Tato přihláška je pro: Emily652

SMEČKA BÍLÝCH LEKNÍNŮ

Jméno: Zane
Pohlaví: on
Věk: 4 roky
Popis: světle hnědý vlk s tmavými fleky
Postavení: hlídkař
Povaha: silná vůle, křivdu umí oplatit, soucitný, obvykle neni středem pozornosti ale nesnáší samotu, nerad se s něčím svěřuje a bojí se že tím akorát otravuje a to často vede k problémům, boji se snaží předejít ale je schopen se i porvat, je vyrtvalí, zodpovědný, spolehlivý, vždy dodrží co slíbil, vše dělá do puntíku, pomstu si umí vychutnat po svém, nesnáši zbabělce, podvodníky, ostrý, nápomocný, když si k němu nakdes cestu může bejt i milí, přívětivý
Něco o: je vytrvalý v boji, má velmi dobře vyvinutý souch i čich, často rád chodí na obhlídky tábora sám ale společnost mu neva, plně dělá svojí práci a věnuje se jí,
Rodina:
Matka - Éra ( mrtvá)
Otec - Týr ( nikdy ho neviděl)
Bratr - Knigt ( samotář)
Sestra - Duna ( jiná smečka)
Družka: mrtvá ( ale pokud by někdo chtěl můžem se domluvit)
Vlčata: ×
Příběh: Žil samotářský život, žil na vlastní oěst. Lovy, a všechno ostsatní si musel obstarat sám, nebyl zvyklí na někoho spoléhat neboť všichni kterým věřil ho nakonec zradili, neměl žádné svoje teritorium cestoval a prozkoumával lesy, kvùli tomu se setkal i s pár nepřátel. Jednoho dne potkal u potoka vlčici. Celá bílá s jantarovýma očima. Jejich setkání bylo krátké ale i přesto to v Zaneovi zanechalo zlváštný pocit. Po oár ndech se potkali znova na lovu, a druhý den znovu. Po čase se seznámili, vlčice si říkala Manon.
Byla hodná a věrná. Zane si nejdřívě nevěřil, nechtěl aby ho někdo znovu zradil. Manon byla rychlá a soutěživá. Lov převzala vždycky ona. Byli to sehraná dvojka, spřátelili se a Zane nemohl myslet na nikoho jiného než ji. Byl štatný, chránil ji, když vysvitl měsíc a ona usnula byl to on kdo ji hlídal a upozonil na případné nebezpečí, jednoho rána šla sama na lov, lovil malou laň.  Zane byl zrovna na průskumu, když zrovna ucítil pach člověka. Okamžitě se rozeběhl hledat Manon, kdyz utíkal na louku slyšel výstřel a to ho ještě víc popohnalo. Když dorazil na místo, nikde nebyla, hledal ji, celou dobu. Ale nenašel ji. Po sedmi dnech kdy už věděl že se nevrátí odešel pryč, šel najít jiné místo. Šel už den skoro v kuse, nohy ho boleli a žaludek chtěl jíst, ale jeho to nezajímalo, má vůbec nějakou vůli žít. Šel dál už asi byla noc, blbě sem mu vidělo, byl unavený už dva dny nic nejedl ani nespal skoro neodpočíval když tu narazil na území Leknínů. Vzpomínal si jak padl únavou na zem  psi se kolem něj seběhli, když se probral byl v jeskyni, ve smečce. Dostal pozici hlídkaře dali mu nový úděl. Pomohli mu se dostat zpátky na nohy, měl smysl a to bylo hlídat tuto smečku, stejně už neměl co ztratit. Ztratil jedinou osobu kterou miloval.
Vzhled: