„Oh, Nathanieli! Pojď dovnitř." vyzvala mě madam. Já jsem vešel. „Jsem ráda, že jsi se na tento test zvládl učit, jen...jak jsi se na to naučil?" zeptala se mě tázavě. Já se na ni nechápavě podíval. „Můj kamarád je na dějepis dobrý, tak mi včera pomohl se na to naučit." Madam se usmála. „Jsem ráda že sis našel kamaráda. Marc Anciel, že?" Já přikývl hlavou. „Jak víte že je to Marc?" zeptal jsem se. Ona se jen zasmála. „Učím jednu třídu, kde je Marc. Na dějepis je fakt šikovný. Vždy ví vše a nikdy nemá žádnou chybu." Já se také usmál.

„Jakto že jsi mi neřekl, že vás má naše třídní na dějepis?" On se na mě podíval. „No...neptal jsi se." odpověděl mi. Alix k nám přišla a sedla si k nám. „Nějaké drama. To si nemůžu nechat ujít!" řekla. Já se na ni podíval s obličeje 'jako fakt?'. „Né, jen že Marc má madam Bustierovou na dějepis." „No a?" zeptala se. „To je jedno." vzdychl jsem. „Vy dva jdete se mnou zítra večer do kina. Ať se vám chce, nebo ne." ušklíbla se a šla si zase sprejovat. My jsme se na sebe s Marcem podívali.

„Kam si myslíš že jdeš?" Já se lekl. Všiml jsem si mámi, která stála za mnou. „Jen ven." řekl jsem nervózně. „A kdo ti to dovolil?" řekla přísně. Zrovna se za ní objevili sourozenci. Prali se, tak k ním přiběhla a snažila se je od sebe odtrhnout. To byla má šance. Vyběhl jsem na ulici. Za půl hoďky už jsem přicházel ke kinu. Alix a Marc tam už byli a povídali si. Jen co mě uviděli, tak se usmáli. „Bála jsem se, že tě rodiče nepustí." řekla s úsměvem Alix. „Zdrhl jsem." ušklíbl jsem se. „Lol, ty?" řekla nevěřícně.

Seděl jsem mezi Alix a Marcem. Nejdříve měla uprostřed sedět Alix, ale nějak si to rozmyslela. Na konci filmu jsem už byl poměrně unavený, tak jsem si hlavu položil na Marcovo rameno. Po filmu jsme se všichni rozloučili a já zamířil domů. Když jsem odemknul, všude byla tma až na obývací pokoj. Opatrně jsem prošel, aby mě rodiče neviděli a zamířil jsem do svého pokoje. Nachystal jsem si školu a skočil jsem na postel. Po chvíli jsem usnul.