Vodní hladina se rozvlnila a propukla v smích.

Voda se smála.

A jediný kdo toto mohl dokázat byl On.
Žraloku podobný tvor.

Vždy, když oceán smutněl se objevil on. Dováděl v jeho vodách a zpíval s ním. Plaval a vyskakoval v bouřících se vlnách, aby zabránil povodním. Aby zanikly obrovské vlny, dnes zvané jako tsunami.

A oceán se utišil. Zazpíval ladnou melodii a ponořil se zpátky do polospánku.

Skvrnitý tvor zažehnal hrozbu.
Pro tentokrát ochránil obyvatele souše.

A takto to trvalo řadu let. Vše bylo tal dlouho dokonalé.

,,Žil jsem a chránil, aniž by o mě kdokoliv věděl. Ale všechno dobré jednou končí.''

Tato slova pronesl On v soudný den.
Něco se zvrtlo a oceán začal běsnit.

Žahal a kousal.

Bránil se tak moc, až svého přítele uštval.

A ten den se stala zvláštní věc.
Oceán spustil v pláč, ale ne v obyčejný.

Začal truchlit a vylívat si vztek na obyvatelech souše. Posílal povodně a ničil vše, štval sopky a dráždil pevninu.

Ale pak se krajina zableskla a na nebi se objevil průsvitný obrys. Oceán na několik vteřin opět utichl.

Vzduchem se rozezněla ona melodie, ale smuteční se špetkou štěstí.

Smuteční píseň zněla krajinou a oceán se uklidnil.

Na pár chvil vzniklo opět souznění, ta neskrotná harmonie...

Ale onen tvor měl rozsudek konec.

Nikdy se už nevrátí Domů.