Říjen 1979

Hlavní Štáb Fénixova Řádu

Z pohledu Ginger

,,Omlouvám se, opozdila jsem se" spěšně jsem vpadla do dveří a všichni od stolu se na mě otočili. Brumbál tu k mé smůle nebyl, škoda.

 ,,Ty abys jednou někam přišla včas" zasmála se Lily a uvolnila mi místo vedle sebe. 

,,Stejně jsme zatím nic moc neřešili, nemáš nějaké novinky?" Tázavě na mě pohlédl Gideon Prewett, pak mu zrak padl na Rega stojícího za mnou. 

Do poslední chvíle jsem ho totiž přemlouvala aby šel se mnou, chtěla jsem aby jim to vysvětlil sám.

,,Co ten tu dělá?" Vyprskl jeho bratr a zlostně na Rega zahlížel. 

,,No přišel se mnou, souvisí to s těmi novinkami." Naznačím a oplatím mu naštvaný pohled stejnou vahou. 

,,Ginger ty si asi neuvědomuješ kde jsme. Tohle je Fénixův Řád, bojujeme proti Voldemortovi. Nemůžeš sem tahat Smrtijedy" vysvětluje mi Sturgis jako bych byla pětileté dítě.

,,Zbláznila ses Gio ! Už to, že žiješ se Smrtijedem je riskantní, a taky to, že ví všechno o Fénixově řádu, ty ho sem ještě přivedeš. No to je vrchol!" To by nebyl Sirius aby si na můj účet nepřisadil nějakou jízlivou poznámku. Chtěla jsem něco říct ale nepustili mě ke slovu. 

,,Jasně, necháme ho tu a on pak všechno vyzvoní Voldemortovi, to tak.
Proč asi vždycky Smrtijedi o všech našich plánech ví, co ? Kvůli tomuhle." A když se do toho zamíchal Sirius tak musel pochopitelně i brácha aby nebyl pozadu.

,,Hej tak dost už! A nezapomněl jsi na to, že my máme taky vždycky nějaké novinky z druhé strany, které by ses jinak nedozvěděl ." Přehluším konečně všechny ty narážky a začnu s pádným argumentováním.

,,U Morgany !Vy jste hrozně pokrytečtí, uvědomujete si to? Vy si ani neumíte představit jaké to pro Ginger je, balancovat mezi oběma tábory. Přišel jsem jako přítel, chtěli jsme vám společně říct něco co by vám rozhodně pomohlo v boji proti Pánovi zla." Promluvil konečně Regulus, řekl to sice tím ocelově chladným tónem, ale bylo to pravdivé.

Jenže nemělo to pražádný účinek, spíše to ještě podnítilo řevnivost. 

,,To ti tak budu věřit, že ty nám chceš pomoct v boji proti Voldemortovi. Zrovna ty který si ho celou věčnost uctíval." Odtušil sarkasticky Sirius, oba bratři se opět zabíjeli pohledem. 

,,Ne už ne" zamumlal Regulus a vzdal to. Odešel z místnosti.

,,Regu počkej" vyběhla jsem ven za ním. 

,,Gio, vrať se tam. O mně tam nikdo nestojí, řekni jim o tom sama. Musím si to ještě jednou nechat projít hlavou." Řekl mi, políbil mě na tvář a přemístil se pryč.

Když jsem se zasmušilým výrazem vešla zpátky dovnitř, už se tam zase o něčem vesele rokovalo.

 ,,Zatracenej bastard!" ucedila jsem mezi zuby a vrhla po Siriovi takový nenávistný pohled jako ještě nikdy.

***
Chtěla jsem se o tom s Regem ještě večer pobavit, ale on mávl rukou, že to mám nechat být.
Takže tenhle večer jsme si jen užívali, ona večeře při svíčkách není každý den. Přemýšlela jsem však čím jsem si to vysloužila. Šli jsme spát docela pozdě ale zato s úsměvem na rtech. 

,,Miluju tě Reggie" bylo však zřejmě to poslední co ode mě slyšel.

Ráno jsem se vzbudila později než obvykle, a Regulus byl fuč. V kuchyni jsem posléze našla přeložený kus pergamenu

,,Moje hnědovlásko
Přestože jsme se o tom bavili, potřeboval jsem, musel jsem ta slova zachytit na papír.  Včerejšek mě jen utvrdil v tom, že i když Řádu nabídneš radu, tak si stejně pomoci nenechají. Doufám, že se mi podaří získat ten medailon a zničit jej. Je to bláhový nápad, ale furt lepší než čekat než by to zkusil někdo jiný. Snad se opět shledáme ve zdraví, merlinžel ti nedokážu říct kolik mi to zabere času ale snad se brzy vrátím. Věz, že tě miluji z celého svého srdce a navždy budeš mojí jedinou láskou.
Tvůj oddaný
Regulus Arcturus Black."

Dočetla jsem a sevřelo se mi hrdlo, on se na vlastní pěst vydal zničit jeden z Viteálů. ,,Mon Dieu"

***
Z pohledu Reguluse

Naposledy jsem pohlédl na svou spící krásku, políbil ji a odešel.

Přemístil jsem se na Grimmauldovo náměstí 12 a vešel dovnitř. Nebyl jsem ,,doma" už celou věčnost a nějak mi to nevadilo. Přišel jsem ke Kráturově příbytku a vzbudil jej 

,,Kráturo, chci abys mě vzal do té jeskyně kam jsi doprovázel Pána zla."

To místo bylo podivuhodně divné, ale taky dobře schované, kdyby člověk netušil kde přesně to je, nedostal by se sem. Jeskyně stála na pobřeží moře, v tuhle chvíli velmi rozbouřeného moře. Naštěstí si Krátura pamatoval jak otevřít tajný vchod do podzemní jeskyně. Tahle byla totiž pouze jakési předsálí.

Přitiskl jsem prsty na stěnu 

,,Krev pane Regulusi" zachraplal Krátura. Vytáhl jsem malý stříbrný nožík a pak už jen nechal stékat pramínek rudé krve na skalní stěnu. Na stěně se objevila zářivá stříbřitá silueta klenutého oblouku, krví potřísněná stěna prostě zmizela a zůstal tam otvor vedoucí kamsi do naprosté temnoty.

Když jsme vstoupili dovnitř, rozsvítil jsem hůlku. Před námi se rozprostíralo obrovské černé jezero tak dlouhé, že jsme nedohlédli na jeho druhý konec. 

,,U Salazara, to je tedy místo" vydechl jsem údivem a zároveň mně zamrazilo. Krátura se roztřeseně rozhlížel a nakonec se mu podařilo přivolat malý člun.
Vtom něco ohromně slizkého, chapadlovitého a zeleného vystřelilo z vody ven.

Uskočil jsem zpátky ke stěně a nestvůra zase zmizela ve vodě. Když jsme pluli po jezeru, snažil jsem se na ty příšery nemyslet ale na tomto místě to nešlo, mám pocit, že jsem viděl ve vodě lidskou ruku nebo i možná celého člověka. Přistáli jsme na ostrůvku 

,,Takže tady je někde ten viteál Kráturo?" Zeptal jsem se jej, stále ho ovládala třesavka. 

,,Tam v té míse pane Regulusi." Zapištěl a dovedl mě k ní.

Mísa byla až po okraj naplněná lektvarem, přesně jak mi Krátura tehdy vylíčil. Chvilku jsem jen hleděl na nezčeřenou vodní hladinu a pak se rozhodl. 

,,Kráturo" vytáhl jsem z kapsy atrapu Voldemortova medailonu a dal mu ho do ruk. 

,,Napiju se s té mísy sám, nic nenamítej! Až bude mísa prázdná, vyndáš ten pravý viteál a na místo něj dáš tenhle falešný."

,,Nee to nee pane Regulusi!" Zapištěl zoufale Krátura plný zděšení. ,,Poslouchej mě Kráturo, musíš je vyměnit. A pak ..." na chvíli jsem se odmlčel.

 ,,Pak mě tu necháš, kdybych už nebyl schopen  to dokonat a medailon zničíš sám. Rozuměl jsi?" Naposledy jsem se na něj podíval a poprvé se napil.
Pak podruhé, potřetí, počtvrté
***

Přestal jsem vnímat sám sebe, podstatu bytí a vůbec všeho kolem mně. 

,,Vodu" zachroptěl jsem a doplazil se k jezeru.

***

Nikdo kromě Krátury neviděl jak mrtvolně slizké ruce sevřely Regulusovo tělo a vtáhly jej pod hladinu.

________________________________________________________________________
5.1.2020

Ne já prostě nemůžu udělat happyend...

Konec Regulusova trápení
...
A bude hůř 😭