Čím dál méně vím, co k tomu mám napsat😅. Po zítřku jedu do zahraničí, tak doufám, že ty dvě kapitoly budu moci vydat. Doufám, že se kapitola bude líbit. Budu ráda za komentáře.
---------------------------------------------------------

„Co si mám na sebe vzít, girl?” volal jsem Hani. „Klidně tvoje normální oblečení.” „Takže něco sexy?” pro sebe jsem se ušklíbl. „Normální, takže jo.” „Už jsem něco našel. Nevadí, že to bude světlé?” „V pohodě, Liame.”
„Okay, uvidíme se na nádraží.” „Budu se těšit, sexouši.” zavěsila.

„Sekne ti to, fešáku.” prohlédla si mě bestie. „Tobě také.” vrátil jsem jí kompliment. „Tak mi něco řekni o tvých kamarádech. Třeba alespoň jak se jmenují.” řekl jsem jí, když jsme už seděli ve vlaku. „Jeden je modrovlasý a jmenuje se Miles. Druhý má světle modro-hnědé vlasy a jmenuje se Joel.” odpověděla. „Jo a Joel miluje tvé plagáty z modelingu. Na ubytku je má nalepené na stěně.” „Vážně?” zvedl jsem obočí. Ona přikývla. „A mimochodem, řekla jsem jím jen to, že se mnou přijede kamarád a né to, že přijede Liam Anciel. Chci je vidět překvapené.” ušklíbla se.

Když vlak zastavil, tak jsme společně vyšli ven. Hani se rozhlédla a oči jí spadly k jednomu sloupu. Stáli tam dva o něco vyšší chlapci než je Hani. Zamířila k ním a já čekal na znamení, že už mohu přijít. „Hani!” nadšeně na ni ukázal ten nižší. Vyšší zvedl hlavu a zazářily mu oči. Hani mu vběhla do náruče. Když se odtáhla, tak obejmula i druhého.

„Kluci, chtěla bych vám někoho představit.” mávla na mě. Já k ním s úsměvem přišel. Oba otevřeli pusu dokořán. „Toto je můj nejlepší kamarád ze základky Liame Anciel.” pousmála se. „Wow.” probudil se z překvapení modrovlasý. „Jsem tvůj fanoušek.” nadšením se třpytily oči menšímu. „To jsem rád. Hani mi to už řekla.” s klidným hlasem jsem se usmál. Chlapci zčervenaly tváře.

Bylo to fajn. Všiml jsem si, že Miles, tedy ten kluk s modrými vlasy, se s úsměvem dívá na Hani. Když se obrátil, že se na něco zeptá Joela nebo mě, tak se na něj stejně podívala zase Hani. Vím asi něco, co oni dva zatím ještě ne.

„Nevím, jestli je to vhodné, ale mohu poprosit o autogram?” zvedl ke mně oči Joel. „Jistě.” přikývl jsem. On s radostí vyndal ze svého batohu mou fotku. Byla jedna z nejnovějších. Rychle jsem tam dal podpis a on si ji zase schoval.

Den byl dobrý. Kluci jsou fajn. Večer jsme si ještě zašli na jídlo. Já ho nejedl a koupil jsem ještě jedno Charliemu. Vzal jsem si je do tašky. Došli jsme na nádraží. „Ahojky.” obejmul ji Miles a vtáhl do jejich objetí i Joela. Když se od sebe odtáhli, tak na mě menší otočil pohled. „Mohu...tě také obejmout? Vím, asi je to-” prohrábl si vlasy. „Rád.” usmál jsem se a rozpřáhl jsem náruč. On mě šťastně objímal. Pak už nám měl jet vlak, tak mě pustil a poděkoval. S Hani jsem se s nimi rozloučil a odešeli.

S Hani jsme si celou cestu povídali, ale byli jsme dost unavený, takže to byla taková nezávazná konverzace. Na nádraží nás vyzvedl Charlie. Padl jsem mu do náruče a nechtěl jsem ho pustit, tak mě vzal a s Hani zamířili k autu. Posadil mě na místo spolujezdce. Kamarádka si sedla dozadu. Hani vyhodil u jejího domu a pak jsme konečně jeli domů. „Dneska ti to sluší.” s úsměvem se na mě podíval, když zastavil. „Díky.” věnoval jsem mu úsměv. U našeho bytu mě vzal zase do náruče. Když jsme vešli, tak zamkl a odnesl mě na pohovku.

Když jsem se posadil, tak jsem vyndal večeři, kterou jsem nám předtím koupil a ohřál jsem nám ji. „Aww, zlato.” vzal mě kolem pasu Char a políbil mě na vlasy. Dal jsem nám ji na talíř a postavil na stůl. Nějak jsem to snědl. Charlie samozřejmě o dost rychleji než já a šel pracovat na něčem, ale stále byl v místnosti. Aby jste pochopili, když vejdete do bytu, tak po levé straně je veliký kuchyňský kout, s jídelnou je to spojeno linkou a pár metrů za jídelním stolem stojí velký gauč. Plus u okna vedle něj je malý stolek, na kterém Char pracuje.

„Šikovný.” usmál se na mě, když jsem to dojedl. Sundal jsem si tričko a šel jsem umýt nádobí. Když jsem to už dodělal, tak jsem si všiml, že se na mě Charlie dívá. „Co je?” založil jsem si ruce. „Sluší ti to jak s tričkem tak bez něj.” řekl. „Bro.” zakryl jsem si rukama obličej. „No pojď.” zaklapl svůj notebook a přišel ke mně. Vzal mě do náruče, po cestě vzal i mé tričko, a zamířil se mnou do ložnice. Tam mě položil na postel a sundal mi kalhoty.

Políbil mě na krk. Já se ušklíbl. „Co je?” zvedl obočí. „Víš to, že mě někdy vážně štveš?” s úsměvem jsem odpověděl. „Jak to?” zmateně se zaculil. „Trvá ti to.” vzal jsem ho za temeno hlavy a přisunul jsem si ho do polibku. „Ty sis po dlouhé době dal zase piercing do jazyku.” překvapeně se odemě oddálil. „Jo.” ušklíbl jsem se.

„Hej, Liame, potřebuji si koupit nějaké knihy na studium. Chceš nějaké, když už to budu objednávat?” otočil na mě hlavu. Já, jako dost často, zrovna dělal stojku. Stoupnul jsem si zpět na zem. „Jo. Uhni, mrknu se, co tu mají.” došel jsem k němu. „Ani mě nehne.” zakýval hlavou. Já tedy pokrčil rameny a sedl jsem si mu na klín.

Napsal jsem do skupiny, jestli neznají nějaké knihy. Mina napsala něco, co mě zaujalo. „Nějaké knihy Percy Jackson.” řekl jsem mu. On to tedy našel a já si vybral.

„Právě mi napsal Danis, že příští týden máme focení v ateliéru.” oznámil jsem mu. „Jistě. Jaký typ focení?” obrátil na mě ty jeho oči. Ah. „No, to nevím. To mi nenapsal.” zakroutil jsem hlavou.

„Ahoj.” obejmuli jsme se s Denisem jako pokaždé, když se vidíme. Vešli jsme dovnitř. Bylo tam ještě několik kluků z naší skupinky. Většina odjela někam na dovolenou. Dostali jsme nějaké pokyny. V listopadu by jsme měli mít focení modelů, které si poté mohou návrháři najmout.

Kluky brali jednoho po druhém. I Denis už šel a já stále čekal. Konečně došla řada na mě. Na mě byly nejvyšší požadavky, protože jsem prý často chtěný model. Denis to měl o něco lehčí a méně vášnivé.

„Mohu se zeptat?” zastavil jsem je na chvíli. „Proč to musím mít nejtěžší?” Oni se na sebe podívali. „Protože na to máš. Vypadáš dobře a to se v modelingu cení.” odpověděla jedna žena. „Ale, proč tam musím vypadat tak vášnivě?” zamračil jsem se. „Jsi sexy. Holky mají rády sexy kluky v jejích věku.” řekl jeden muž. Tak to mi úplně zkazilo náladu. „Perdon, ale já jsem gay.” posadil jsem se. „No, to je asi jedno. Holkám je jedno, s kým se vyspí.” podíval se na hodinky. „Wtf, vy ho jako neposloucháte?” mávl rukama Denis. „Nemáme čas, tak se do toho nepleťte, Auclairi.” napomenul ho. Denis vzdychl a pohledem se mi omluvil. Já to, i když s velikou nechutí, nechal dofotit.

Po focení jsme se s Denisem rozhodli toho muže konfrontovat. „Nemáte právo takhle s ním mluvit!” řekl mu Denis. „Myslíš? Taky vaše fotky mohu vymazat.” založil si ruce. „To nesmíte. Módní návrhářka by vás vyrazila.” přišla k němu asistentka návrhářky. „Nesmíte Liama brát, jako nějakou hračku pro dívky. Jasně vám řekl, že je na kluky a vy mu řeknete, že holkám je to jedno? Vy si jako myslíte, že by se s nějakou holkou vyspal?” zamračil se Denis. „Hele, na toto nemám čas. Jdi si ho ojet kdy chceš, ale necpite mi ty vaše lgbt něco sračky do hlavy.” zapálil si cigaretu. Denis se na mě otočil s bezmocí v obličeji.

„Omluvte se těm chlapcům!” vešla vysoká žena. Byla to sama návrhářka. „Jistě, madam.” přikývl. „Tak "promiňte", že jsem vás tak slovně "obtěžoval", Ancieli.” řekl ironicky. „A i tomu druhému.” založila si ruce. „No dobře. "Omlouvám se", že jsem s vámi musel vést argumenty, Auclairi.” protočil oči. My přikývli a odešli jsme.

„Jak to šlo.” zeptal se mě Char, když mě vyzvedával. „Ušlo.” posadil jsem se vedle něj. „Co se děje?” vzal mě za tvář. Už jsem měl slzy na krajíčků. Když mi k němu otočil obličej, tak jsem se rozplakal. „To bude dobré.” přitáhl si mě k němu. Já jen dále vzlykal. Po několika minutách jsem se už uklidnil. „Chceš si o tom promluvit?” podíval se mi do očí. Já se zamyslel a přikývl jsem.

„Jak vůbec něco takového mohl říct?!” naštvaně bouchnul do volantu. „Takže ty mu řekneš, že jsi gay a on ti odpoví, že holkám je jedno, s kým se vyspí? Poslouchal se vůbec? Vždyť je ti jen šestnáct. Nesmí tě sexualizovat!” Už jsme i jeli. „Nevím.” sklopil jsem pohled. „Jediné, v čem měl pravdu bylo to, že jsi sexy, ale ani to by ti říkat neměl. Je to pedofilní.” pokračoval. Já přikývl.