Minulost:

5 let: „Koukej mami, co jsem nakreslil!" „Teď nemám náladu Nathanieli."
7 let: „Mami, toto je moje kamarádka Alix" „Ahoj. Nathanieli, teď nemám čas. Jděte si hrát."
12 let: „Už jsem doma mami." „Ahoj Nathanieli- Co to máš s vlasy? Jsi vůbec normální?!"

Přítomnost:
Z mého spánku mě vyrušila voda, která byla vylita na mou hlavu. Rychle jsem vyskočil z postele. Před postelí stáli moji sourozenci. Vincent (11 let), Alexandre a Alice (dvojčata, kluk a holka, 7 let). „Příště to budou vlasy, co budou ležet na zemi." uchechtla se Alice. Já jsem raději nic neříkal.

Šel jsem se převléci z mokrého pyžama do mého každodenního oděvu. Ještě jsem si šel vyfoukat vlasy. Vzal jsem si tašku a zamířil jsem do kuchyně. Sourozenci už dojídali. Já jsem si sedl ke stolu. Podíval jsem se na můj talíř. Byl tam malinkatý krajíček chleba. Furt více, než některé dny. „Nathanieli, umyj nádobí." řekl mi otec. Já jsem tedy vzal všechno nádobí a šel jsem ho umýt.

Když jsem to dodělal, podíval jsem se na hodiny. A kruci, jdu fakt pozdě. Vzal jsem si tašku a vyběhl jsem ze dveří. Do třídy jsem doběhl se zvoněním. Beze slov jsem si šel sednout na své místo v poslední lavici. Byl jsem neskutečně unavený, ale jen 9 hodin a budu se moci zase vyspat. Povzdechl jsem si. Asi po 15 minutách přiběhla do třídy Marinette. Jako obvykle pozdě. Dříve jsem měl na Marinette crush, ale to už je pryč. Teď se mi líbí Beruška. Vytáhl jsem si sešit na kreslení a začal jsem si kreslit.

Čauko. Tohle je můj druhý miraculous příběh omg. Na první pohled se může zdát, že do sebe ty příběhy budou pasovat, ale ne. Může to tak vyznít jen díky těm sourozencům, ale já pouze vycházím z informací, které jsem o Nathanielovi našla. Jestli se vám tenhle příběh líbí, můžete si přečíst můj první: Isabela Anciel. Doufám, že se vám to líbilo. Pápá u další kapitoly.