Z projektu jsem dostal jedničku, takže jsem byl happy. „Za chvíli začínají Vánoce, takže si ve středu vyzdobíme třídu. Kdyby jste měli nějaké nápady, tak zajděte za Marinette a ta vám určitě poradí." řekla madam. Až teď mi došlo, že budou Vánoce. Jelikož je naše rodina židovská, tak se u nás neslaví.

Uklízel jsem si věci do tašky, když jsem uslyšel spolužáky, jak se baví o tom, jak se strašně těší na Vánoce. Trochu mi bylo líto, že tohle nikdy nezažiju, alespoň do té doby, než si někoho nevezmu.

Vyšel jsem ze třídy a zamířil jsem rovnou do umělky. Když jsem vešel, uviděl jsem profesora bavit se s Marcem. Jen co mě profesor uviděl, ukázal na mě, aby se na mě Marc otočil. Ten jen co mě viděl se usmál a přišel ke mě. „Ahoj." usmál se na mě. Já mu úsměv oplatil. Šli jsme si sednou na naše místo.

Podal mi jeho sešit. Nudí mě furt jen dělat to stejné dokola. Dostal jsem nápad. „Marcu, nemohli by jsme raději jít dnes ven?" zeptal jsem se ho. On se na mě podíval zpříma. „Jo, proč ne." usmál se nakonec. Šli jsme si do šaten pro věci a zamířili jsme ze školního pozemku.

Pár dní už sněžilo, takže vše bylo hezky bílé. „Kam chceš jít?" zeptal se mě Marc. „Nevím, prostě někam." usmál jsem se. Jen tak jsme se procházeli a povídali jsme si. Pak jsme se rozloučili a vydali jsme se každý domů.