„Nathanieli!” přiběhla ke mě má kamarádka. „Ahoj, Alix.” obejmul jsem ji. Poté jsem se pozdravil s panem Kubdelem a jejím bratrem. Zbývalo asi čtvrt hodiny do půlnoci. S Alix jsme šli za našimi přáteli ze třídy. Byli tam všichni.

       „Nathe!” uslyšel jsem a podíval jsem se tím směrem. Uviděl jsem Marca jak ke mě běží. „Miluji tě!” řekl a dal mi pusu na rty. Najednou odbila půlnoc. Všude byli slyšet ohňostroje. S Marcem jsme se obejmuli. „Promiň.” zašeptal mi do ucha Marc.

       Rodiče jsou na nějaké párty a sourozenci jsou s dětmi kamarádů rodičů, takže budu zase sám doma. „Nathe, nechceš jít dnes ke mě? Vypadáš, že se ti moc domů nechce.” chytil mě Marc za ruku. „No, spíš bych byl zase sám doma. Ale rád u tebe dnes zůstanu.” S Marcem jsme zamířili k němu domů.

        Jeho rodiče byli ještě pryč, takže jsme byli u něho doma sami. Celkem dlouho jsme si povídali a pak jsme usnuli v obětí na pohovce.

     „Marcu, už budu muset jít domů.” pošeptal jsem mu do ucha. On ke mě zvedl oči. „No dobře.” Rozloučili jsme se a já vyšel do chladného rána. Domů jsem došel kolem půl osmé. Viděl jsem, že má otec kocovinu, tak jsem se mu velikým obloukem vyhnul.

   Na konci ledna:

    „Teď si rozdělte papíry. Tak třeba Nathaniel by mohl rozdávat.” řekla madam. Rozdal jsem všem pracovní listy a začal jsem psát. Když zazvonilo, uklidil jsem si list a vyšel jsem ze třídy. „Takže jste s Marcem spolu?” zeptala se mě Alix. „Eh, jo.”
„Gratuluji. Moc vám to spolu sluší!” usmála se.

         „Ahoj, Marcu.” usmál jsem se na svého přítele. „Ahoj.” oplatil mi úsměv. Přisednul jsem si k němu ke stolu a vytáhl jsem si bloček. Zase jsme po dlouhé době pracovali na komiksu. „Já bych ten komiks trochu upravil.” napadlo mě. On se na mě podíval. „Jseš si jistý?” „Ani nevím.” zamyslel jsem se.

       Vycházeli jsme ze školy. Najednou mě podklouzly nohy a já málem spadnul zase ze schodů. Naštěstí mě Marc včas chytil. „Díky.” postavil jsem se na nohy. On se jen usmál. Chvíli jsme si ještě povídali. Pak jsme se rozloučili a já šel domů.

    Po pár dnech dělání na komiksu, jsme měli další hotový. Šli jsme si ho dokončit k Marcovi domů, protože jsme to potřebovali dostat na počítáč. Kolem půl desáté to už bylo hotové a zálohováné. Marc měl někam jet, takže jsem se rychle zpakoval. Před můj dům jsem přišel asi tak v deset hodin. Opatrně jsem za sebou zamknul.

     „Jdeš zase pozdě.” Lekl jsem se. Byl to můj otec. „Kde jsi byl?” zvýšil hlas. „U mého přítele.” řekl jsem potichu. On zrudnul v obličeji. „Ty-máš-přítele?! Tak to už nejsi můj syn!” zařval a dal mi facku. „Vypal z tohoto domu a už se nikdy nevracej!” Rychle jsem běžel do pokoje a sbalil jsem si své nejdůležitější věci. Vyběhl jsem z pokoje a rovnou ze dveří. Viděl jsem, jak na mě otec mává výhružně rozbitou flaškou od piva. Až teď mi začaly téct slzy. Když už jsem byl od svého domu dost daleko, klekl jsem si do sněhu a začal jsem plakat. Po chvíli jsem se zvedl a utřel jsem si slzy. Nejspíš budu dnes spát někde na ulici. Po takovém kilometru jsem našel celkem přijatelné místo. Položil jsem si batoh a lehnul jsem si na něj.

      Probudila mě světla baterek. Protřel jsem si oči. „Co tu děláš chlapče?” řekl jeden z mužů. „Eh...emm.” Muži mě vzali na policii, abych jím řekl, proč jsem byl na ulici. Mlčel jsem. Dali mi tam alespoň deku. Nakonec jsem tam usnul na jedné židli. Po asi tři a půl hodině jsem se probudil. „Nemůžeš napsat rodičům, aby si tě tady vyzvedli?” přisedl si ke mě jeden z policistů. Já se na něj podíval. „To by nešlo, protože...mě otec vykopl z domu.” On vykulil oči. Už věděli, jaké mám příjmení, takže hledali mé rodiče v seznamu. Uviděl jsem, jak někomu ten policista volá a odešel z místnosti.

       Po celkem dlouhé době přišel zpět. „Tvoji rodiče...tě chtějí dát k adopci.” smutně se na mě podíval. Začaly mi zase téct slzy. Jedna policistka si ke mě sedla a obejmula mě.

       Takové šťastné a smutné.🥺

Patří ke čtvrtému odstavci.🔼

Toto se mi k odstavci hodilo.

     Omlouvám se, že to trvalo tak dlouho napsat. Nevěděla jsem, jak dopsat kapitolu, tak jsem to zrychlila. Doufám, že se kapitola líbila.