Lidé mě považují za nedůležitého. Jsem jeden z mála, jenž na vaší planetě zůstal. To, že nemám stejný vzhled jako kdysi snad neznamená mnoho, ne?

Mýval jsem křídla...
Mýval jsem orlí zrak a zobák...
A teď? Teď mám jen lidi, jenž mi věří.
Jenž se nebojí nasednout na můj hřbet a přeletět celou louku.

Mnoho jsem ztratil, a mnoho získal. Malý, velký, střední... Kůň, jenž si ve vašem světě vydobil své místo.
Hrál jsem, hraji a jistě budu hrát ve vaší historii důležitou roly.

Nechci upadnout v zapomnění jako mí přátelé. Usiluji o to, aby generace hippogrifů zůstala stále známá, aby bylo známo, že to MY vám pomáháme.

Jenže i na nás se dopouští nehezké věci. Bití, hlad, žízeň a spoustu dalších věcí. Proč nám to člověče děláš? Proč ubližuješ nám? Tvorům tak šlechetným, že se ti nepokouší bránit? Jen čekajících na další ránu, jelikož my víme, že v tobě je špetka dobra.

Vidíme světlo, jenž si uhasil. Pleteš se. Neuhasil, pouze schoval pod záclonu lží a přetvářek....

A já ti tu hrdě mohu říct, že jsem to dokázal...

Nemusím se vracet Domů, jelikož Doma již jsem...