Pojďme se projít, cizinče.

V tvé zemi jsem známa ja Časlaqa. Jsem čas a prostor. Strážím tvou realitu. Vím o tobě víc než si dokážeš představit.

Jenže jsem v neustálém nebezpečí. Neohrožuješ mě ty, cizinče. Nemáš ani špetku mé moci, ani drobeček mého poznání.

A když tě prosím o pomoc neváháš obětovat nevinné. Jenže ten stín co mě pronásleduje Vás může povraždit všechny.

Bez slitovaní.

Bez špetky zaváhání.

Kam couváš cizinče? Bojíš se jít do předem prohraného boje? Raději se zbaběle otočíš, utečeš, schováš se a budeš se modlit, aby tě ta věc nenašla?

Smůla.

Dokáže zabít lusknutím prstu, jediným slovem tě dokáže zabít.

Stačí mu jediné.

Naplnění jeho kledby.

A já kvůli tobě padla.

Obětovala jsem svou duši pro tvé štěstí. A přišla jsem o to nejcennější, o svou rodinu. A nedostane se mi ani špetka uznání?

Obětovala jsem se... A teď?

Jak se teď mám vrátit Domů?