Bojíš se? Tady ale není čeho se bát. Měl by si jít už spát. Lampička na stolku zhasla se, ale ty stále bojíš se.
Pod peřinu schoval ses, myšlenky divoce ti víří, oči se ti už klíží.
Bojíš se i ptát, co jen mohlo se stát.
Pak jen pohrdavě rukama rozmáchneš se, 'nic už nemůže stát se'.
Ale opět zpletl ses, vždy máš oč přijít, o to nestaral ses. Teď již ale pozdě je, jdu přes krve krůpěje.
Chceš zeptat se, koho krev prolila se? Už jsem ale blíž, za zavřenými dveřmi, pod jejichž ochranou spíš.
Okno dovnitř měsíční žář pouští, jakoby si procházel pouští. Stejný konec to má, matka Smrt pro Tebe místo ukrývá.
Dveře se s klapnutím otevřou, kdo z nich vykoukne to nevíš. Ty to snad odhalíš? Hned jeho tvář totiž stín zahalí. Ty se to ale už nedozvíš...

Radši bez komentáře 😂
Bella