Po poslední hodině jsem zamířil na oběd. „Ahoj, Marcu.” usmál jsem se na kamaráda a přisedl jsem si k němu. „Ahoj.” oplatil mi úsměv. „Nevadí ti, že dnes do umělecké učebny nepůjdeme?” zeptal jsem se ho. „Proč?” „Já...jen chci ze školy co nejdříve vypadnout.” podíval jsem se na Kima. „No dobře. Takže zítra ráno?” zeptal se trochu smutně. Já zakýval hlavou.

       Běžel jsem rychle do šatny a Marc hned za mnou. Je mi ho líto, ani neví, o co jde a takhle jím opovrhuji. Jen co přišel již s kabátem na sobě, jsem ho vzal za ruku a táhl ven. Když jsme vyšli z budovy, tak jsem se rozhlédl kolem sebe. Naštěstí jsem Kima neviděl. Oddechl jsem si. Když najednou jsem na svém rameni ucítil ruku. Otočil jsem se a uviděl jsem za sebou stát Kima. Oh fuck. Jsem v prdeli.

        „Ty jeden blbe, totálně si mě ztrapnil před celou třídou a co hlavně, před Alix. Jak ji mám teď sbalit, když jste spolu?!” řekl naštvaně. Marc mi pustil ruku. „Vy jste spolu?” zeptal se vystrašeně. Než jsem stačil něco říct, dostal jsem pěstí do obličeje. Zavrávoral jsem po namrzlých schodech a sjel jsem po ních dolů. Podíval jsem se na Marc. V jeho očích byl vidět žal. „Já-.” ani jsem to nedořekl a dostal jsem ránu do břicha Kimovou botou. Všichni lidé co byli kolem, se na mě teď dívali. S bolestí jsem si stoupnul. Dostal jsem další rány.

        Po nějaké době, když už jsem byl docela dost otlučený, mě Kim nechal. Naposledy do mě kopnul. „Alix je moje, ty debile! Najdi si radši kluka. Ten tvůj kamarád vypadá, že by tě klidně ojel.” řekl a pak odešel. Takhle né že ztrapnil mě, ale znemožnil Marca a vysmál se jeho sexualitě. A to má ještě k tomu dva otce, tak nevím, co blbne (myslím Kima). Moje oči byli unavené. Celé mé tělo bylo unavené. Oči se mi zavírali. Naposledy jsem uviděl Marca, jak se nademnou sklání.

     Najednou jsem se probudil. Byla to školní ošetřovna. Sednul jsem si a podíval jsem se ke dveřím. Stál u ních Marc. Když mě viděl, přišel ke mě. „Jsi v poho?” zeptal se. Já se na něj usmál. Když přišla lékařka, tak mě ještě prohlédla a řekla, že to bude v pohodě a že můžu jít domů. Tak jsme s Marcem šli. Všiml jsem si, že už se stmívá.

     „Nathe?” „Ano?” „Vy...jste s Alix spolu?” Já se na něj otočil. „Ne to...už ne dva roky.” řekl jsem. On sklopil hlavu. „A proč tedy říkal, že jste spolu?” zase ji zvedl a podíval se na mě. „Jen žárlí, že jsem nad ním vyhrál v páce a...výhra byla...pusa od Alix. Já to nevymyslel, jen...jsem si neuvědomil výhru. Já ji už rád nemám. Jsme jen kamarádi.” řekl jsem smutně. „No...tak ahoj.” řekl Marc a zamířil svou cestou domů. Já se jen za ním smutně koukal. „Marcu.” řekl jsem se slzami v očích. Klekl jsem si bezmocně do sněhu. „Neopouštěj mě.” vykřikl jsem do ticha ulic.