveře a ušklíbl jsem se.

Oba se rázem probrali. „Liame?!" zvedla si Nina deku více přez hruď. „Chill, girl." pousmál jsem se a začal jsem si hledat oblečení, co si vezmu do školy. „Kde jsi vlastně byl?" zeptal se mě Daiki. „U Mia. Vyspal jsem se s ním." řekl jsem, jako by to byla úplně normální věc. „Cože?!" vykulil na mě oči. „Slyšel jsi dobře. Když ty můžeš mít zábavu, tak já se chtěl také zabavit." krátce jsem se na něj podíval. „Bro, radši zalez." zašklebil se. Já se šel tedy obléci do koupelny. Pak tam šla i Nina. Všichni tři jsme pak společně zamířili do školy.

„Můžeme si promluvit?" vzal mě ze zadu za rameno Mio. „Jistě." otočil jsem se na něj. „Neznamená to nic, že?" „Ne. Jen jedna noc a nic víc. Jak Philip řekl, mám přítele. Možná ti mohu připadat jako děvkař, ale-" zarazil jsem se. „To je jedno. Prostě to nic neznamená a budu rád, když zůstaneme přáteli." On na to přikývl.